Case loadEdit
Mezi lety 1996 a 2000 se počet příjemců sociálních dávek snížil o 6,5 milionu, tj. o 53 %. Počet případů byl v roce 2000 nižší než kdykoli od roku 1969 a procento osob pobírajících příjem z veřejné podpory (méně než 3 %) bylo nejnižší v historii. Vzhledem k tomu, že k zavedení programu TANF došlo v období silného hospodářského růstu, je otázkou, jak velký podíl na poklesu počtu případů mají požadavky programu TANF. Za prvé, počet případů začal klesat po roce 1994, kdy byl počet případů nejvyšší, dávno před zavedením programu TANF, což naznačuje, že za pokles počtu případů není odpovědný pouze program TANF. Výzkum naznačuje, že podstatnou roli v tomto poklesu hrály jak změny v politice sociálního zabezpečení, tak hospodářský růst, a že ne větší než třetinový podíl na poklesu počtu případů lze přičíst TANF.
Práce, výdělky a chudobaEdit
Jedním z hlavních cílů TANF bylo zvýšit zaměstnanost příjemců sociálních dávek. V období po reformě sociálního systému se zaměstnanost matek samoživitelek skutečně zvýšila. Osamělé matky s dětmi vykazovaly v průběhu 80. let a v polovině 90. let jen malé změny v míře účasti na trhu práce, ale v letech 1994-1999 se jejich účast na trhu práce zvýšila o 10 %. Mezi příjemci sociálních dávek se podíl těch, kteří uvedli příjmy ze zaměstnání, zvýšil z 6,7 % v roce 1990 na 28,1 % v roce 1999. Zatímco v prvních letech reformy zaměstnanost příjemců TANF rostla, v pozdějším období po reformě, zejména po roce 2000, klesala. V letech 2000-2005 se zaměstnanost příjemců TANF snížila o 6,5 %. Mezi osobami opouštějícími sociální dávky se odhaduje, že téměř dvě třetiny z nich v budoucnu pracovaly Přibližně 20 % osob opouštějících sociální dávky nepracuje, je bez manžela/manželky a bez jakékoli veřejné podpory. Ti, kteří opustili sociální dávky z důvodu sankcí (časové omezení nebo nesplnění požadavků programu), dopadli srovnatelně hůře než ti, kteří opustili sociální dávky dobrovolně. Míra zaměstnanosti příjemců sociálních dávek, kteří byli sankcionováni, je v průměru o 20 % nižší než u těch, kteří odešli z jiných důvodů než ze sankcí.
Přestože se účast mnoha osamělých rodičů s nízkými příjmy na trhu práce zvýšila, jejich výdělky a mzdy zůstaly nízké a jejich zaměstnání se soustředilo do profesí a odvětví s nízkými mzdami. 78 % zaměstnaných rodičů samoživitelů s nízkými příjmy bylo soustředěno ve 4 typicky nízkopříjmových zaměstnáních: služby; administrativní podpora a kancelářské práce; operátoři, výrobci a dělníci; prodej a příbuzné práce. Zatímco v prvních letech reformy se průměrný příjem příjemců TANF zvýšil, v pozdějším období stagnoval; u osob opouštějících sociální dávky zůstal jejich průměrný příjem v pozdějších letech stabilní nebo se snížil. Studie, které porovnávaly příjmy domácností (včetně sociálních dávek) před a po odchodu ze sociálních dávek, zjistily, že u třetiny až poloviny osob opouštějících sociální dávky se příjem po odchodu ze sociálních dávek snížil.
Během 90. let chudoba matek samoživitelek a jejich rodin rychle klesala z 35,4 % v roce 1992 na 24,7 % v roce 2000, což je nové historické minimum. Avšak vzhledem k tomu, že nízkopříjmové matky, které opustily sociální dávky, jsou pravděpodobně soustředěny v nízkopříjmových zaměstnáních, pokles počtu případů veřejné podpory se nepromítl snadno do snížení chudoby. Počet chudých rodin s dětmi vedených ženami klesl v letech 1994-1999 z 3,8 milionu na 3,1 milionu, což představuje 22% pokles oproti 48% poklesu počtu případů. V důsledku toho vzrostl podíl chudých pracujících v populaci USA, protože některé ženy opustily veřejnou podporu a nastoupily do zaměstnání, ale zůstaly chudé. Většina studií zjistila, že chudoba je mezi osobami opouštějícími sociální dávky poměrně vysoká. V závislosti na zdroji údajů se odhady chudoby mezi osobami opouštějícími sociální dávky pohybují od přibližně 48 % do 74 %.
