„Druhá studená válka“ byla obdobím obnoveného napětí a vojenského posilování po zhruba 15 letech détente. Zahájilo ji zvolení Ronalda Reagana prezidentem Spojených států v listopadu 1980. Tato druhá studená válka sice obnovila obavy z jaderné války a zničení, ale nakonec přinesla reformy ve východní Evropě, rozpad Sovětského svazu a konec studené války.
Pozadí
V polovině 70. let se obě studenoválečné velmoci zabývaly domácími problémy. Spojené státy se potýkaly s následky války ve Vietnamu a skandálu Watergate, zatímco Sovětský svaz se snažil oživit své stagnující hospodářství. Vztahy mezi Washingtonem a Moskvou se zlepšily, což mnohé vedlo k přesvědčení, že détente bude pokračovat i v dalším desetiletí.
V roce 1975 se ve Finsku sešli zástupci 35 zemí a podepsali Helsinské dohody, které byly závazkem respektovat hranice, suverenitu a práva ostatních zemí.
Sedmdesátá léta přinesla také dva úspěšné sovětsko-americké summity: rozhovory o omezení strategických zbraní neboli SALT I a SALT II. SALT I, podepsaná v roce 1972, přinesla dohodu o zmrazení počtu odpalovacích zařízení balistických raket na stávající úrovni. SALT II, uzavřená v roce 1979, kodifikovala dohodu o omezení výroby jaderných zbraní a nových raketových systémů. Objevily se výtky, že SALT II nezašla dostatečně daleko, aby snížila zásoby jaderných zbraní – přesto však znamenala pokrok. Ať už byly výsledky jakékoliv, zdálo se, že obě velmoci jsou nyní ochotnější jednat o kritických otázkách.
Napětí skryté
Pod povrchem však nadále doutnala nedůvěra z dob studené války. USA a SSSR nadále aktivně a tajně podporovaly politické vůdce, revolucionáře a polovojenské skupiny po celém světě, především v Africe a Jižní Americe. Obě velmoci nadále iniciovaly a podporovaly tajné operace, špionáž a atentáty.
V Americe závody ve zbrojení znovu ožily díky novým překvapivým tvrzením. V roce 1976 svolal Bílý dům vyšetřovací komisi, aby přezkoumala zpravodajská hodnocení sovětské vojenské hrozby. Výbor nazvaný „tým B“ vedl antikomunistický historik Richard Pipes a byl obsazen dalšími zastánci tvrdé linie.
Tým B strávil měsíce zkoumáním zpravodajských zpráv o sovětské vojenské síle a strategii. Jejich zpráva, zveřejněná v roce 1976, tvrdila, že americké zpravodajské služby hrubě podcenily jaderný arzenál, zbraňové systémy a bojové plány SSSR. Podle Týmu B měli Sověti nejen nástroje k tomu, aby vyhráli jadernou válku, ale mnozí v sovětské vojenské hierarchii věřili, že ji mohou vyhrát. Ačkoli byla mnohá hodnocení Týmu B později zdiskreditována, přispěla ke konci Détente a přiměla Carterovu administrativu ke zvýšení vojenských výdajů.
Sověti v Afghánistánu
Posledním hřebíčkem do rakve Détente byla invaze Moskvy do Afghánistánu v prosinci 1979, jejímž cílem bylo podpořit tamní levicový režim. Sovětská invaze vyvolala u obvykle klidného Jimmyho Cartera mimořádnou rétoriku. Prezident ji označil za „nejvážnější hrozbu míru od druhé světové války“. Carter nařídil zastavit dodávky obilí a zboží do Ruska a podpořil bojkot olympijských her v Moskvě v roce 1980 ze strany USA.
Vzestup Reagana
V listopadu 1980 vystřídal Cartera ve funkci prezidenta Ronald Reagan, herec a politik, který předtím působil dvě volební období jako republikánský guvernér Kalifornie. Reagan byl známý svým bojovným antikomunismem.
Reagan prohlásil, že je odhodlán „zvrátit“ komunismus, místo aby se rozhodl s ním koexistovat nebo ho tolerovat. Silně smýšlejícího spojence našel v nově zvolené britské premiérce Margaret Thatcherové. Oba se rozhodli postavit se sovětskému komunismu přímo a ukončit studenou válku.
