Poté, co jsem minulý týden napsala blog o genderových dopadech doktorátu na odborníky v oblasti zahraniční politiky, dostala jsem od Caitlin Fitzgeraldové rozumný dotaz: když je získání doktorátu tak skvělé, jak se člověk dostane na doktorský program v oblasti politických věd?
To je dobrá otázka. Navzdory všem varováním, která se nabízejí ohledně omračující povahy postgraduálního studia a hrozné, velmi-špatné, ne-tak-skvělé kvality akademického trhu práce, je konkurence při přijímání na špičkové postgraduální školy stále poměrně vysoká. Jak se tam tedy dostat?
Jako někdo, kdo byl přijat na velmi konkurenční doktorandské studium v bostonském San Franciscu – no, ne v San Franciscu, ale poblíž – ne, ne v Santa Claře, a jako někdo, kdo zasedal ve více než slušném počtu přijímacích komisí, mohu nabídnout několik užitečných rad. Udělám to ve dvou částech: nejprve to, co by měli dělat vysokoškoláci, a pak to, co by měly dělat typy po bakalářském studiu. Začínám s vysokoškoláky, protože pro ně není pozdě, je to na úrovni vysoké školy, kdy může individuální uchazeč položit nezbytné základy pro silnou žádost.
Než se vrhnu na pět doporučení a doporučení, dovolte mi, abych vám něco připomněl: v dobrých doktorských programech hledají přijímací komise důvod, proč vás vyřadit. Problémem je nadbytek, nikoli nedostatek kvalifikovaných uchazečů. V posledních fázích procesu přijímací komise často rozhodují o přijetí či nepřijetí na základě tak drobných odlišností, že by je nikdo veřejně nepřipustil (nejde o to, že bychom to chtěli dělat – jde o to, že míst k přijetí je málo a hledět na drobnosti se zdá být spravedlivější než například náhodné losování). To znamená, že jakákoli vážná trhlina ve vašem přijímacím brnění – nízký GPA, nízké GRE, slabá doporučení atd. – dává přijímací komisi oprávněnou záminku k tomu, aby vás vyřadila. Pokud tedy máte skutečný zájem, musíte se ujistit, že všechny aspekty vaší přihlášky jsou v pořádku.
Když už jsme u toho, zde je pět „ano“ a pět „ne“ pro vysokoškoláky, kteří se hlásí na doktorské studium politologie v oboru mezinárodních vztahů nebo komparativní politiky:
PĚT „DOS“:
1. PĚT „DOS“:
PĚT „DOS“:
1. Přečtěte si nějakou skutečnou politologii. Může to znít jako samozřejmost, ale spousta bakalářských programů politologie – zejména v prvních letech – bude mít sylaby obložené podivnými učebnicemi a články z Foreign Affairs. A to je pro vysokoškoláky v pořádku – ale pokud uvažujete o doktorátu a nejste příliš obeznámeni ani s International Organization, ani s American Political Science Review, můžete si pěkně zavařit. Přečtěte si tyto časopisy, abyste si udělali představu o tom, A) jaké to je psát v politických vědách; B) abyste při psaní přihlášky nevypadali jako idioti; a C) abyste se naposledy ujistili, že tohle je opravdu to, co chcete příštích šest let dělat.
2. Napište diplomovou práci. Doktorské programy chtějí mít jistotu, že budete mít intelektuální předpoklady pro skutečný výzkum a skutečné psaní. Nejlepší příležitostí, kterou k tomu budete mít jako vysokoškoláci, je bakalářská práce. Pokud ji nenapíšete a přihlásíte se na doktorské studium, je to varovný signál. Proč jste ji nenapsali? Když nezvládnete tohle, jak byste mohli zvládnout disertační práci? Napište tedy disertační práci, ať už je vyžadována, nebo ne – a ujistěte se, že je dobrá.
3. Udělejte si pohodlí s matematikou. I když aspirujete na čistou politickou teorii nebo kvalitativní práci, budete muset na postgraduální škole absolvovat kurzy metodologie, teorie her a ekonometrie. A mimochodem, s příchodem velkých dat se i oblasti výzkumu, které byly dříve kvalitativní, stávají kvantitativními. Čím méně jste nepočetní, tím méně vám tyto kurzy budou připadat jako cizí jazyk. Minimálně se ujistěte, že jste obeznámeni se statistikou na střední úrovni a vícerozměrným výpočtem. Lineární algebra je také dobrá.
4. Vyjeďte do zahraničí a naučte se nějaký jazyk. Zkušenosti nemají v přihláškách na postgraduální studium až tak velkou váhu. Zahraniční zkušenosti jsou výjimkou, zejména pokud se chcete specializovat na nějakou oblast nebo region zeměkoule. Pomůže vám také naučit se jazyk, který se vztahuje k danému regionu nebo oblasti. Využijte zahraniční studijní programy jako signál, že jste připraveni na náročnou práci v terénu.
