Stravovací předpisy o „čistém“ a „nečistém“ mase patří k nejunikátnějším a zároveň nejzáhadnějším pokynům, které lze v Bibli najít. Po tisíce let byly tyto zákony nápadným znakem identity oddělujícím Boží lid od světa (3. Mojžíšova 20,25-26). V důsledku toho jsou tytéž pokyny po staletí zdrojem sporů a zmatků mezi různými náboženskými skupinami, které všechny tvrdí, že své názory čerpají ze stejné knihy – Bible.
Někteří se domnívají, že „tyto zákony vyjadřují Boží vůli“ a jako takové jsou moudrými, rozumnými a prospěšnými stravovacími předpisy, které zjevují „Boží péči o zdraví jeho lidu“ (Expositor’s Bible Commentary, „Introduction To Leviticus“, 1990). Toto zdravotnické zaměření těchto stravovacích předpisů „zastával Maimonides, velký židovský filozof středověku ve Španělsku, a další významní učenci“ (Illustrated Bible Dictionary, 1980).
Jiní teologové však otevřeně označují stravovací předpisy z knihy Leviticus za nesmyslné, odpudivé, svévolné a iracionální představy, které mají původ v primitivních pověrách – nikoli v Boží mysli. Tito teologové sebevědomě tvrdili: pro mnohé z těchto pokynů neexistuje žádné logické vysvětlení – že zdraví rozhodně nebylo jejich účelem; že je pro křesťany ztrátou času studovat tuto část Písma. Ptali se: „Co to všechno má společného s náboženstvím?“. (Interpreter’s Bible, „Leviticus 11-15“, 1953). Někteří dokonce uvedli: „Texty netvrdí, že zdraví je faktorem , i když možná hygiena byla vedlejším produktem.“ (Expositor’s Bible Commentary, 1990, s. 526)
Bůh však řekl, že jeho zákony jsou pro naše dobro a prodlužují náš život (5. Mojžíšova 5:29, 33; 10:13). Jeho stravovací nařízení nebyla svévolná. Jejich účelem bylo přinést nám užitek. Když je tomu tak, proč by Bůh později inspiroval Nový zákon, který údajně ukazuje, že „Kristus zrušil všechny předpisy Leviticus o nečistém mase a praktikách“ (Ilustrovaný biblický slovník)? Proč by vševědoucí Stvořitel fungoval tak rozporuplně?“
Pokud jste někdy přemýšleli nad takovými otázkami, možná je načase, abyste se tímto tématem skutečně zabývali a sami zjistili, jaká je skutečná pravda. Biblický Bůh tě vyzývá, abys „všechno vyzkoušel, toho, co je dobré, se pevně držel“ (1. Tesalonickým 5,21). Odpovědi mohou změnit tvůj život a pozitivně ovlivnit tvé zdraví!“
Písmo odhaluje několik důležitých důvodů pro dodržování stravovacích předpisů. V knize Exodus se dozvídáme, že Bůh vyvolil izraelský národ za zvláštním účelem (Exodus 19,5-6). Zajímavé je, že stravovací zákony byly navrženy tak, aby se Izraelci odlišovali od ostatních národů. Proč? Bůh řekl Mojžíšovi: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě oddělil od ostatních národů. Proto budeš rozlišovat mezi čistými a nečistými zvířaty… A budeš mi svatý, neboť já Hospodin jsem svatý a oddělil jsem tě od národů, abys byl můj.“ (3. Mojžíšova 20,24-26)
Bůh vyvolil Izrael, aby se stal vzorovým národem – světlem a příkladem pro svět. „Proto je pečlivě dodržuj, neboť to je tvá moudrost a tvůj rozum v očích národů, které uslyší všechna tato ustanovení a řeknou: ‚Jistě, tento velký národ je moudrý a rozumný lid. Vždyť který velký národ má Boha tak blízko, jako má Hospodin, náš Bůh, k nám, ať už ho vzýváme z jakéhokoli důvodu? A který velký národ má taková ustanovení a spravedlivé soudy, jako jsou v celém tomto zákoně, který vám dnes předkládám?“ (5. Mojžíšova 4,6-8).
