V neděli 8. března ve dvě hodiny ráno si většina Američanů posune hodiny o hodinu dopředu. To znamená, že přijdeme o hodinu spánku, ale k večeru si přidáme hodinu denního světla.
Benjamin Franklin poprvé představil myšlenku letního času v roce 1784 v eseji nazvané „Ekonomický projekt“. Moderní koncept je však připisován Georgi Hudsonovi, entomologovi z Nového Zélandu, který v roce 1895 „navrhl dvouhodinový posun času, aby měl po práci více slunečních hodin a mohl v létě lovit brouky,“ uvádí National Geographic.
Koncept se znovu objevil během první světové války jako způsob úspory energie. Myšlenka spočívala v tom, že lidé budou trávit více času venku a méně času uvnitř s rozsvícenými světly v noci, a tím ušetří elektřinu.
„Ale dělalo se to jen v létě,“ uvádí Vox. „Jinak by farmáři museli vstávat a začínat hospodařit za tmy, aby byli ve stejném rozvrhu jako všichni ostatní.“
Zákon „o úspoře denního světla“ schválil Kongres v roce 1918. Po válce však bylo ponecháno na rozhodnutí vlád jednotlivých států, zda chtějí ve změně času pokračovat.
Zákon se znovu objevil během druhé světové války, ale po válce bylo opět rozhodnutí o změně času ponecháno na jednotlivých státech. Některé státy si jej ponechaly, jiné od něj upustily. Letní čas byl oficiálně uzákoněn až v roce 1966 na základě zákona o jednotném čase. Nyní podle ministerstva dopravy letní čas snižuje kriminalitu, šetří energii a dokonce zachraňuje životy a zabraňuje dopravním úrazům, protože více lidí cestuje do a z míst za světla.
Přesto ne každý je jeho příznivcem. Vždyť „posunutí jara dopředu“ a ztráta hodiny spánku může poškodit produktivitu pracovníků. Studie ukázaly, že i jedna noc, kdy se člověk pořádně nevyspí, může mít následky:
Státy se mohou vzdát letního času. Havaj a většina Arizony tak již učinily. Další hrstka států o něm uvažuje nebo s ním experimentuje. Letní čas nedodržují také Americká Samoa, Guam, Portoriko a Panenské ostrovy.
Nezapomeňte:
Líbí se vám tento článek? Přihlaste se k odběru CNBC Make It na YouTube!