SSSR v tomto období stále vedl Leonid Brežněv, nástupce Nikity Chruščova a jeden z architektů détente. Brežněv byl však koncem 70. let ve velmi špatném zdravotním stavu a v politice a rozhodování hrál mnohem menší roli.
„Druhá studená válka“
První roky Reaganova prezidentství byly ve znamení zvyšování vojenských výdajů a nepřátelské rétoriky. Ta se setkala s hněvivými odpověďmi jeho sovětských protějšků Jurije Andropova a Konstantina Černěnka. Tyto výměny názorů daly vzniknout termínu „druhá studená válka“.
Reagan byl obzvláště plodný ve své kritice sovětského komunismu a imperialismu. V roce 1982 přednesl prezident projev v britském parlamentu, kde předpověděl, že lidský pokrok zanechá marxismus-leninismus „na smetišti dějin, stejně jako zanechal jiné tyranie, které potlačují svobodu a umlčují sebevyjádření lidí“.
Následujícího roku se Reagan při projevu ke křesťanským představitelům na Floridě zavázal zachovat americký jaderný arzenál, protože Sovětský svaz je „říší zla“, která si zaslouží „totální likvidaci“. Sovětští představitelé odpověděli stejnou mincí a prohlásili, že Reagan je schopen uvažovat pouze „v termínech konfrontace a bojovného, šíleného antikomunismu“.
Oživení závodů ve zbrojení
Na počátku 80. let došlo k oživení závodů ve zbrojení v období studené války. Ačkoli v kampani sliboval snížení vládních výdajů, Reagan přikročil k dramatickému zvýšení výdajů na obranu.
V roce 1985 dosáhly americké vojenské výdaje vrcholu ve výši 456 miliard dolarů, tedy téměř půl bilionu dolarů, což bylo o 130 miliard dolarů více než v roce 1980. Poháněn dnes již zdiskreditovanými varováními Týmu B se Washington snažil překlenout domnělou „raketovou mezeru“ se Sověty. Když Rusové v roce 1984 rozmístili ve východním Německu a Československu rakety středního doletu SS-20 schopné nést jaderné zbraně, reagovaly USA instalací raket Pershing II v západním Německu.
Reagan také vynakládal obrovské částky na výzkum, protože věřil, že závody ve zbrojení vyhraje technologická převaha stejně jako palebná síla nebo jaderný výkon. V roce 1983 zahájil program nazvaný Strategická obranná iniciativa (SDI) na obranu USA před útokem balistickými raketami. K tomu měla sloužit pozemní obrana a nakonec i využití kosmických technologií. Střely by byly ničeny při suborbitálním letu menšími raketami nebo laserovými paprsky umístěnými v umělých družicích.
SDI byla na svou dobu neuvěřitelně ambiciózní a mnozí kritici se ptali, zda je to vůbec možné. Skeptický americký tisk nazval program SDI „hvězdnými válkami“. Navzdory jeho nevěrohodnosti bylo jen do kosmického výzkumu SDI investováno více než 100 miliard dolarů.
Záměrná strategie
Proč Ronald Reagan znovu rozpoutal studenou válku zvýšením výdajů na obranu a provokováním Sovětského svazu? Někteří Reaganovi kritici z řad levice přičítali tyto kroky jeho nepromyšlené antipatii ke komunismu. Jiní v Reaganovi viděli křesťanského evangelického válečného štváče, který usiloval o konfrontaci se SSSR. Ve skutečnosti se za Reaganovou válečnickou akcí skrýval větší záměr a plánování.
Možná nejlepším důkazem toho je směrnice National Security Decision Directive 75, politická směrnice vydaná Reaganem v lednu 1983. NSDD-75 více než kterýkoli jiný jednotlivý dokument nastiňuje, jak Reaganova administrativa plánovala vyhrát studenou válku. Spojené státy podle ní budou vojensky soupeřit se Sovětským svazem, „aby zadržely a časem zvrátily sovětský expanzionismus“.
Reagan a jeho poradci chápali, že sovětská ekonomika stagnuje, nutně potřebuje reformy a je na pokraji výrazných změn, ne-li kolapsu. Reagan se snažil vyvinout tlak na SSSR, aby urychlil „proces změn směrem k pluralitnějšímu politickému a ekonomickému systému“. Oživení závodů ve zbrojení by například znamenalo pro Moskvu další ekonomickou zátěž.
Ať už byl Reaganův politický program jakýkoli, nebezpečí jaderné konfrontace zůstávalo reálné.
