Janet Rickusová vnáší do úctyhodného žánru vysoce současný vzhled a atmosféru.
Podle Johna A. Parkse
V rukou Janet Rickus se zátiší stávají stylovými, současnými a elektrizujícími. Mnohé z předmětů a rekvizit, s nimiž pracuje – ovoce, zelenina a keramika -, patří k základům tohoto žánru již po staletí. Rickusová však nachází nové a překvapivé způsoby pózování a aranžování tradičních prvků. Přidává také kuriozity, moderní potisk látky nebo neobvyklý kus keramiky, který signalizuje něco výrazně současného. Tento pocit je umocněn celkovým vzhledem obrazů; je zde ostrá čistota, v níž se každý předmět plně realizuje v křišťálovém, chladném denním světle.
Předměty jako metafory
Kromě elegance kompozic v sobě Rickusovy obrazy nesou několik vrstev významu; často mají pro autora hluboce procítěný význam. „Zátiší mají život,“ říká, „spojení s lidmi a přírodou, které miluji. Není to pro mě jen malování předmětů. Ovoce a zelenina, krásné samy o sobě a často se sugestivními tvary, mi umožňují vnést do obrazů postřehy ze života. Keramika, nová nebo stará, s dekorativní nebo užitkovou funkcí, přináší svou vlastní historii a spojení s životy, které za ní stojí.“
Rickus vyjadřuje úctu k předmětům, které maluje, neobvyklým způsobem: maluje vše ve skutečné velikosti. Tykve, jablka, džbány, mísy a látky jsou pečlivě změřeny a nakresleny jedna ku jedné. „Nejsem si úplně jistá, jak to vzniklo,“ říká umělkyně. „Ale cítím, že abych mohla předměty zobrazit, musím je ukázat tak, jak skutečně jsou. Kdyby byly menší, nebyly by to skutečně ony.“ Autorčino ztotožnění s předměty také znamená, že je nikdy nijak nemrzačí. „Nikdy neukrojím kus ovoce nebo něco nerozkrojím,“ říká. „To prostě nedokážu.“
Relační kompozice
Tento smysl pro to, že objekty v zátiší hrají téměř lidské role, ovlivňuje způsob, jakým Rickusová organizuje své kompozice. Například v obraze Téměř (nahoře) se dva melouny vzájemně nedotýkají, což signalizuje něco jako mezilidské napětí. Další velmi lidské drama se znovu odehrává ve snímku Being Green (níže). Zelený keramický pták je umístěn mezi skupinou přirozeně zeleného ovoce. „Myslím, že tento obraz je o snaze zapadnout,“ říká autorka. „Je to humorné, ale také o tom, jaké věci lidé dělají.“
Ve skutečnosti Rickus říká, že své nápady často čerpá od svých bližních. „Způsob, jakým se věci na mých obrazech dotýkají, překrývají a naklánějí, čerpám z toho, jak se k sobě lidé vztahují,“ říká. „Nevím, co jiného bych dělala, a myslím, že to je způsob, jakým se diváci k obrazům vztahují. I když záměrně nenastavuji lidskou situaci, lidé, kteří se na obraz dívají, mají tendenci vnášet do něj svá vlastní dramata.“ Rickusová zdaleka nevnímá zátiší jako sterilní formální hru, ale chápe tento žánr jako něco, co hluboce reflektuje její život a životy lidí kolem ní.“
Měřený proces
Geneze Rickusové obrazu spojuje prostor pro invenci s vysoce disciplinovanou metodikou. Její ateliér se nachází v horním patře domu a je orientován na sever. Toto místo jí poskytuje stabilní, chladné světlo po většinu dne. Nikdy nepoužívá fotografie.
Po výběru předmětů pro nový obraz se pouští do jejich aranžování a přeskupování v kombinaci s ubrusy nebo látkami. Jak postupuje, zvažuje různé úvahy o abstraktním designu, barevné koordinaci a ikonografii. Jakmile je s uspořádáním spokojená, natáhne plátno odpovídající velikosti. Protože maluje v životní velikosti, rozměry plátna do značné míry určují předměty v sestavě a proporce kompozice. „Skutečnou kompozici si změřím na stole a nechám si stejnou rezervu na každé straně a rezervu nahoře a dole,“ říká umělkyně.
Layers Upon Layers
Rickus pokračuje v přípravě tím, že na plátno nanese osm ztenčených vrstev akrylového gessa. Mezi většinou vrstev brousí, aby dosáhla hladkého povrchu. Poté nanese tenkou vrstvu akrylové barvy, aby celé plátno obarvila. „Používám barvu raw umber wash, ale klidně si dokážu představit, že bych použila jakoukoli neutrální barvu – černou, modrošedou nebo jinou hnědou,“ říká.