Bůh oddělil Izrael od ostatních národů, aby výsledky jeho zákonů mohly jasně vidět ostatní národy, které by k němu přitahovaly podivuhodné výhody, jež poskytují jeho spravedlivé cesty. „Synu můj, nezapomínej na můj zákon, ale ať tvé srdce zachovává má přikázání, neboť ti přidají na délce dnů, dlouhém životě a pokoji.“ (Přísloví 3,1-2). Božím záměrem bylo, aby ostatní národy chtěly následovat příkladu Izraelitů, až uvidí moudrost a štěstí života podle Božích pokynů – což by zahrnovalo tělesnou pohodu a svobodu od nemocí(5 Mojžíšova 4,40; 7,12-15)!“
Stravovací zákony měly také podporovat moudré hospodaření a efektivní využívání zdrojů životního prostředí, které Bůh svěřil lidstvu. Pokyny o „čistých“ a „nečistých“ potravinách jsou důležité pro naplnění pověření daného v Genesis 1,28 a 2,15 „pečovat o zemi a udržovat ji“. Abychom správně porozuměli zákonům o stravování, je třeba je vnímat v kontextu Božího záměru pro celé lidstvo.
Zůstaň na trávě!“
Leviticus 11 a Deuteronomium 14 jsou hlavní biblické pasáže, které se tímto tématem zabývají. Tyto kapitoly poskytují velmi konkrétní informace shrnuté do jednoduchých, snadno pochopitelných zásad. Jak poznamenal jeden komentář: „Byly to zákony založené na pravidlech, které Bůh dal ve své moudrosti lidem, kteří nemohli znát důvod ustanovení“ (Expositor’s Bible Commentary, sv. 2, str. 569). Dnes však objevy moderní vědy odhalují, jak praktické a důležité tyto zákony ve skutečnosti jsou.
Počínaje 3. Mojžíšovou knihou 11,1-3 čteme, že „Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: …. ‚Toto jsou zvířata, která smíte jíst mezi veškerou zvěří‘, která je na zemi… všechno, co má rozdělená kopyta, co má rozštěpená kopyta a přežvykuje“. To popisuje savce živící se rostlinami (býložravce), kteří jsou klasifikováni jako přežvýkavci. Přežvýkavec je „název pro pasoucí se zvíře, které má vysoce specializovanou trávicí soustavu a dělí kopyta'“ (World Book Encyclopedia, 1995).
Tato zvířata mají čtyřkomorový žaludek, který přeměňuje trávy, jež jsou pro člověka a jiná zvířata nepoživatelné, na výživné a vysoce kvalitní bílkovinné produkty (maso a mléko), které pak lidé mohou používat jako potravu. Příkladem takových čistokrevných zvířat jsou všechny druhy skotu, ovce, kozy, jeleni, bizoni, losi, antilopy, gazely, karibu a žirafy. Všichni tito živočichové jsou býložravci, kteří získávají potravu spásáním nebo spásáním travin a jiných rostlin.
Z hlediska rozumného hospodaření s životním prostředím mají tyto pokyny velký smysl. Rozsáhlé oblasti zeměkoule pokrývají rangelandy (savany, veltery, pampy), které se často nazývají marginálními oblastmi, protože nemají dostatek srážek pro pěstování potravinářských plodin, jako je kukuřice nebo pšenice. „Jediný způsob, jak lze miliony akrů ranglandu využít pro lidský prospěch, je prostřednictvím přežvýkavců“ (Dairy Council Digest, leden-únor 1973). Zvířata krmená trávou také produkují maso, které má nižší obsah tuku než zvířata krmená obilím – což si dnes uvědomujeme jako zdravotní přínos. Chov masných zvířat na trávě a jiných rostlinách je také mnohem ekonomičtější.
Čistá zvířata, která Bůh dovolil svému vzorovému národu jíst – označená jednoduše podle rozdělených kopyt a žvýkání – byla navržena tak, aby produkovala výživné potraviny ekonomickým a ekologickým způsobem. Tyto pokyny byly dány dávno předtím, než se o vědách o ekologii, ekonomii a výživě vůbec začalo mluvit. To byl jeden z přínosů, který Bůh chtěl, aby svět viděl na příkladu izraelského národa.
