Skip Bayless „stále bojuje“ i tři roky poté, co přešel z ESPN na Fox

Už jsou to tři roky, co Skip Bayless odešel z ESPN na Fox, což v očích mnohých – a podle chladné kalkulace televizní sledovanosti – snížilo jeho viditelnost v žánru „soutěžních debat“.

Bayless to tak ale nevidí. Naopak, v rozhovoru z minulého týdne řekl: „V kombinaci se sociálními médii je to ještě lepší, než to bylo.“

Sledovanost jeho pořadu „Undisputed“ na stanici FS1 se spolumoderátorkou Shannon Sharpeovou se od jeho uvedení neustále zlepšuje, ale stejně jako u mnoha moderních mediálních osobností je konzumace Baylessova obsahu mnohostranná.

Často se stává, že jeho protichůdné názory na témata, jako je například LeBron James, mají větší ohlas, když jsou sdíleny na sociálních sítích nebo na jeho vlastním Twitteru, než v přímém televizním přenosu.

„Dívám se na to, čemu se říká engagement rate, neboli počet impresí, a ty jsou tak mimořádné, že toto publikum konkuruje publiku ve vysílání,“ řekl. „Mám pocit, že nejsme mimo záběr. Jsme v něm hodně vysoko. Jsme uprostřed toho všeho.“

Bayless připsal zásluhy tomu, co nazval „nejlepším týmem sociálních médií v oboru“. Mám pocit, že jsme prorazili několik nových cest s několika novými platformami, které jsme vytvořili, abychom oslovili více lidí.“

Jednou z populárních funkcí je #SkipRidesTheTrollerCoaster, v níž pravidelně odpovídá na všechny otázky.

Jedna věc se však od Baylessova odchodu z ESPN po 12 letech debatování v této stanici, zejména se Stephenem A. B., nezměnila. Smithem v pořadu „First Take“, je vášeň, kterou vzbuzuje mezi diváky, příznivci i profesionálními kritiky – z velké části negativní.

Trvá na tom, že je vůči kritice zvenčí imunní, a většinou ji ignoruje. Na Twitteru má 2,8 milionu sledujících a sám nikoho nesleduje.

„Nechci znít kavárensky nebo nad věcí, ale upřímně řečeno, je mi to jedno,“ řekl. „Upřímně řečeno, nečtu to. Nedělá mi to dobře.“

Vzpomněl si, jak četl zpětnou vazbu, když se v roce 2009 poprvé připojil k Twitteru, a rychle si uvědomil, že je to vysilující.

„Když jedno dítě ve sklepě své mámy v Des Moines řekne, že moje vlasy vypadají hloupě – náhodou jsem to viděl o přestávce v pořadu ‚First Take‘ – po chvíli jsem si uvědomil, že mi to utkví v psychice a bude mě to rozptylovat po zbytek pořadu.“

Dodal: „Začne to ve vás vyvolávat pochybnosti o tom, kdo jste a co jste, a to já nechci. Nevěřím v to. Jsem otevřený interní kritice od důvěryhodných přátel v rámci naší budovy. Ale ne navenek.“

Bayless údajně vydělává ročně severně od 5 milionů dolarů, což je část toho, co z něj dělá takový hromosvod. Charlie Dixon, výkonný viceprezident společnosti Fox Sports pro obsah, však řekl, že přináší jedinečné dary.

„Všichni jsme si velmi rychle uvědomili, že má zvláštní schopnost pohnout publikem,“ řekl Dixon.

Dixon označil růst televizní sledovanosti za „neuvěřitelný“, ale začínal na skromném základě. Za čtyři měsíce, kdy se pořad vysílal v roce 2016, měl v průměru přibližně 107 000 diváků.

V roce 2017 měl v průměru 130 000 diváků, v roce 2018 pak 165 000 diváků. V roce 2019 byl průměr do 5. srpna 169 000, ale během fotbalové sezóny se jistě zvýší. Jeho starý pořad „First Take“ měl letos zatím v průměru zhruba dvojnásobek.