Rickus pak pomocí čtverce ve tvaru T nakreslí na plátno tužkou čáru, která naznačuje stolní desku její sestavy. Přidá malé značky tužkou, aby ukázala, kde bude kompozice začínat a končit na levé a pravé straně její plochy. „Protože pracuji v životní velikosti, často si předměty, které budu malovat, co nejlépe změřím, abych si přibližně představila velikostní vztahy,“ říká umělkyně.
„Dělám si k nim také značky tužkou. Pak si na paletu vytlačím barvy, jaké si myslím, že budu pro objekty přede mnou potřebovat. Začínám na levé straně a štětcem s příslušnou barvou načrtnu první objekt. Doufám, že až se dostanu na druhou stranu obrázku, nebudu se příliš vzdalovat od své značky tužkou na pravém okraji.“ Zde stojí za povšimnutí, že Rickusová nevytváří monochromní podmalbu; začíná přímým vyjádřením barvy, kterou má před sebou.
Korigování a barvy
Po načrtnutí celého obrazu Rickusová provede veškeré úpravy potřebné ke stabilizaci kompozice a korekci kresby. Poté zahájí proces vrstvení, kterým celý obraz pomalu dotáhne do konce.
Rickus pracuje se syntetickými štětci skromných rozměrů a malými tahy buduje barvu, přičemž zkoumá jemné barevné variace napříč plochami. Nepoužívá vějířový štětec ani žádný jiný nástroj pro míchání. V pozdější fázi procesu přidává do barvy Winsor & Newton Liquin. To vytváří větší průsvitnost a hloubku, když glazuje barvu přes pevnější vrstvy pod ní.“
„Každý objekt pracuje na základě druhého,“ říká, „a jak se jeden objekt blíží k dokončení, další objekt musí přijít až k vývoji toho předchozího“. Jednou z otázek, které musí Rickus v této fázi vyřešit, je volba barvy pozadí. „To je jedna z nejtěžších částí obrazu,“ říká. „Pozadí jsou obvykle v nějakém odstínu šedé – teplé, studené, nahnědlé nebo namodralé. Vždy je však obtížné získat správnou barvu nebo tón, který doplní každý objekt na obraze. Často je to otázka pokusů a omylů.“
Odrazy
Při malování se Rickusová čas od času podívá na své dílo do zrcadla. Tato strategie jí umožňuje vidět dílo novým pohledem. Často tak odhalí případné chyby v kresbě nebo slabiny ve ztvárnění. Večer si obraz odnese do jiné místnosti, aby se na něj mohla podívat v jiném světle. Tento krok jí nejen osvěží zrak, ale také jí pomůže pochopit, jak by obraz mohl vypadat v jiném kontextu.
Nakonec se Rickus musí rozhodnout, kdy přestat. „Nedokážu říct, jak poznám, že je obraz hotový,“ říká, „kromě toho, že je stejnoměrně dokončený a nic mě na něm netrápí.“
Když je obraz hotový, což trvá dva až čtyři týdny, nechá ho Rickus ještě několik týdnů schnout, než na něj nanese směs matného a lesklého laku, aby vyrovnal povrchovou úpravu obrazu a dodal mu určitou ochranu.
Scéna pro tvůrčí hru
Rickusové obrazy mají jednotný vzhled, což vyplývá z autorčiny vize, ale také z jejího závazku k jednotnému přístupu. Všechny obrazy jsou namalovány při stejném světle a se stojanem ve stejné vzdálenosti od objektů. Úhel pohledu, úroveň těsně nad deskou stolu, se nikdy nemění a volba poměrně neutrální barvy pozadí se vyskytuje na všech obrazech.
Výhodou přísného omezení těchto proměnných je, že si autorka sama určuje scénu, na které bude tvořit. Spíše než aby omezovala její kreativitu, umožňují jí tato omezení soustředit se při zkoumání široké a fascinující škály nápadů.
Hry, které hraje
V Ptačím obraze (výše) například Rickusová zahrnuje několik obrazů ptáků, čímž vytváří hravou korespondenci mezi trojrozměrným a plošným zobrazením. Kompozici ukotvuje zelený keramický pták. Ptáci se však objevují i v každém z objektů: vytištěni na látce, namalováni na sklenici, vytesáni na rukojeti hrnce a vyřezáni do reliéfu na stěně. „Shromáždit všechny předměty pro obraz trvalo docela dlouho,“ říká Rickus. „Prohledával jsem obchody se starožitnostmi a domy přátel a hledal věci s ptačími motivy.“ Navštívila obchody s látkami, ale nemohla najít vhodný ptačí potisk. „Nakonec jsem našla potisk na podomácku vyrobené zástěře v místním obchodě s ručními výrobky,“ vzpomíná. „Zástěru jsem rozebrala a vyrobila z ní ubrus na obraz.“ Hrnec našla ve stejném obchodě s ručními pracemi a zelenou keramickou holubici koupila na eBay.