Hold the Bacon
Stravovací předpisy týkající se žvýkacích zvířat také zakazují konzumaci všech masožravých zvířat a všežravých zvířat, a to ze zcela logických důvodů. Bůh stvořil čistá zvířata, aby poskytovala potravu a vedlejší produkty pro lidskou potřebu. Zvířata nevhodná k lidské spotřebě stvořil k jiným účelům. Masožravci jako dravá zvířata hrají důležitou roli při kontrole populací ostatních zvířat. Jako příklad můžeme uvést vlky a pumy, kteří se živí stády jelenovitých, kteří kontrolují nejen jejich početnost, ale také pomáhají udržovat zdraví stáda tím, že vyřazují starší, nemocná nebo slabá zvířata. To je jeden z důvodů, proč bychom neměli jíst masožravce. Mohou jíst nemocná zvířata a přenášet nemoci na člověka.
Vepř nebo prase je výslovně zmíněno jako nečisté a není povoleno jako lidská potrava (3. Mojžíšova 11,7-8; 5. Mojžíšova 14,8). Zatímco někteří teologové uvádějí: „Nevíme, proč bylo prase zakázáno“ (Interpreter’s Bible), jiní autoři nacházejí řadu logických důvodů souvisejících s ekologií, ekonomikou, výživou a veřejným zdravím.
V přírodě jsou prasata často noční zvířata, která si potravu hledají kořeny. Jejich noční stravovací návyky měly omezit jejich kontakt s lidmi na minimum. Domestikovaná prasata však byla po staletí využívána jako mrchožrouti v okolí lidských sídel. Mít kolem sebe všežravé zvíře, které mohlo rychle přibrat na váze tím, že sežralo cokoli od odpadků po uhynulá zvířata a lidský odpad – a které mohlo být později poraženo a použito k jídlu – se mnoha lidem zdálo jako docela dobré řešení. Ale je tomu tak?
Dnes jsou domestikovaní vepři „krmeni stravou složenou převážně z kukuřice a obilí“ (New Standard Encyclopedia, 1993). Jako nepřežvýkavci s trávicím traktem podobným tomu lidskému však prasata nejsou schopna přežít na travinách, a proto byla ekologickými konkurenty člověka v boji o stejné druhy potravinových zrn (jako je pšenice, kukuřice a ječmen). V Americe se asi 20 % sklizené kukuřice zkrmuje prasatům.
Zásadně si prasata pochutnávají na stejných druzích potravy jako lidé. To není moudré využívání zdrojů ve světě, kde explodující lidská populace převyšuje naši schopnost produkovat potraviny. Pravděpodobně to je další důvod, proč Bůh nechce, abychom jedli prasata. Předvídal, že velká stáda prasat budou brát chudým lidem životodárné obilí z úst!“
Sám Ježíš Kristus nepovažoval za nevhodné připustit událost, která způsobila zničení komerčně chovaného stáda prasat! „Na hoře se tam páslo stádo mnoha prasat. Prosili ho, aby jim dovolil do nich vstoupit. A On jim to dovolil. Tehdy démoni vyšli z člověka a vstoupili do prasat a stádo prudce sběhlo ze strmého místa do jezera a utopilo se“ (Lukáš 8,32-33). Dovolil by Ježíš zničit něčí cenný majetek bez příčiny, z nedbalosti nebo nešťastnou náhodou?“
Nejezme červy!“
Jednou z hlavních nemocí přenášených prasaty a jinými nečistými zvířaty je trichinelóza. Způsobuje ji malá parazitická škrkavka, která se dostává do svalové tkáně zvířat a lidí. Toto onemocnění je rozšířeno po celém světě a postihuje asi 1 % světové populace – téměř 60 milionů lidí (Gerald Tortora, Microbiology, 5th ed., 1995). To není překvapivé vzhledem k tomu, že „lidé na celém světě jedí více vepřového masa než jakéhokoli jiného druhu masa“ (World Book Encyclopedia, 1995). Američané ročně zkonzumují asi 60 liber (30 kg) na osobu. Je však třeba poznamenat, že mnoho masožravých a všežravých zvířat je infikováno parazitem Trichinella spiralis. Významným zdrojem infekce u lidí bylo maso medvědů, mrožů a divokých prasat Baron, Medical Microbiology, 1993). Do seznamu by bylo možné zařadit také veverky, krysy, kočky, psy, králíky, lišky, koňské maso a mořské savce (Nestor, Microbiology 1995; Benenson, Control of Communicable Diseases in Man, 12th ed., 1975). Sotva lze považovat za náhodu či shodu okolností, že Bůh zakázal konzumaci těchto zvířat svými božsky danými stravovacími zákony.
