Dovolil jsem si váš dotaz pro účely této rubriky rozšířit.
Všeobecně se nedoporučuje složení rektálních čípků s antibiotiky, protože chybí údaje, které by jejich použití podporovaly. Jejich farmakokinetika se totiž může lišit od farmakokinetiky perorálně podávaných léků v důsledku sníženého jaterního first-pass metabolismu. Konkrétní studie však naznačuje možné využití této cesty podání: ? „Rektální cesta podání antibiotik by mohla být účinně využita v případě, že jiné cesty podání jsou nedostatečné nebo nevhodné. Při použití různých adjuvantů může rektální cesta zajistit uspokojivou farmakokinetiku a přijatelnou lokální toleranci? (Bergogne-Berezin E, Bryskier A. J Antimicrob Chemother. 1999).
Jiná studie naznačila lepší přijetí vaginálního čípku obsahujícího antibiotikum pacientem než gelového přípravku téhož antibiotika (Broumas AG, Basara LA. Adv Ther. 2000). Vzhledem k tomu, že se jednalo o studii přijetí pacientkou a byla použita léková forma (?ovule?), která není ve Spojených státech dostupná, nebyly získány žádné informace týkající se složení čípku. Konkrétní složení pro přípravu čípkové formy konkrétního antibiotika musí vycházet z fyzikálních a chemických vlastností antibiotika (bod tání, profil rozkladu atd.) a údajů o biologické dostupnosti a ze studií rychlosti uvolňování konkrétního léčiva z konkrétního zamýšleného základu. Například pokud je konkrétní antibiotikum tepelně labilní při teplotě vyšší než tělesná, může být užitečným základem teobromový olej; kromě toho může být základem pro čípek lisovaný za studena oholený teobromový olej. Pokud nejsou k dispozici dostatečné informace pro vytvoření závěru podporujícího použití lékové formy, měl by se lékárník spolehnout na komerčně dostupné lékové formy s prokázanou biologickou dostupností.
toggle(getObject(‚exp1048685570_link‘), ‚exp1048685570‘);
.