Uplynulo deset let od smrti Johnnyho Carsona, nesporného krále televizních večerníčků. Podle nekrologu v deníku The New York Times patřil Carson k nejpopulárnějším bavičům této země a jeho masivní noční sledovanost se odhadovala až na 15 milionů diváků. Přesto, pokud jste čekali na Carsonovu bobblehead, Carsonův sprchový závěs nebo jiné podobné memorabilie, díky nimž mají některé celebrity větší cenu po smrti než zaživa, budete si možná muset chvíli počkat.
Přinejmenším tak dlouho, dokud k tomu bude mít Jeffrey Carson Sotzing co říct.
Muž sedící v malé, nevýrazné kanceláři ve Fullertonu je Carsonův synovec, chráněnec a prezident společnosti Carson Entertainment Group. Ukazuje zarámovaný plakát svého strýce a zarámovanou fotografii s televizní ikonou, kterou pořídil v roce 1982, když navštívili městečko Nebraska, kde Carson vyrůstal. Sotzing začal pro svého strýce pracovat, když mu bylo 24 let, a nakonec se stal jedním z producentů „The Tonight Show“ a později Carsonovým obchodním partnerem. Nyní se stará o licencování pořadu „The Tonight Show Starring Johnny Carson“ a nabízí nesčetné možnosti využití carsonovské tématiky.
Ukazuje na historický Rolodex plný zažloutlých kartiček. Je na nich vidět jméno a telefonní číslo Buddyho Hacketta. „Myslel jsem, že bys to chtěl vidět,“ říká Sotzing. „Johnny znal každého. Je to skutečné Kdo je kdo.“ Ukazuje také jeden z hrnků na kávu, které Carson při rozhovorech s hosty kolébal u svého stolu. Stejně jako Rolodex je to originál, nikoli nově vyražená cetka.
Sotzing přiznává, že Carson propůjčil své jméno řadě věcí. Oděvní řadě. Kolínské vodě. Několik stánků s hamburgery. „Ale takové věci mu nebyly úplně příjemné a nakonec s tím přestal. Nejraději stál na té značce a pronášel svůj monolog. Říkával: ‚Nechte za nás mluvit dílo‘. To je to, co rád prodával. A to je to, co prodávám já.“
Tento konzervativní a uctivý přístup může skončit tím, že na stole zůstanou nevyčíslitelné miliony dolarů, ale Sotzing je odhodlán postupovat opatrně. „Měl jsem schůzku s člověkem, který pracoval s pozůstalostí Elvise Presleyho. A bylo to velmi zajímavé. Ale víte, já prostě nedokážu vidět Johnnyho tvář na krabičce od oběda.“
V dnešním světě mnoha mediálních platforem a ohromující technologie je potřeba tabulka, aby bylo možné sledovat příchody a odchody mnoha talk show a jejich moderátorů. Ale přestože Johnny Carson už 23 let nevysílá, zůstává „zlatým standardem“, připomíná Sotzing, který pomáhá Muzejnímu centru ve Fullertonu sestavit výstavu. Výstava „Here’s Johnny: The Making of the Tonight Show“ bude otevřena 30. května.
„Jeho odkaz dalece přesahuje to, co si představujete pod pojmem ‚televize‘,“ říká Kelly Chidesterová, kurátorka výstavy, která bude obsahovat jevištní rekvizity, kostýmy, osobní předměty a spoustu historických videí. „Prošli jsme spoustu nahrávek a našli diskuse o atentátu na Kennedyho, politických skandálech a další. Je vidět, jak významná je tato show z hlediska populární kultury.“
Carsonovy středozápadní kořeny a citlivost byly v souladu s národním tepem. Jeho vláda trvala tři desetiletí, od roku 1962 do roku 1992, a zúčastnilo se jí přibližně 25 000 hostů. Na pohovce převládaly celebrity, ale Carson si našel čas i na rozhovory s politiky, spisovateli, historiky společnosti a obyčejnými lidmi, kteří se dostali do zpráv pro pozoruhodné nebo zvláštní vlastnosti, jako například „sběratelka“ Myrtle Youngová, známá jako Potato Chip Lady pro svou sbírku chipsů připomínajících Boba Hopea, Rodneyho Dangerfielda a další slavné osobnosti. Vytvořil model pro talk show, kterému se stále daří, ačkoli od dob Carsona se jeho popularitě ani popularitě jeho pořadu nikdo nevyrovnal. V roce 1970 se pořad podílel na zisku NBC 17 procenty.