Dalším vážným zdravotním problémem, který se vyskytuje při konzumaci vepřového masa, jsou tasemnice, jimiž trpí asi 3 % světové populace (asi 180 milionů) (Tortora). Zatímco hovězí maso a ryby mohou také obsahovat tasemnice, které kolonizují lidský trávicí trakt a způsobují potíže, tasemnice vepřová je mnohem nebezpečnější. Larva vepřového parazita, jakmile se dostane do lidského střeva, může migrovat tkáněmi do srdce, očí a mozku – a nakonec může způsobit smrt (Morello, Microbiology in Patient Care, 5. vydání, 1994). Pokud jde o onemocnění tasemnicí vepřovou, „nejvyšší míra infekce je pozorována v zemích s nižší úrovní hygieny a tam, kde je vepřové maso hlavní součástí stravy, jako je Mexiko, Latinská Amerika, Španělsko, Portugalsko, Afrika, Indie, jihovýchodní Asie a Čína“ (Baron, Medical Microbiology, 1994).
Ačkoli obecnou radou, jak se vyhnout parazitárním infekcím z vepřového masa a jiných nečistých zvířat, je maso dostatečně tepelně upravit, nejúčinnějším způsobem, jak se těmto nemocem vyhnout, je vyhnout se konzumaci nečistých zvířat, která nemají kopyta a nepřežvykují – jak to Bůh před 3 500 lety nařídil Mojžíšovi a Izraelitům. Kdyby se dnes uplatňovala pouze tato část biblického stravovacího kodexu, celosvětová zátěž parazitárních onemocnění by se mohla během jedné generace dramaticky snížit!“
Nejezte čistotníky
Proč Bůh zakázal jíst určité potraviny? Byl Stvořitel rozmarný? Proč by ho to mělo znepokojovat? Existuje racionální, logický základ pro to, že Písmo pojednává o tom, které potraviny jsou vhodné k lidské konzumaci?“
Po pojednání o jedlých suchozemských zvířatech se druhý hlavní soubor Božích stravovacích pokynů týkal vodních živočichů. V knize Leviticus se dozvídáme: „Ty smíte jíst ze všeho, co je ve vodě: cokoli ve vodě má ploutve a šupiny, ať už v mořích nebo v řekách – to smíte jíst…“. Cokoli ve vodě nemá ploutve nebo šupiny – to vám bude ohavností.“ (11,9.12)
Pro tyto pokyny bylo navrženo mnoho a někdy i fantaskních důvodů. Někteří biblisté uznávají, že konzumace nečistých organismů může být škodlivá (Expositor’s Bible Commentary, 1990), jiní se domnívají, že organismy bez ploutví a šupin připomínaly hady, a proto je odporné je jíst (Interpreter’s Bible, 1953). Jeden zdroj uvádí, že biblicky „nečisté“ organismy žijící na dně jsou symbolem života v hříchu a znečištění a že ploutve jsou symbolem modliteb, které nás mohou z takových situací vyvést (The Bible Commentary, Scribner, 1871). Objevy vědy však podrobněji odhalují moudrost a prospěšnost jasných Božích pokynů ohledně vhodné potravy.
