Michelin: Je Seattle další na řadě?
Obrázek: bittermelon
Jisté je, že listopadové číslo Vanity Fair si na rodině Michaela Jacksona smlsne.
Ale co tohoto kritika zaujalo, bylo vykuchání průvodce Michelin od A. A. Gilla. To, co začalo před více než sto lety jako praktická příručka, kde se spolehlivě najíst, nakonec vypěstovalo posedlost hodnocením hvězdičkami, díky níž se „kuchyně staly stejně soutěživými jako fotbalové týmy“ – a tím, jak píše Gill, zničilo kulinářské umění, které mělo být podporováno.
„Kuchaři toužící po lásce a uznání přísného rodiče toužili po michelinských hvězdách,“ píše Gill. „Přestali vařit pro hloupé, otravné zákazníky a začali připravovat jídlo pro neviditelné, rtuťovité, tajné inspektory.“ Restaurace oceněné michelinskou hvězdou se staly jednotvárnými: „obsluha byla olejovitá, jídelní lístky rozsáhlé a přeplněné slovy. Místnost byla ztichlá, atmosféra náboženská. Jídlo by bylo komplikované, až by se na něj nedalo dívat. A všechno by to bylo směšně drahé. Tak vznikly michelinské restaurace, které nebyly založeny na regionálním dědictví nebo surovinách, ale vyrostly ze zneužité ješitnosti kuchařů, nejistoty a lačné touhy po komplimentech.“
Kuchaři se dohnali k pití, zhroucení, dokonce k sebevraždě. A co se týče strávníků? Ti prodávali své duše.
Michelin vytvořil nový typ strávníků – „foodie trainspotter“, jak je nazývá Gill -, kteří si nejdou ani tak vychutnat zážitek, jako spíš odškrtnout si hvězdičkované místo ze seznamu a pak se jím pochlubit. A vytvořil klasického snoba-kritika, který je podle Gilla podezřívavý ve své tajnůstkářskosti a fialový ve své próze. Gill vyzdvihuje obzvlášť hanebný úryvek z jedné recenze v letošním vydání newyorského Michelinu 2013: „Zbožní gurmáni tiše blouzní radostí z toho, že získali rezervaci – všichni a všechno tu dostojí cti adorovat tuto výjimečnou restauraci…“
„To není recenze,“ vrčí Gill. „To je honění.“
Kromě Francie a velkých gastronomických měst světa mají průvodce Michelin i tři americká města: New York, Chicago a San Francisco. V rozhovoru pro Eater National na začátku tohoto měsíce šéfové Michelinu uvedli, že uvažují o dalších amerických městech; Seattle byl šestým z osmi zmíněných měst.
Přestaňte se smát.
Je sice zábavné představit si, že by vysoký a povýšený Michelin našel v našem městě mnoho věcí, které by mohl pochválit; Seattle se může pochlubit notoricky málo příklady supervysoké frankofilie, kterou Michelin miluje. Možná, že úvahy o Seattlu naznačují nový pokus Michelinu rozšířit se o místa, která by podle kritiků průvodce potřeboval:
Mohl by teď být ten správný čas zmínit, že v našem listopadovém vydání Best Restaurants 2012, které je tento týden čerstvě na novinových stáncích, najdete můj výběr 25 restaurací, které vystihují duši Seattlu?
Říkejte tomu anti-Michelin Guide.