Požadavky programu TANF vedly od roku 1996 k masivnímu poklesu počtu osob pobírajících peněžité dávky, ale během této doby došlo jen k malým změnám v celostátní míře chudoby. Následující tabulka ukazuje tyto údaje spolu s roční mírou nezaměstnanosti.
| Rok | Průměrný měsíční počet příjemců TANF | Míra chudoby (%) | Roční míra nezaměstnanosti (%) |
|---|---|---|---|
| 1996 | 12 320 970 (viz poznámka) | 11.0 | 5.4 |
| 1997 | 10,375,993 | 10.3 | 4.9 |
| 1998 | 8,347,136 | 10.0 | 4.5 |
| 1999 | 6,824,347 | 9.3 | 4.2 |
| 2000 | 5,778,034 | 8.7 | 4.0 |
| 2001 | 5,359,180 | 9.2 | 4.7 |
| 2002 | 5,069,010 | 9.6 | 5.8 |
| 2003 | 4,928,878 | 10.0 | 6.0 |
| 2004 | 4,748,115 | 10.2 | 5.5 |
| 2005 | 4,471,393 | 9.9 | 5.1 |
| 2006 | 4,166,659 | 9.8 | 4.6 |
| 2007 | 3,895,407 | 9.8 | 4.5 |
| 2008 | 3,795,007 | 10.3 | 5.4 |
| 2009 | 4,154,366 | 11.1 | 8,1 |
| 2010 | 4 375 022 | 11,7 | 8,6 |
Poznámka: Rok 1996 byl posledním rokem programu AFDC a je uveden pro srovnání. Všechny údaje jsou za kalendářní roky. Míra chudoby rodin se liší od oficiální míry chudoby.
Manželství a porodnostRedakce
Hlavním podnětem pro reformu sociálního zabezpečení byly obavy z nárůstu počtu nemanželských porodů a poklesu sňatečnosti, zejména u žen s nízkými příjmy. Mezi hlavní cíle legislativy z roku 1996 patřilo snížení počtu mimomanželských porodů a zvýšení míry a stability manželství.
Studie přinesly pouze skromné nebo rozporuplné důkazy o tom, že rozhodování o manželství a soužití je ovlivněno politikou sociálních programů. Schoeni a Blank (2003) zjistili, že zrušení sociálních dávek před rokem 1996 bylo spojeno s mírným zvýšením pravděpodobnosti uzavření manželství. Podobná analýza vlivu po ukončení programu TANF však odhalila méně konzistentní výsledky. V celostátním měřítku pouze 0,4 % uzavřených případů uvedlo sňatek jako důvod opuštění sociálních dávek. Na základě údajů o sňatcích a rozvodech z let 1989-2000 Bitler (2004) při zkoumání role reformy sociálního zabezpečení na sňatky a rozvody zjistil, že jak státní výjimky, tak požadavky programu TANF byly spojeny se snížením počtu přechodů do manželství a snížením počtu přechodů z manželství do rozvodu. Jinými slovy, osoby, které nebyly vdané, měly větší pravděpodobnost, že zůstanou svobodné, a osoby, které byly vdané, měly větší pravděpodobnost, že zůstanou v manželství. Její vysvětlení, které je v souladu s jinými studiemi, spočívá v tom, že po reformě musely svobodné ženy více pracovat, čímž se zvýšil jejich příjem a snížila se jejich motivace vzdát se nezávislosti kvůli manželství, zatímco u vdaných žen se po reformě potenciálně výrazně zvýšil počet hodin, které by musely odpracovat, kdyby byly svobodné, což odrazovalo od rozvodu.
Kromě manželství a rozvodů se reforma sociálního zabezpečení týkala také neprovdaných dětí. Konkrétní ustanovení v TANF byla zaměřena na snížení počtu nesezdaných dětí. TANF například poskytoval peněžní bonusy státům s největším snížením počtu nesezdaných dětí, které není doprovázeno větším počtem potratů. Státy byly rovněž povinny zrušit peněžité dávky neprovdaným dospívajícím mladším 18 let, kteří nebydleli se svými rodiči. TANF umožňoval státům zavést rodinné limity pro pobírání dalších peněžitých dávek z neprovdaných dětí. V letech 1994-1999 se počet nesezdaných dětí mezi dospívajícími snížil o 20 % u 15- až 17letých a o 10 % u 18- a 19letých. V komplexním srovnání napříč státy zkoumali Horvath-Rose &Peters (2002) poměry nemanželské porodnosti s upuštěním od rodinných stropů a bez nich v období 1986-1996 a zjistili, že rodinné stropy snížily poměry nemanželské porodnosti. Případné obavy, že rodinné stropy povedou k většímu počtu potratů, byly rozptýleny poklesem počtu a míry potratů v tomto období.