Biblicky „čisté ryby“ obecně volně plavou ve vodních nádržích. Většina „nečistých“ ryb je buď obyvateli dna, nebo dravými mrchožrouty. Zákaz konzumace ryb bez šupin chrání před konzumací ryb, které ve svém těle produkují jedovaté látky. Příručka amerického námořnictva to komentuje takto: „Všechny důležité ryby s jedovatým masem … postrádají obyčejné šupiny …. Místo toho jsou tyto jedovaté ryby pokryty štětinami nebo ostnatými šupinami, silnými ostrými trny či ostny nebo jsou obaleny kostěným krabicovitým obalem. Některé mají holou kůži, to znamená, že nemají žádné ostny ani šupiny“ (Survival on land and Sea, 1944).
Mnozí mořští živočichové uvedení jako jedovatí (čtyři žraloci, 58 rejnoků, 47 sumců, 57 štírů, 15 ropušnic atd.) nemají pravé šupiny (Caras, Venomous Animals of the World, 1974). Úhoři – noční draví mrchožrouti, kteří se živí „téměř jakoukoli potravou, mrtvou i živou“ – by také mohli být považováni za nečisté (International Wildlife Encyclopedia, 1990). Krev úhoře obsahuje toxickou látku, „která může být nebezpečná, pokud se dostane „do kontaktu s očima nebo jinou sliznicí“ (Encyclopedia of Aquatic Life, 1988).
Biblické směrnice měly lidi upozornit na nejbezpečnější druhy ryb, které mohou jíst. Je však třeba dbát opatrnosti – i čisté ryby je třeba před konzumací dostatečně tepelně upravit. Syrové ryby (např. sushi nebo sašimi) nebo špatně tepelně upravené ryby mohou přenášet několik druhů parazitických tasemnic a motolic (Black, Microbiology, 1993).
Jiný účel
Skelety, které postrádají ploutve i šupiny, jsou biblickými stravovacími předpisy jasně vyloučeny. Proč by však měli být zakázáni humři, krabi, raci a krevety, které jsou v mnoha částech světa považovány za lahůdky? Odpověď spočívá v pochopení úlohy, kterou mají v přírodě hrát.
Lobsteři jsou „noční“ potravou (Encyclopedia Americana, 1993). Jsou to „chodci po dně“ a „draví mrchožrouti“ (Encyclopedia of Aquatic Life), kteří „vyhledávají mrtvé živočichy“ a další organismy a zbytky žijící na dně (Encyclopaedia Britannica, 1995). Obvykle se loví do humřích sítí „s návnadou z mrtvých ryb“. Humři mají po celém těle dlouhá tykadla a drobná čidla podobná chloupkům, „která dokáží detekovat specifické chemické molekuly v prostředí (uvolňované rozkládajícími se organismy), což humrovi pomáhá identifikovat a lokalizovat potravu“ – a to i ve tmě (New Standard Encyclopedia, 1993)! Bylo pozorováno, že humři zahrabávají mrtvou rybu a později ji v určitých intervalech vyhrabávají, aby si na ní pochutnali (International Wildlife Encyclopedia).
Krabové jsou označováni za „profesionální lovce odpadků“ a za „mrchožrouty“, kteří sežerou téměř cokoli. Krab jedlý dává přednost mrtvým rybám, ale sežere jakoukoli zdechlinu [mrtvé, hnijící maso]“ (International Wildlife Encyclopedia). Krevety obecné, drobní, křehcí příbuzní krabů a humrů, žijí přes den v bahnitém nebo písčitém dně zálivů a ústí řek po celém světě. V noci se však stávají aktivními jako draví mrchožrouti a jsou to „detritožravci žijící na dně [živící se mrtvou a rozkládající se hmotou]“ (Encyclopedia of Aquatic Life).
Všechny tyto organismy byly vytvořeny za velmi důležitým ekologickým účelem. Jsou v podstatě „sběrači odpadků“ nebo „úklidovou četou“ dna jezer, řek, pláží, zálivů a oceánů. Nebyly určeny jako potrava pro člověka. To je také důvod, proč konzumace syrových, nakládaných nebo nedostatečně tepelně upravených krabů, raků, hlemýžďů a krevet s sebou nese značné riziko parazitárních infekcí, jako jsou například motolice jaterní, kterými je nakaženo až 80 procent některých venkovských obyvatel jihovýchodní Asie (Black).