Bayless si je dobře vědom čísel, stejně jako je tomu u všech věcí v životě, které zahrnují vítězství a prohry.

„Ten chlap je takový hyper-soutěživý člověk ve všem,“ řekl Dixon. „Nikdy jsem neviděl, že by někdo bral svou práci tak vážně, a je to prostě oddaný, plně oddaný tomu, co to obnáší.“

Stěhování z východního pobřeží na západní, kde sídlí Fox Sports, zvýšilo stupeň obtížnosti.

Sedmašedesátiletý Bayless miluje životní styl v Los Angeles. (Jeho manželka Ernestine, která vyrostla v Mastic Beach a většinu svého dospělého života strávila v New Yorku, má smíšené pocity.)

Ale znamená to, že vstává ve dvě hodiny ráno místo v pět, aby zahájil každodenní rutinu cvičení a přípravy. Show začíná v 6:30 místního času.

Bayless má všechny hodiny ve svém domě a všechny hodinky na východním čase, aby se pokusil zmírnit psychickou bolest.

„Alespoň v hlavě se cítím skoro civilizovaně, když vstávám v pět než ve dvě v L. A.,“ řekl. „Moje žena si myslí, že jsem se zbláznil.“

Co se týče samotného pořadu, Bayless řekl, že mu Smith chybí, „protože je to můj bratr a mám k němu stále velmi blízko“, ale Sharpa označil za „zjevení“ v jeho oddanosti přípravě a slovním klání.

„Je to pro mě osvěžující, poučné a oživující,“ řekl. „Miluju ty bitvy. Přál bych si, aby se mu podařilo vyhrát jednu debatu za tři roky, ale stále má šanci, protože vstupujeme do čtvrtého roku.“

Bayless trvá na tom, že jejich postoje jsou čisté, nikdy neupravené kvůli pozornosti nebo přidaným jiskrám, což je obvinění, které už slyšel.

„Nezlobím se na vás, že se na to ptáte, ale zlobím se na takovou představu, protože je falešná, a každý, kdo byl jen trochu součástí našeho procesu, by se takové představě vysmál,“ řekl.

„Nikdy, nikdy jsme žádnou debatu neupravovali. Nikdy jsme nevymýšleli debatu jin-jang, protože by to nefungovalo. Nedovolím nikomu, zejména Shannon Sharpeové, aby mi lhala v celostátní televizi, protože to nemohu brát vážně… Nikdy, nikdy, Bůh je mi svědkem, jsem si nevymyslel jedinou debatu v jediném pořadu.“

Dixon řekl: „Nikdy v historii tohoto pořadu nebo toho, který jsem dělal předtím , se nestalo, že bychom si řekli: ‚Víte, co by bylo skvělé: Kdybyste mohli udělat tuhle druhou stranu sporu. On je tak proti tomu. Skip by mě zabil.“

Bayless nemá v plánu přestat nebo zpomalit, protože je stále zapálený pro práci i pro život a viděl přátele, kteří odešli do důchodu a jemu se zdálo, že „jejich oheň vyhasíná“

„Pokud mě vůbec znáte, jsem tvrdohlavě hrdý až do morku kostí,“ řekl. „Jsem přecitlivělý. Jsem přehnaně vášnivý a obecně si lidé myslí, že jsem příliš intenzivní a příliš, příliš, příliš tvrdohlavý. No, voilá, to je to, co mi vyhovuje v tom, co dělám.“

„Takže od toho prvního rána 6. září 2004 , jsem každé ráno vyskakoval z postele v nějakou velmi brzkou hodinu jako dítě o Vánocích.“

Později dodal: „Existuje jedno moje staré rčení, že člověk musí zůstat naštvaný, v dobrém slova smyslu. Já se pořád zlobím. Pořád se hádám. Cítím se naštvanější než kdy dřív.“

.