Rámcový pohled na americkou revoluci očima původních obyvatel Ameriky byl vždy zatížen předsudky a dezinformacemi. Historikové a studenti si za to z velké části nemohou sami. Kmenové skupiny si málokdy něco zapisovaly nebo vedly záznamy a události jsou evropskými vypravěči často líčeny výrazně jednostranně. To, co můžeme zjistit o vztazích mezi různými domorodými skupinami, které se postavily na stranu Britů nebo Američanů, je často vyprávěno prostřednictvím západních textů a interpretací. Z tohoto důvodu nám v mnoha ohledech zůstalo velmi zúžené vnímání toho, jak a proč se konkrétní indiánské kmeny postavily na stranu svých bílých protějšků. Důvody pro tato spojenectví byly různé, o některých z nich rozhodoval pohled do minulosti, zatímco jiné byly uzavřeny s rozhodným výhledem do budoucnosti. Projděme si stručnou výuku o národech a událostech, které tato spojenectví utvářely, a o tom, jak je americká nezávislost přetvářela v prvních desetiletích po válce.
Když se podíváme do historických záznamů a přečteme si různá vyprávění o tom, jak se různé skupiny rozhodly pro spojenectví, která uzavřeli, často nám zůstanou portréty lidí, jejichž zájmy byly divoce odlišné. Dokonce i mezi několika indiánskými národy se rozhodnutí, s kým nebo za koho bojovat, mohla lišit podle regionálních zájmů a zájmů sousedních domorodých skupin. Totéž lze říci o britském i americkém pohledu. Jak válka postupovala, obě strany pohlížely na několik skupin indiánských kmenů podél západních hranic a území se směsicí úcty, příležitostí a strachu. Vše lze nejlépe vysvětlit očima vojenských plánovačů a vládních autorit, které hledaly spojenectví, jež by pomohla a podpořila jejich záměry; Britové při potlačování povstání a odvolávání západně smýšlejících osadníků, kteří porušili minulé smlouvy, a Američané, kteří hledali spojenectví na podporu kontinentální autonomie z evropské kontroly. Z těchto hledisek můžeme vidět, že Britové měli výhodu v přesvědčování.
Není překvapením, že většina indiánských skupin se během války postavila na stranu Britů. Připomeňme, že během desetiletí před revolucí byly britské i francouzské entity zaměstnány uzavíráním spojenectví s domorodými skupinami, aby podpořily své vlastní regionální zisky v oblasti půdy a zboží. Zejména obchod s kožešinami patřil v 18. století k nejvýnosnějším odvětvím v Severní Americe. Chytání do pastí, obchodování s kožešinami a jejich prodej byly výnosným obchodem jak pro domorodce, tak pro jejich evropské protějšky v koloniích i v zahraničí. Se sedmiletou válkou (válka Francouzů a Indiánů) se ještě více zamotala spojenectví o to, která evropská mocnost lépe poslouží životu a existenci amerických Indiánů. Mocné konfederace, jako například Irokézové z horní kolonie New York, patřily k těm, o které Britové usilovali jako o cenného spojence. Po válce parlament ustanovil Proklamaci z roku 1763, která fakticky vytvořila hraniční čáru vedoucí přes větší Apalačské pohoří ve vnitrozemí Severní Ameriky. Tato hranice zakazovala anglickým osadníkům pohybovat se dále na západ a zasahovat do území původních obyvatel uznaných britskou vládou. Mnozí američtí osadníci tuto dohodu nerespektovali a někteří američtí koloniální politici vyjadřovali rozhořčení nad tím, že jim taková dohoda brání v rozšiřování jejich území, což byl raný názor, který se v následujících generacích vyvinul jako Manifest Destiny v devatenáctém století. V době americké revoluce v roce 1775 již bylo napětí mezi původními obyvateli Ameriky a americkými kolonisty vysoké. To, že se Londýn snažil využít tohoto napětí, ne nepodobně tomu, jak se královští guvernéři snažili vyvolat povstání otroků, nám ukazuje, že Britové usilovali o úplné narušení perspektivy americké nezávislosti.
Američané byli úspěšní v námluvách s několika indiánskými skupinami, zejména s Oneidou. Většina se však spojila s Brity a vedla válku ve vnitrozemí kontinentu. Jiné se postavily na stranu Španělů v jižní oblasti řeky Mississippi a v průběhu války pravidelně obtěžovaly Brity i Američany v západních oblastech jihu. Několik epizod extrémní brutality války nebylo neobvyklých. Konkrétní případ Jane McCreaové, kterou skalpovali válečníci přidružení k britskému loajalistickému útoku, mobilizoval podporu patriotů a pomohl k porážce britského generála Johna Burgoyna u Saratogy v říjnu 1777. Byly zaznamenány i další případy barbarství vůči domorodcům ze strany patriotů. Obě strany se uchýlily k vyvolávání strachu v srdcích a myslích svých protivníků a mimo dohled britské i americké pravidelné armády docházelo k brutalitě, mrzačení a vraždění žen a dětí. Jednalo se o účinnou propagandistickou show. V roce 1779 pověřil generál Washington plukovníka Daniela Brodheada velením Západního oddělení, početného oddílu Kontinentální armády, který měl usilovat o likvidaci britské a americké indiánské přítomnosti v dnešním Ohiu a Michiganu. Brodheadova iniciativa spolu s výpravou generálmajora Johna Sullivana na severu státu New York společně zlikvidovaly mnoho vesnic a domovských území mocných indiánských skupin.