Nebezpečí na půl žerdi
Existují také důležité a logické důvody, proč Bůh stvořil a následně jasně označil škeble, ústřice, mušle a hřebenatky jako nečisté a nevhodné k lidské spotřebě. Tito živočichové se vyskytují v jezerech, potocích a pobřežních oblastech po celém světě, kde plní specializované úlohy. Jako stacionární filtrující měkkýši přečerpávají přes své žábry pokryté hlenem velké množství vody a zachycují drobné kousky potravy (bahno, zbytky rostlin, bakterie, viry), které pak konzumují (Encyclopedia Americana, „Mollusks“). Výsledkem je, že „mlži a další živočichové živící se mikroskopickými částicemi jsou dokonalými mrchožrouty moře“ (International Wildlife Encyclopedia). Filtrující organismy jsou „vysavači“ vodního prostředí. Jejich úkolem je čistit vodu.
Jakmile pochopíte účel, pro který Bůh stvořil měkkýše, měl by vám být zřejmý důvod, proč jsou nečistí. Stejně jako byste se zdráhali připravit si jídlo z obsahu sáčku vysavače nebo z materiálu, který se shromažďuje na filtru vaší pece nebo v septiku, i rozhodnutí jíst měkkýše byste měli pečlivě zvážit! Vzhledem k tomu, že jejich způsob krmení je „ideální pro koncentraci bakterií v odpadních vodách“, navíc shromažďují a koncentrují patogenní viry, těžké kovy a nervové toxiny produkované planktonem, představují tito měkkýši pro konzumenty vážné zdravotní nebezpečí (International Wildlife Encyclopedia, Black).
Jak vážná je hrozba onemocnění? Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv uvedl, že „syrové ústřice, škeble a slávky – na kterých si labužníci tak pochutnávají – představují 85 % všech onemocnění způsobených konzumací mořských plodů“ (FDA Consumer, červen 1991). Výskyt cholery, břišního tyfu, hepatitidy A, viru Norwalk, salmonely a paralytické otravy měkkýši jsou jen některé ze zdravotních problémů, které jsou často spojovány s konzumací těchto měkkýšů (U. C. Berkeley Wellness Letter Feb. 1994).
Bylo zveřejněno upozornění, že těhotné ženy, starší lidé a „osoby s imunitním systémem oslabeným některými chorobami (rakovina, cukrovka a AIDS) by se měli… vyhnout konzumaci nebo manipulaci s tepelně neupravenými měkkýši“ (Consumer Research, červenec 1993). Těmto nebezpečným a potenciálně život ohrožujícím situacím se lze vyhnout pochopením a dodržováním biblických stravovacích zákonů, které zakazují konzumaci mořských organismů, které nemají ploutve a šupiny.
Ptáci až brouci
Poslední skupiny organismů, na které se vztahuje biblický kodex, jsou ptáci, hmyz a plazi. V podstatě veškeré vyloučené ptactvo jsou buď draví ptáci, nebo mrchožrouti jako supi a rackové (3. Mojžíšova 11,13-19; Ilustrovaný biblický slovník, sv. 1, 1980). Masožraví ptáci jsou důležití při regulaci populací jiných živočichů. Jejich stravovací návyky spočívající v pojídání masa a krve kořisti – mršin – činí z těchto ptáků potenciální původce přenosu nemocí. Draví ptáci živící se rybami mají tendenci hromadit ve svém těle vysoké množství toxických chemických látek. Většina těchto ptáků není pro člověka důležitým zdrojem potravy.
Mezi zvířata uvedená jako nečistá pro lidskou potravu patří také plazi (3. Mojžíšova 11,29-30; 42-43). Pokud jde o hmyz, jako potrava je přípustný pouze hmyz z čeledi sarančat/koníků (v. 21-23). Tito tvorové se vyznačují tím, že mají „silné zadní nohy k pružení“ (Expositor’s Bible Dictionary) a historicky byli na Blízkém východě používáni jako zdroj potravy.