Vystupovat v Carsonově pořadu nebyla jen pocta, ale mohlo to také ovlivnit jeho kariéru. Zejména pro komiky. „Jeho pořad byl arbitrem toho, co je v Americe vtipné,“ říká William Knoedelseder, autor knihy I’m Dying Up Here: „Zlomené srdce a skvělé časy ve zlaté éře stand-up komedie“. Jay Leno, David Letterman, Joan Riversová, Robin Williams, Andy Kaufman, Freddie Prinze a mnozí další přičítají svou úspěšnou kariéru brzkému působení u Carsona.
Autor Bill Zehme, který nyní pracuje na Carsonově biografii pro nakladatelství Simon & Schuster a který s Carsonem v roce 2002 vedl rozhovor, poznamenává, že jako poslední tvář, kterou lidé viděli před spaním, „byl Carson pro národ bezpečnostní přikrývkou“. Když v roce 1992 slavně skončil jako moderátor, prostě proto, že cítil, že nastal ten správný čas, Bob Hope řekl, že jeho odchod se podobá „hlavě spadlé z Mount Rushmore“.
Pod Sotzingovým vedením bylo více než 4 000 hodin z „The Tonight Show“ digitalizováno a zpřístupněno (na několika webových stránkách) pro komerční využití a výzkumné účely. Licencuje klipy pro nejrůznější produkce, včetně životopisných pořadů a komediálních kompilací. Je však opatrný a ochranářský: „Musím si dávat pozor na image.“
Z tohoto důvodu nebude spolupracovat, pokud by vznikla filmová nebo televizní adaptace obočí zvedajícího svazku „Johnny Carson“ z roku 2013, který napsal Carsonův bývalý právník a odvržený kamarád Henry Bushkin. „Je to příliš jednostranné,“ říká Sotzing o knize, která se utápí v Carsonových manželských problémech a chování pod vlivem alkoholu. Dodává, že k očekávané minisérii NBC založené na Zehmeho projektu zaujímá vyčkávací postoj, protože na knize se stále pracuje.
Sotzing spolupracoval s producentem dokumentu PBS American Masters z roku 2012 „Johnny Carson: King of Late Night“, i když se s režisérem Peterem Jonesem v některých otázkách rozcházeli. Jones více než deset let usiloval o Carsonovu účast, ale bez úspěchu. Jones následně usiloval o Sotzinga a archivy. Provedl také více než 40 původních rozhovorů, z toho jeden s bývalou manželkou. Výsledný pořad byl nejlépe hodnoceným dokumentem v historii prestižního cyklu American Masters. Pro Sotzinga, který neměl žádnou redakční kontrolu, „bylo několik věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou (v pořadu) těžkopádné. Jeho matka, jeho manželky a jeho pití.“ Dodává: „Mám k tomu materiálu příliš blízko. Příliš blízko Johnnymu.“
Sotzing raději zdůrazňuje strýcovy jemné stránky: jeho štědré rozdávání (které Carson dělal potichu) a jeho bleskový vtip. Jako milovník informací se Carson věnoval tématům dne stejně jako Jon Stewart v pořadu „The Daily Show“. „Byl tak všímavý,“ říká Sotzing a vysvětluje, že Carson zpočátku počítače nenáviděl, ale později je přijal. „Říkával: ‚Dejte mi jen kus papíru a tužku, víc nepotřebuji‘. „
Carson se držel při zemi, když navštěvoval Sotzingův fulertonský dům o prázdninách a při letním grilování. Sotzingová říká: „Mimo rodinu tam nebyli žádní hosté. Johnny chtěl mít pohodlí.“
Když Sotzing vyrůstal v 50. letech na filadelfském předměstí Levittown, obdivoval svého strýce, protože pro něj a jeho kamarády prováděl kouzla. „Když jsem chodil na základní školu, byl velkým tahákem,“ říká Sotzing.