5. Zbohatněte. Jste připraveni na skutečné hospodaření? Pokud si vstupenku na postgraduální studium můžete financovat sami, nároky na přijetí nejsou zdaleka tak vysoké. Ať už zdědíte rodinné bohatství, vyhrajete stipendium NSF, nebo se konečně ujistíte, že se ozve ten nigerijský e-mailer, to, že nepotřebujete podporu ze stipendia, z vás dělá volného kandidáta na většinu programů. V tu chvíli se rovnice mění z „patří tento kandidát mezi nejlepší?“ na „je tento kandidát nad laťkou?“. To druhé je mnohem snazší vyjasnit než to první.
A nyní…. PĚT ZÁSAD „NE“:
1. Dlouze e-mailujte s profesory doktorských programů. Vaše míra se může lišit, ale mluvím-li osobně, jsem v bodě, kdy dostávám tolik těchto e-mailů, že je všechny ignoruji. Všechny. Z. Them. Proč? Protože profesoři nejsou hloupí – víme, že je rozesíláte ve velkém, nevíme, jestli opravdu máte na to, abyste získali titul, a protože kvůli e-mailům taková rozhodnutí neděláme. Nepopírám, že tahle taktika může jednou za čas zafungovat, ale už je tak obehraná, že většina profesorů nad těmito slečnami přivírá oči.
2. V osobním prohlášení podrobně popište své plány na změnu světa. Osobní prohlášení v přijímacím balíčku k doktorskému studiu je pro uchazeče nejjednodušší způsob, jak něco pokazit – bude skoro stejně špatné jako prospekt vaší disertační práce. To, co přijímací komise hledají, jsou známky emocionální a intelektuální zralosti spojené s ambicí provádět prvotřídní výzkum. Nehledají prozření typu „a pak mi to došlo“ o tom, jak vám získání doktorátu umožní změnit svět. Příběh v pozadí je důležitý pro vysvětlení, proč máte zájem dělat to, co děláte, ale nic si nenalhávejte – pokud jste nepřežili etnické čistky, váš osobní příběh v 21 letech prostě není tak zajímavý. Poznámka na okraj: pokud jste přežili etnickou čistku, hele, jděte do toho ve své výpovědi po hlavě.
3. Vložte všechna svá přihlašovací vejce do jednoho košíku. Řekněme, že jste udělali všechno, co jsem navrhoval. Řekněme, že jste pečlivě prozkoumali postgraduální školy a rozhodli jste se, že vzhledem k vašim výzkumným zájmům je jedinou osobou, se kterou můžete spolupracovat, Robert Bates na Harvardu. Gratuluji, ve specializaci jste to přehnali!!! Přihlaste se na dobré programy, ne jen na práci s jedním člověkem. Jednotliví profesoři se stěhují, odcházejí do důchodu, umírají, odcházejí na tvůrčí dovolenou nebo příliš pijí a balí studenty a dělají následně věci veeeeelmi nepříjemné. Diverzifikujte své portfolio a ujistěte se, že se hlásíte na programy s hlubokým zázemím v oblasti vašeho zájmu.
4. Přimějte slavné profesory, aby vám napsali doporučující dopisy. Na doporučujících dopisech v tomto procesu hodně záleží a všiml jsem si, že mezi těmi, kteří jsou zběhlí v letech, je trend zajistit si důvěru známých profesorů jako způsob, jak upozornit na svou přihlášku. Chápu tento instinkt a v dobrém případě to může fungovat – zářivý dopis například od Madeleine Albrightové nebo Zbigniewa Brzezinského, který naznačuje hluboké znalosti o vás, může změnit pravidla hry. Jde však o tohle – 99 % doporučujících dopisů, které jsem četl od lidí na této úrovni slávy, jsou nevýrazné, neosobní šablony. To vám ublíží. Neohýbejte tedy své výzkumné zájmy tak, aby odpovídaly hvězdnému profesorovi – ujistěte se, že profesoři, kteří dobře znají vaši oblast, znají také vás natolik dobře, aby mohli napsat dobré doporučující dopisy.
5. Vezměte si na sebe dluh. Řekněme, že pracujete opravdu tvrdě a jste přijati na špičkový program, ale bez stipendijní podpory, kterou potřebujete, protože – hlupáčku! – nejste bohatí. Večer si začnete říkat: „Jasně, budu si muset vzít nějaký dluh, ale je to skvělý program, a proto to stojí za to“. Omyl! Zaprvé, není to tak, že jako postgraduální student budete shrabovat peníze – i malý dluh může být finančně vyčerpávající. Za druhé, nezískání stipendia je silným signálem vlažného zájmu ze strany školy, takže byste už začínali se stávkou proti vám. Pokud nejste bohatí, navštěvujte pouze tradiční doktorské programy, které vám nabízejí plné školné a stipendium.
Jo, a ještě jeden bonus NESMÍŠ:
5*. Mluvte o svém blogu nebo kanálu na Twitteru jako o příkladu výzkumu. Není to výzkum a stejně to nikoho nezajímá.
Druhá část – co dělat, když už jste nějakou dobu mimo vysokou školu a chcete se ucházet o doktorát – bude následovat tento týden.
Profesoři – chybí mi něco? Můžete nabídnout ještě nějaké další rady?