Kdysi dávno jste se mohli bez problémů projít ze Severní nebo Jižní Ameriky do Afriky. V cestě nestál žádný oceán, protože všechny zemské kontinenty byly přilepené k sobě v jednom mohutném superkontinentu zvaném Pangea.
Přibližně před 180 miliony let se však začala tvořit trhlina a od té doby se Amerika a Afrika od sebe vzdalují, čímž vzniká Atlantský oceán.
Spodivné, že?
Přes svůj skalnatý vzhled se povrch Země neustále posouvá a unáší. Je to díky něčemu, čemu se říká desková tektonika.
Na rozdíl od jiných planet není zemská kůra pouhým jedním pláštěm. Má velké desky kůry zvané tektonické desky, které plují na oceánu pomalu tekoucí gumovité roztavené horniny.
Tyto desky se pohybují díky teplu ze zemského jádra. Radioaktivní jádro Země vytváří obrovské množství tepla, které brání tomu, aby naše planeta zcela vychladla.
Méně hustá roztavená hornina putuje z jádra na povrch, kde se pak ochlazuje a vrací zpět – tento proces se nazývá konvekce.
Tak jako pomalu se pohybující dopravní pás, toto stoupající a klesající teplo a roztavená hornina tlačí nebo táhne desky k sobě nebo od sebe.
Díky srážkám mohou tyto desky zvednout velká pohoří nebo poslat dno oceánu do hlubin roztaveného zemského nitra. Když se od sebe vzdalují, vzniká nová kůra a s ní mohou vznikat zcela nové oceány.
K tvorbě nové oceánské kůry dochází na vulkanických „středooceánských hřbetech“. K destrukci starého oceánského dna dochází v „subdukčních zónách“. Vytváření a ničení mořského dna nakonec pohání postupné změny v uspořádání kontinentů na Zemi.
Je to pomalý proces. V Atlantském oceánu přibývá ročně méně než jeden centimetr nového mořského dna. Ale časem se to sčítá. Vědci se domnívají, že by bylo možné znovu projít jediným kontinentem podobným Pangei – už za několik set milionů let…
.