V obraze Above and Below rozehrává jiný druh hry, kdy velká skupina předmětů, včetně džbánu s pestře malovaným květinovým vzorem, sedí na vybraných látkách, jejichž barvy odrážejí barvy předmětů. Skoro to vypadá, jako by spodní část obrazu byla jakousi abstrakcí předmětů nahoře.
Doslovnější hravost působí v obraze At Rest (níže), kde velká tykev poněkud absurdně spočívá na polštáři v plné velikosti jako spící dítě. „Každý rok na podzim chodím k farmářům a vždycky najdu něco, co je krásné a úžasné,“ říká Rickus.
„Letos jsem uviděl obrovskou tykev – a opravdu byla obrovská. Byla dlouhá, ale také velmi tlustá. Bylo na ní něco, co mě oslovilo podobně jako tlusté dítě: chcete ho obejmout, ale zároveň se cítíte trochu špatně, protože je tak tlusté. Ale vypadá tak přítulně! Moje srdce se k němu přitisklo. Vzala jsem si ho domů. A pak jsem si řekla: ‚Je tak výjimečné, že ho musím dát na polštář‘.“ Hotový obraz působí tiše bizarním dojmem, jemně humorným surrealismem.
Skryté významy
Téměř soukromá hra probíhá na obraze Dárek (nahoře na stránce), kde skupinu předmětů lehce obepíná stuha s mašlí. „Mám skupinu lidí, kteří jsou mými nejlepšími přáteli už od puberty,“ říká Rickus. „A rozhodl jsem se, že o nás chci namalovat obraz, ale musel jsem pracovat v rámci svých možností. Všem jsem řekl, aby si vybrali nějakou zeleninu nebo ovoce.“
Rickusová říká, že zpočátku nemohla najít vhodný objekt pro vlastní ztvárnění, něco, co by mělo smysl, ale zároveň by ukotvilo kompozici. „Nakonec jsem přišla na tento džbán, který dala babička mé matce,“ říká. „Je to všechno velmi osobní. Vše jsem obvázala stuhou, aby se to spojilo dohromady, jako v přátelství. Předpokládám, že divák se tuto interpretaci nikdy nedozví, ale doufám, že ta energie a pocit stále něco dělají.“
Rickus plánuje v dohledné době pokračovat v práci tímto způsobem. „Pořád jen přicházím s nápady,“ říká a podotýká, že je šťastná, když pracuje v rámci svých vymezených možností. Poznamenává, že její práce je s přibývajícími lety stále ostřejší a zručnější, na což je zjevně hrdá. S větší kontrolou nepochybně přijdou ještě rafinovanější hry a strategie a nové hloubky pocitů. Autorka se na to těší.
Materiály
- POVRCH: středně strukturovaná neimpregnovaná bavlněná kachna na silných napínácích a opatřená základním nátěrem Utrecht Professional Acrylic Gesso
- OLEJE: Old Holland, Holbein a Winsor & Newton
- LAK: Winsor & Newton Liquin, ředidlo bez zápachu
- LAK: Liquitex Soluvar Varnish, matný a lesklý, ve směsi 1-1
- ŠTĚTCE: Loew- Cornell č. 1 bílý nylonový plochý; Utrecht č. 8 bílý nylonový kulatý; Princeton č. 2 bílý nylonový; Utrecht č. 3 bílý nylonový; Utrecht č. 4 bílý nylonový. 2, 4, 6 a 8 nylonové filery
- OSTATNÍ: O umělci
Poslední dva roky studia Janet Rickusové na Central Connecticut State University (New Britain): 11×15 por- celainový smaltovaný řeznický podnos na paletu, klikový stojan, mahlová tyč, T čtverec
O umělci
Poslední dva roky studia Janet Rickusové na Central Connecticut State University (New Britain), kde měla absolvovat bakalářský obor obchodní výchova, absolvovala několik výtvarných kurzů, aniž by měla v úmyslu věnovat se kariéře v tomto oboru. Po vysoké škole pokračovala v příležitostných kurzech umění a začala hojně vystavovat a získávat ocenění. Její díla zastupují galerie Henoch (New York City), Clark Gallery (Lincoln, Mass.) a Quidley & Company (Boston a Nantucket, Mass.). Další její obrazy si můžete prohlédnout na artsy.net/artist/janet-rickus. Foto: Dorothy Rickusová.
John A. Parks je umělec i spisovatel. Jeho nejnovější kniha se jmenuje Universal Principles of Art: 100 Key Concepts for Understanding, Analyzing and Practicing Art (Univerzální principy umění: 100 klíčových pojmů pro pochopení, analýzu a praktikování umění). Navštivte jeho webové stránky johnaparks.com.
Mohlo by se vám také líbit:
- Světy rozmarů: Hravě nostalgická pastelová zátiší
- Moderní kompozice zátiší
- Elektronická kniha zdarma: Techniky malování zátiší & Inspirace