Zrušené dietní zákony?“
Biblické dietní zákony jsou jednoduché, racionální, praktické a hluboké. Dlouho předtím, než lidé znali podrobnosti o mikroorganismech způsobujících nemoci, o životních cyklech parazitů nebo o globální ekologii, Bůh zjevil mocné zásady, které chrání životní prostředí, zajišťují bezpečné a zdravé potraviny a zabraňují šíření nemocí pro každého, kdo je ochoten se těmito pokyny řídit. Záměr a přínos těchto biblických pokynů byl v historii pravidelně potvrzován. Jeden učenec nedávno poznamenal, že „u většiny zákonů lze jasně vidět, že směřují k veřejnému zdraví… zákony byly Bohem podivuhodně vytvořeny pro všeobecné zdraví národa“ (Expositor’s Bible Commentary, 1990, s. 529, 569).
Jestliže jsou však tyto zákony tak logické a lidstvu prospěšné, kde se vzala myšlenka, že byly zrušeny? Proč se zdá, že křesťané věřící v Bibli stojí v čele propagace této představy? Odpověď nalezneme ve výkladech, které se čtou v textech Písma svatého, jež se nacházejí v 7. kapitole Markova evangelia a v 10. kapitole Skutků apoštolů. Studium „důkazů“ je poučné.
V Markovi 7 se Ježíš zabýval otázkou, proč jeho učedníci jedli, aniž by si umyli ruce podle obřadních tradic, které dodržovali farizeové. Některé biblické překlady přidávají k Ježíšově odpovědi v 19. verši slova, která naznačují, že Ježíš zrušil dietní zákony. Tato přidaná slova se však v dochovaných řeckých textech nenacházejí. Překladatelé vkládají Ježíšovi do úst slova, která neřekl. Kristus chtěl říci, že ústně požitá špína člověka duchovně neposkvrňuje, protože nevstupuje do srdce a neovlivňuje postoje (v. 18-23). Špína projde trávicím traktem a je vyloučena. V této kapitole (ani v Mt 15,10-20, kde se pojednává o stejné události) se neřeší téma čistého a nečistého masa a zákonů o stravě. Přečtěte si tyto události sami v několika různých překladech).
V 10. kapitole Skutků apoštolů dostává Petr vidění, které mu má pomoci pochopit budoucí Boží plány pro růst církve. Byla mu ukázána skupina nečistých zvířat a třikrát mu bylo řečeno, aby jedl. Pokaždé to rezolutně odmítl, protože věřil, že je to špatné (v. 13-16). Nezapomeňte, že to byl Petr, který údajně slyšel, jak Ježíš zrušil zákony o stravě v Mk 7 (všimněte si v. 2), a který byl Kristem vyškolen po tři a půl roku – a přesto měl stále jasný dojem, že jíst nečisté maso je špatné! Lámal si hlavu nad smyslem tohoto vidění (Sk 10,17), dokud na jeho dveře nezaklepali tři pohané s žádostí, aby si vyslechl vysvětlení evangelia (v. 21-27). Za normálních okolností by se Petr s těmito muži, kteří byli mimo společenství smlouvy, nestýkal, protože Židé považovali pohany za „nečisté“.
Když si Petr poskládal kousky této malé skládačky dohromady, dospěl k závěru: „Bůh mi ukázal, že nemám nikoho nazývat obyčejným nebo nečistým“ (v. 28). Vnímal, že Bůh zamýšlí, aby se evangelium dostalo i k pohanům a aby přicházeli do církve na stejné úrovni jako kdokoli, kdo pochází z židovského prostředí. Petr v této kapitole ani nikde jinde v Novém zákoně nedochází k závěru, že by měly být zrušeny dietní zákony. Takzvaný důkaz tam prostě není! Ani Ježíš Kristus, ani Petr tyto Bohem dané směrnice nezrušili.
