Teď jsme v ní byli my! Kulky létaly vzduchem všemi směry. Několik mužů už padlo a nebylo divu – vzduch byl hustý od kulek. Přede mnou spěchal nějaký důstojník, když jsem viděl, jak rozhazuje rukama a hroutí se na zem. Spěchal jsem k němu naproti a zvedl mu hlavu na koleno. Nemohl mluvit a rychle se zbarvoval do smrtelné bledosti. Co nejrychleji jsem mu rozepnul výstroj a knoflíky na tunice, abych zjistil, kam byl postřelen. Přímo do hrudi. Levá strana jeho košile, poblíž srdce, byla hluboce potřísněná krví. Byl kapitánem u Kanaďanů.
Veškerý pohyb v útoku nyní ustal, ale palba z pušek a granátů byla stejně silná jako dřív. Sehnal jsem subalterna a společně jsme běželi s nosítky zpátky k místu, kde jsem nechal kapitána. Zvedli jsme ho na nosítka. Vypadal o něco lépe, ale dýchalo se mu velmi špatně. Jak se mi podařilo nosítka udržet, nevím. To už jsem byl na pokraji úplného vyčerpání. Dostali jsme ho dovnitř a uložili do přístavku, který byl přeměněn na provizorní obvaziště.
Opustil jsem ho a vydal se naproti k farmě. Když jsem šel, zaslechl jsem obrovský dunivý, žbluňkající, rotující zvuk přilétajících velkých granátů. Podíval jsem se doleva. Čtyři sloupy černého dýmu a hlíny vystřelily sto metrů do vzduchu, ani ne osmdesát metrů daleko. Pak čtyři mohutné dunivé exploze, které rozervaly vzduch.
Když jsem byl na šikmém břehu rokle, zaslechl jsem kolosální prudké svištění ve vzduchu a pak už jsem neslyšel následnou ránu. Všechno mi připadalo nudné a mlhavé; obklopilo mě jakési ticho, horší než veškerá palba. Ležel jsem ve špinavém stojatém příkopu od hlavy až k patě pokrytý blátem a bahnem. Najednou jsem se začal třást po celém těle. Nemohl jsem pochopit, kde jsem. Ležel jsem a třásl se. Byl jsem rozmetán granátem.
Představuji si, že jsem tam ležel nějakou dobu s velmi zvláštním pocitem. Veškerý strach z nábojů a výbuchů mě opustil. Stále jsem slyšel, jak padají kolem a vybuchují, ale naslouchal jsem jim a pozoroval je tak klidně, jako by člověk pozoroval jablko padající ze stromu. Nemohl jsem se vyznat. Měl jsem pravdu, nebo ne? Pokusil jsem se vstát a pak mi to došlo. Kouzlo bylo zlomeno. Celá jsem se třásla, musela jsem zůstat ležet a po tváři mi stékaly slzy. Viděl jsem, že moje role v bitvě skončila.