Carson tehdy uváděl populární televizní pořad „Komu věříš?“. Sotzing a jeho otec, letecký pilot, jezdili vlakem do New Yorku, aby viděli, jak se pořad natáčí. Když Carson v roce 1962 nahradil Jacka Paara v newyorské „The Tonight Show“, Sotzing se často chodil dívat na zkoušky a natáčení a sedával v řídicí kabině. Po střední škole sloužil Sotzing v armádě a neúspěšně se pokoušel o kariéru rockového bubeníka. Studoval střih videozáznamů na Pasadena City College, když na vánoční rodinné oslavě v roce 1977 uviděl svého strýce. Carson, který v roce 1972 přestěhoval pořad do Burbanku, se ho zeptal, co dělá. „Řekl jsem mu to a on řekl: „Opravdu?“ Zdálo se, že ho to docela zaujalo.“ O několik měsíců později Carson zavolal své sestře Catharine-Sotzingově matce, že je v „The Tonight Show“ volné místo. Měl Jeff zájem?
Nastoupil jako recepční pořadu. Pracoval v bungalovu v NBC, zvedal telefony, třídil poštu a nosil kávu. „Bylo to skvělé, protože v 5:15 jsem měl po práci. Pořad se natáčel v půl šesté, takže jsem zůstal a díval se.“
Nikdo nevěděl, že je příbuzný Carsona, dokud moderátor nechtěně nevypustil rodinný vztah z úst na první Den díkůvzdání, kdy Sotzing v pořadu působil. „Po natáčení jsme se chystali uspořádat rodinné setkání. Náhodou jsem byl v zákulisí, když vešel Johnny. Měl takový malý rituál, kdy mluvil s producentem a s režisérem a pak se těsně předtím, než vyšel na jeviště, podíval do zrcadla a zkontroloval si kravatu a poklopec. Uviděl mě, jak stojím za ním, otočil se a řekl: „Hej, uvidíme se asi za dvě hodiny“. A pak vstoupil na jeviště, aby odehrál představení. A všichni v zákulisí se na mě podívali a zeptali se: „Proč za tebou Johnny přijde za dvě hodiny?“. A tehdy se to rozkřiklo.“
Sotzing si vyslechl pár vtípků. Ale jestliže v showbyznysu bují nepotismus, existuje i jiná realita: Když nejste dobří ve své práci, obvykle o ni přijdete. Sotzing naopak stoupal v kariéře.
Stal se asistentem produkce a pracoval na projektech včetně „Carson’s Comedy Classics“, syndikovaného půlhodinového seriálu obsahujícího skeče z „The Tonight Show“. V roce 1982 si uvědomil, že „prvky“ pořadu je třeba inventarizovat a katalogizovat – jméno účinkujícího, předvedený skeč nebo hudební číslo a podobně. Následně pracoval na populárních speciálech k výročí „Tonight Show“, které z předchozích epizod dolovaly ty nejlepší a nejpamátnější momenty.
„V té době jsme neměli počítač. Nikdo ho neměl,“ říká Sotzing, který dohlížel na nákup počítače IBM, aby mohli inventarizovat, co bylo natočeno. „Byli schopni vytvořit šablonu pro každý pořad – datum vysílání, kdy se reprízoval, moderátora, kdo byli scénáristé, co se stalo v první části, ve druhé části. Monolog by měl odrážky – skandál Írán-Contra, počasí ve Filadelfii, cena kávy, cokoli. To všechno opravdu pomohlo při sestavování výročních pořadů, protože když někdo řekl: ‚Vzpomeňte si na tu epizodu, kde Shelley Wintersová udělala to či ono tomu a tomu,‘ mohli jsme to najít.“
Carson se vrátil do svého dětského domova Norfolku v Nebrasce, aby natočil speciál „Johnny Goes Home“, který se ukázal jako dojemný návrat domů. Sotzing byl s ním. „Vlastně jsem vyrazil týden předem, abych pracoval s produkčním štábem a režisérem. Pak přijel Johnny a projížděli jsme městem po místech, která pro něj a mou matku tolik znamenala. Myslím, že tehdy jsme se opravdu sblížili.“
Sotzing se v roce 1990 stal jedním z producentů seriálu. Když se Carson pohádal s výkonným producentem Freddiem de Cordovou a zakázal mu vstup na parket, převzal Sotzing de Cordovu práci zahřívání publika před natáčením pořadu. (De Cordova zůstal výkonným producentem pořadu.) Požádán o ukázku svých starých zahřívacích vtipů, Sotzing nabízí: „Bubeníkovi v kapele se právě narodila dvojčata. Mohl by hrdý otec vstát?“ Sotzing se zasměje: „A na to se všichni členové kapely zvednou ze židlí.“
Jen 66 let, když odstoupil z „The Tonight Show“, Carson vytáhl Garbo a zmizel z očí veřejnosti. Se Sotzingem si zřídili kancelář, krátce v Burbanku a pak v Santa Monice. „Dostali jsme spoustu nabídek,“ říká Sotzing.