V září 1983 korejské osobní letadlo letící z New Yorku do Soulu omylem zabloudilo do ruského vzdušného prostoru. Bylo napadeno a zničeno sovětskými letouny a všech 269 osob na palubě zahynulo. Mezi nimi byl i Larry McDonald, úřadující člen amerického Kongresu.
Tento incident vyvolal na Západě pobouření. Reagan jej označil za „masakr“, „zločin proti lidskosti“ a „akt barbarství“. Sověti tvrdili, že letadlo bylo stovky mil mimo kurz, hluboko na sovětském území a neodpovídalo na četné rádiové výzvy.
Tři týdny poté počítače jaderné výstrahy Sovětského svazu zaznamenaly přilétající balistickou raketu, zřejmě odpálenou z USA. Pouze pečlivá kontrola sovětského důstojníka Stanislava Petrova zabránila recipročnímu útoku. Podobná situace nastala v listopadu, kdy síly NATO zahájily cvičení Able Archer, simulované odpálení strategických jaderných zbraní. Někteří lidé v Moskvě si nebyli vědomi, že Able Archer je cvičení, a vyložili si ho jako první úder proti SSSR. Sovětské rakety, bombardéry a jaderné ponorky byly uvedeny do stavu nejvyšší pohotovosti.
Pohled historika:
„Z tohoto pohledu byla jedinou možností, která stála za úvahu, možnost přeměnit Sovětský svaz na západní demokracii, a tím uskutečnit wilsonovský sen o věčném míru mezi svobodnými, civilizovanými a bohabojnými národy. Cokoli jiného než úplná ideologická konverze by na Západě přineslo jen zklamání a prohlubující se deziluzi, což by dále podkopalo vyhlídky na mírové soužití s ‚říší zla‘. Podmínky Reaganovy dohody byly dědictvím rétoriky studené války v Americe.“
Robert L. Ivie
1. Druhá studená válka se začala rozvíjet koncem sedmdesátých let a pokračovala i v letech osmdesátých. Znamenala konec détente, které přineslo smlouvy o snížení zbrojení a zlepšení vztahů.
2. Dvěma faktory, které k tomu přispěly, byla sovětská invaze do Afghánistánu a zvolení Ronalda Reagana v roce 1980. Reagan se rozhodl sovětský komunismus spíše zvrátit než zadržovat.
3. Reagan vyvíjel tlak na sovětské vedení bojovnou antikomunistickou rétorikou, zvýšenými vojenskými výdaji a schválením nových obranných programů, jako je SDI.
4. K tomuto oživení napětí studené války přispěly i změny ve vedení v jiných zemích – například zvolení Margaret Thatcherové ve Velké Británii a Brežněvův úpadek v SSSR.
5. V roce 1980 došlo k obnovení studené války. Toto oživení závodů ve zbrojení ve studené válce vyvolalo zděšení po celém světě. Docházelo k incidentům a potenciálním ohniskům napětí, jako byla letecká katastrofa v Koreji v roce 1983 a několik planých poplachů, které mohly vést ke konfrontaci a případné válce.
Jimmy Carter protestuje proti sovětské invazi do Afghánistánu (1979)
Brežněv reaguje na Carterovy protesty ohledně Afghánistánu (1979)
Jimmy Carter o sovětské invazi do Afghánistánu (1980)
Ronald Reagan vysvětluje svou zahraniční politiku v případě svého zvolení (1980)
Ronald Reagan promlouvá v britském parlamentu (1982)
National Security Decision Directive 75 (leden 1983)
Projev prezidenta Ronalda Reagana o „říši zla“ (březen 1983)
Přepisy sovětského personálu o letu Korean Air 007 (1983)
Reaganův projev k národu o letecké katastrofě v Koreji (1983)
Ronald Reagan o mezinárodní reakci na let 007 (1983)
Citační údaje
Titul: „Druhá studená válka“
Autoři: Jennifer Llewellynová, Steve Thompson
Vydavatel: Jennifer Llewellynová, Steve Thompson
Vydavatel: Vydavatel: Alpha History
URL: https://alphahistory.com/coldwar/second-cold-war/
Datum vydání: Září 2020
Datum přístupu: 12. září 2020
Datum přístupu: 24. března 2021
Autorská práva: Obsah této stránky nesmí být znovu publikován bez našeho výslovného souhlasu. Další informace o použití naleznete v našich Podmínkách použití.
.