V mnoha ohledech se výsledek americké revoluce ukázal být dvojnásobnou ranou pro různé indiánské skupiny a národy na východ od řeky Mississippi. Mnozí z nich se postavili na stranu Britů v naději, že jejich spojenectví umožní zachování autonomie po americké porážce. Po americkém vítězství však Britové z velké části upustili od jakýchkoli závazků vůči svým spojencům. Bez britské ochrany a rozčarováni tím, jak se jejich spojenectví diplomaticky rozpadlo, byli mnozí indiáni vystaveni okamžitému vniknutí Američanů smýšlejících západně, kteří neměli příliš pochopení pro domorodce, kteří proti nim za války bojovali. Ti, kteří se nebránili, se rozhodli usilovat o právní smlouvy s americkou vládou. Bylo dosaženo určitého pokroku a byly chvíle, kdy se skutečně slibovalo, že smlouvy respektující nároky původních obyvatel budou dodržovány. Stejně tak však existuje mnoho důkazů, které naznačují, že bez ozbrojené americké přítomnosti by takové smlouvy nebylo možné prosadit. A pro americkou stálou armádu prostě nebylo politicky možné, aby násilím vyháněla občany stěhující se na západ.
Jedinečná směsice kultur, která se v 90. letech 17. století procházela ulicemi Filadelfie, hlavního města státu, přivedla indiány do kontaktu s vedením mladé země. Pennsylvánský národ Lenni Lenape byl v kolonii vždy viditelný a mnoho z nich zůstalo k vidění i v nových Spojených státech. Prezident George Washington se skutečně několikrát setkal s náčelníky a kmenovými stařešiny, kteří od Washingtonu očekávali, že bude dodržovat uzavřené dohody a smlouvy. Ze své strany se Washington, jak měl ve zvyku, snažil o neutrální postoj, který se snažil vyvážit protichůdné strany pozemkových nároků amerických indiánů a pozemkových nároků vznikajících amerických podniků. Washington sám byl vlastníkem pozemků v dnešní Západní Virginii – tehdy ještě zčásti hluboce obydlených Čerokíji – a bylo pro něj nemožné prosadit důvěru v mírové řešení. Nakonec se Washingtonova administrativa potýkala s několika konflikty na území Ohia. Venkovská jižní území ještě nebyla vyhledávána bílými osadníky; národy Creeků a Čerokíjů obývaly oblasti, které se měly stát Georgií, Alabamou, Mississippi a západní částí Severní a Jižní Karolíny. V roce 1791 byla celá americká divize generálmajora Arthura St. Claira v dnešním Ohiu vyhlazena domorodými bojovníky. Prezident v rozpacích nahradil St. Claira generálmajorem „Mad“ Anthony Waynem, jehož tažení vyvrcholilo v roce 1794 bitvou u Fallen Timbers, která je do značné míry uznávána jako „poslední odpor“ domorodých válečníků bránících americkým osadníkům v postupu na západ k řece Mississippi a na sever za řeku Ohio. Se závěrečnými roky konfliktu, které ustoupily americkým vítězstvím, se spekulace s půdou a nároky na nová území rozšiřovaly bez většího zájmu o to, koho mohly vytlačit.
Další četba
- Crucible of War: The Seven Years‘ War and the Fate of Empire in British North America, 1754-1766 Autor: Mgr: Fred Anderson
- Domorodí Američané ve válce za revoluce Autor: Fred Anderson
- Native Americans in Revolution War Rebecca Beatrice Brooks
- The Indian World of George Washington: The Indian World of George Washington: The First President, the First Americans, and the Birth of the Nation By: Colin G. Calloway
- A Spirited Resistance: The North American Indian Struggle for Unity, 1745-1815 By: Gregory Evans Dowd
- Vyprávění o Sullivanově výpravě v roce 1779: Proti čtyřem národům Irokézů & Loajalisté z řad kontinentální armády Autor: Mgr: Hardenbergh
- The Seeds of Empire – The American Revolutionary Conquest of the Iroquois Autor: John L: Mintz
- Domorodí Američané v americké revoluci Autor: Max M: Ethan Schmidt
- Rozdělená země: Dělená půda, indiáni, osadníci a severní pohraničí americké revoluce By: Alan Taylor
- Rok kata: Tažení George Washingtona proti Irokézům By: Williams
Glenn F.