Prodloužením smlouvy s NBC v roce 1980 získala jeho produkční společnost vlastnictví „The Tonight Show Starring Johnny Carson“. Archivy zahrnují jedno- a dvoupalcové video mastery, uložené pod Hutchinsonem v Kansasu v provozovaném solném dole s podzemními sklepy. (Většina prvních deseti let pořadu byla ztracena, protože je NBC přehrála páskou. Společnost stále hledá klipy z těchto epizod.“
Carson neviděl v recyklaci starých klipů hodnotu, ale Sotzinga zaujal trh s domácím videem. „Seděli jsme u velkého stolu a přesouvali kartičky tři na pět se jmény skečů, umělců nebo čehokoli jiného. Zjišťovali jsme, co se k sobě hodí.“ V roce 1994 se dohodli na balíčku čtyř kazet domácího videa (a dvou laserových disků), který zahrnoval svatbu Tinyho Tima se slečnou Vicki v roce 1969, Carsonovo dovádění se zvířaty a klasické momenty, jako když zpěvák a herec Ed Ames učí Carsona házet tomahawkem. Měsíc po vydání oznámila společnost Buena Vista Home Video, že dodala 2,5 milionu kopií, čímž se sada stala nejprodávanějším videem v zemi. „Johnny byl jejím úspěchem překvapen, ale neviděl potřebu jít dál,“ říká Sotzing.
V té době už Carson spoléhal na Sotzinga, že za něj bude mluvit v obchodních i osobních záležitostech.
Když Carson v roce 1999 utrpěl infarkt a podstoupil operaci čtyřnásobného bypassu, Sotzing tuto zprávu potvrdil tisku. O několik let později, když bulvární tisk informoval, že Carson leží na smrtelné posteli, nechal Carson svého synovce tato tvrzení zpochybnit, ale také přiznal, že bavič bojoval s rozedmou plic.
Sotzing a další členové rodiny byli s Carsonem, když 23. ledna 2005 zemřel. Sotzing vydal prohlášení, v němž oznámil strýcovu smrt.
Podrobnosti o Carsonově pozůstalosti nebyly nikdy zveřejněny. Webové stránky Smoking Gun v roce 2010 odhalily, že Carson určil 156 milionů dolarů na filantropii prostřednictvím své neziskové nadace John W. Carson Foundation, jejímž je Sotzing poradcem.
Nadace je partnerem společnosti Carson Entertainment, kterou Sotzing plně vlastní. „Společnost Carson Entertainment vznikla ještě před Johnnyho smrtí,“ říká. „Měli jsme s ním dohodu, že se mohu dostat k materiálům a znovu je použít. Z peněz, které vydělám, jde velká část do nadace.“ Ostatní žijící členové Carsonovy rodiny se na společnosti nepodílejí, ačkoli Sotzing s nimi zůstává v kontaktu, včetně Carsonových dvou žijících synů, Chrise a Coryho.
Vědoma si potřeby přiblížit Carsona těm, kteří jsou příliš mladí na to, aby ho viděli poprvé, Sotzing využívá YouTube a podcasty, aby nasměroval návštěvnost na balíčky DVD kompilací a vybrané jednotlivé epizody z takzvané série The Vault. „Každý rok vydáváme nové epizody,“ říká.
Je opatrný v tom, aby produkt rozmělnil. „Když už jste udělali ‚Best of‘, co bude dál? Nejlepší z nejlepších?“
Nakonec Sotzing říká, že se snaží co nejlépe reprezentovat svého kultovního strýce a rozhoduje se pouze na základě úvahy: „Co by Johnny chtěl?“
.