Vnější motivy?“
Jestliže jsou důkazy o tom, že Kristus a apoštolové zrušili stravovací zákony, tak slabé – ve skutečnosti vůbec neexistují – kde se vzala tato myšlenka, která se tak rozšířila v křesťanském společenství? Vodítko je třeba hledat ve společenských, politických a náboženských faktorech, které ovlivňovaly církevní doktríny 2. století ad (srov. Dr. Samuele Bacchiocchi, From Sabbath to Sunday, 1977, kap. 2).
Všeobecně se uznává, že první křesťané nadále dodržovali mnohé z takzvaných Mojžíšových zákonů – ve skutečnosti jasné biblické učení (srov. Lk 4,16; Gibbon, Decline and Fall of the Roman Empire, kap. 15). Jak však do církve přicházelo stále více pohanů, museli se potýkat se silnými protižidovskými náladami, které v té době v Římské říši propukaly. V důsledku útoků a zesměšňování židovských zvyků ze strany latinských a řeckých autorů; „mnoho křesťanů zpřetrhalo své vazby s judaismem“ (Bacchiocchi, s. 185).
Mnozí pohanští křesťané se snažili „radikálně odlišit“ od všeho, co vypadalo jako židovské. Chtěli se jevit jako odlišní a oddělení od Židů. Ve snaze vytvořit si novou identitu začali nahrazovat
původní biblické (tzv. židovské) zvyky novými (mnohdy převzatými z okolní pohanské kultury) (Bacchiocchi, kap. 2; Durant, Caesar and Christ). Patřilo k nim nahrazení soboty nedělí, svátku Pesach Velikonocemi a s největší pravděpodobností i zrušení dietních zákonů. Jak zdůrazňuje Dr. Bacchiocchi, raní „křesťanští“ spisovatelé vyvinuli některé velmi neotřelé způsoby výkladu Písma ve snaze vytvořit biblický základ pro své nové praktiky. Snažili se také podkopat hodnotu židovských praktik popsaných v Bibli (str. 183).
Odtud až na věčnost
Jedním z neblahých důsledků averze vůči stravovacím zákonům, která se zrodila ve zmatku druhého století ad, bylo, že miliony lidí trpěly a zemřely na nemoci, kterými se nakazily konzumací potravin, které Bůh nikdy nechtěl, aby lidé jedli.
Nějakým způsobem bylo přehlédnuto nebo pohodlně zapomenuto prosté a jednoduché prohlášení v Bibli, že satan chce oklamat celý svět (Zjevení 12,9). K tomuto klamu patří i přesvědčení, že teologické, racionální a prospěšné pokyny o stravě, které Bůh dal Izraeli, aby se mohl stát vzorovým národem pro zbytek světa, byly zrušeny a již neplatí.
Tato situace se však změní. Až se Ježíš Kristus vrátí na tuto zemi, dojde k „obnovení všech věcí“ (Sk 3,20-21), včetně stravovacích zákonů, které najdeme v Bibli. Proroctví v Izajášovi 65,1-10 a 66,15-20 ukazují, že vracející se Spasitel lidstva napraví mylné představy, že on nebo někdo jiný tyto prospěšné zákony zrušil. Lidé dostanou příležitost dozvědět se, proč Bůh své zákony ustanovil, a zakusit výhody života v souladu s těmito Bohem inspirovanými zásadami (Izajáš 2,2-3). Bible také naznačuje, že až k této obnově dojde, bude trvat tak dlouho, dokud budou fyzické bytosti potřebovat pokyny k regulaci fyzického chování (9,6-7)!“
Naštěstí nemusíte čekat na druhý příchod Krista, abyste se mohli začít řídit pokyny svého Stvořitele. Můžete začít již dnes. Jedinci, jejichž mysl byla otevřena skutečnému významu Písma, budou mít příležitost sdílet tyto život zachraňující zásady s celým lidstvem (Izajáš 30:20-21).
Ti, kdo si osvojí praktické znalosti o aplikacích a výhodách Božího způsobu života, budou vládnout s Ježíšem Kristem v Božím království na této zemi (Zjevení 11:15; Daniel 2:44). Zákony o stravování jsou součástí Božího plánu pro blahobyt. Jsou platné i dnes a budou základním návodem pro zdravý život ve světě zítřka.