Blahobyt dětíEdit
Propagátoři reformy sociálního zabezpečení tvrdili, že podpora zaměstnanosti matek zlepší kognitivní a emocionální vývoj dětí. Pracující matka podle zastánců poskytuje svým dětem pozitivní vzor. Odpůrci naopak tvrdili, že požadavek, aby ženy pracovaly za nízkou mzdu, představuje pro matky další stres, snižuje kvalitu času stráveného s dětmi a odvádí příjmy na výdaje spojené s prací, jako je doprava a péče o děti. Důkazy o dopadu TANF na péči o děti se různí. Duncan & Chase-Lansdale (2001) zjistil, že dopad reformy sociálního zabezpečení se liší podle věku dětí, přičemž u dětí v základním školním věku má obecně pozitivní vliv na školní prospěch a negativní vliv na dospívající, zejména pokud jde o rizikové nebo problémové chování. Jiná studie zjistila velké a významné účinky reformy sociálního zabezpečení na vzdělávací výsledky a aspirace a na sociální chování (tj. hodnocení učitelů ohledně dodržování pravidel a sebekontroly, kompetencí a citlivosti). Pozitivní účinky byly do značné míry způsobeny kvalitním uspořádáním péče o děti a mimoškolními programy, které doprovázely přechod od sociálních dávek k práci pro tyto příjemce. Jiná studie však zjistila, že nahrazení mateřské péče jinou neformální péčí způsobilo výrazný pokles výkonnosti malých dětí. V programu s méně štědrými dávkami Kalili et al. (2002) zjistili, že práce matek (měřená v měsících a hodinách týdně) měla celkově malý vliv na antisociální chování dětí, úzkostné/depresivní chování nebo pozitivní chování. Nenalezli žádné důkazy o tom, že by děti byly takovým přechodem poškozeny; pokud něco, jejich matky uvádějí, že se jejich děti chovají lépe a mají lepší duševní zdraví.
Syntetizováním zjištění z rozsáhlého výběru publikací dospěl Golden (2005) k závěru, že výsledky dětí se v podstatě nezměnily, pokud se zkoumalo riziko vývoje dětí, včetně zdravotního stavu, problémů s chováním nebo emocemi, vyloučení ze školy a nedostatečné účasti na mimoškolních aktivitách. Tvrdí, že v rozporu s obavami mnohých se nezdá, že by reforma sociálního zabezpečení a zvýšení počtu pracujících rodičů celkově snížily blahobyt dětí. Do systému péče o děti se nedostalo více týraných a zanedbávaných dětí. Současně však zlepšení výdělků rodičů a snížení dětské chudoby nezlepšilo konzistentně výsledky dětí.
Pohoda matekEdit
Zatímco materiální a ekonomická pohoda matek po zavedení TANF byla předmětem nesčetných studií, jejich duševní a fyzické pohodě byla věnována malá pozornost. Výzkumy v této oblasti zjistily, že příjemkyně sociálních dávek se potýkají s psychickými a fyzickými problémy ve vyšší míře než běžná populace. Tyto problémy, mezi něž patří deprese, úzkostné poruchy, posttraumatická stresová porucha a domácí násilí, znamenají, že příjemci sociálních dávek čelí mnohem více překážkám na cestě k zaměstnání a jsou více ohroženi sociálními sankcemi z důvodu nedodržování pracovních požadavků a dalších předpisů TANF Výzkumy zdravotního stavu osob opouštějících sociální dávky ukázaly pozitivní výsledky. Výsledky studie Women’s Employment Study, longitudinálního průzkumu mezi příjemkyněmi sociálních dávek v Michiganu, ukázaly, že ženy, které pobírají sociální dávky, ale nepracují, mají častěji psychické a jiné problémy než bývalé příjemkyně sociálních dávek, které nyní pracují. Podobně z rozhovorů s nyní zaměstnanými příjemkyněmi sociálních dávek vyplynulo, že částečně v důsledku toho, že se jim díky práci zvýšily materiální zdroje, měly ženy pocit, že práce vedla k vyššímu sebevědomí, novým příležitostem k rozšíření jejich sítí sociální podpory a k většímu pocitu vlastní účinnosti. Kromě toho se staly méně sociálně izolovanými a potenciálně méně náchylnými k depresím. Zároveň však mnoho žen zažívalo stres a vyčerpání ze snahy sladit pracovní a rodinné povinnosti.
Otcovská pohodaEdit
U osamělých otců v rámci programu dochází k malému procentuálnímu nárůstu zaměstnanosti ve srovnání s osamělými matkami, ale dochází k výraznému nárůstu zvýšených mezd po celou dobu jejich účasti v programu. K červnu 2020 je počet rodin s jedním rodičem zapojených do programu TANF 432 644.
.