Když Basketbalová síň slávy oznámila hvězdný ročník 2020 včetně Tima Duncana a zesnulého Kobeho Bryanta, jméno Rudyho Tomjanoviche v mnohých vyvolalo vzpomínky na jeden z nejtemnějších momentů v historii NBA. Je to moment, který Tomjanoviche málem stál život, a moment, který navždy změnil hru.
Kermit Washington udeřil Rudyho Tomjanoviche
Dne 9. prosince 1977, v zápase na začátku sezony ve Foru mezi Los Angeles Lakers a Houston Rockets, vypukla mezi oběma týmy poblíž poloviny hřiště potyčka. O tom, kdo a proč ji začal, se vedou dlouholeté debaty. Na videozáznamu je vidět, jak se hvězda Lakers Kareem Abdul-Jabbar a Kevin Kunnert z Houstonu přetahují, když se do rvačky zapojil útočník Los Angeles Kermit Washington.
Hráči obou týmů sprintovali k počáteční fázi rvačky. Tomjanovič dorazil jako první. Když Washington uviděl blížícího se Tomjanoviche, otočil se, napřáhl pravou ruku, pak k němu přistoupil a zasadil mu prudkou ránu těsně pod Tomjanovichův nos.
Tomjanovich se zhroutil na zem a zátylkem hlavy narazil do tvrdého dřeva. Abdul-Jabbar popsal zvuk nárazu Tomjanovičovy hlavy jako „pád melounu na beton“. Vedle padlého hráče se začala rychle šířit kaluž krve.
K Tomjanovičovi přispěchal lékař z Houstonu. Po několika minutách ošetřování mu pomohl vstát ze země a zamířili rovnou do šatny. Pod tribunou mimo dohled veřejnosti uviděl Tomjanovich Washingtona, konfrontoval ho a zeptal se ho, proč to udělal. Zasáhla ochranka a oba muži se rozešli každý svou cestou.
Tomjanovič bojoval o život
V šatně si Tomjanovič myslel, že si jen zlomil nos, a doufal, že se vrátí do hry. Místo toho ho lékařský personál odvezl do nemocnice, kde měl zjistit, že utrpěl otřes mozku, má frakturu lebky, zlomenou čelist a nos a do lebky mu vytéká mozkomíšní mok takovým způsobem, že ho cítí prosakovat do úst. Mohl zemřít.
Tomjanovič později řekl, že těch prvních několik dní v nemocnici po incidentu nemohl spát, protože se bál, že se už nikdy neprobudí. Když otok v obličeji ustoupil, lékaři mu zrekonstruovali obličej.
Jeden z lékařů, kteří na něm pracovali, řekl: „Viděl jsem mnoho lidí s mnohem méně vážnými zraněními, kteří to nepřežili.“
Tomjanovič přežil, ale zbytek sezóny 1977 už nehrál. Vrátil se na začátku sezóny 1978-79, v tomtéž roce se zúčastnil Utkání hvězd a hrál ještě tři sezóny, než v roce 1981 ukončil kariéru. Jako trenér Houston Rockets získal v letech 1994 a 1995 dva tituly v NBA a v roce 2000 trénoval tým USA, který získal zlatou medaili na olympijských hrách.
Poté, co Rudy Tomjanovich skončil, vedlo k drastickým změnám v NBA
Před tímto incidentem nebyly rvačky a násilné interakce v NBA podporovány, ale rozhodně se od nich neodrazovalo. Byla to součást hry. Trest za jakoukoli potyčku neexistoval.
Po úderu NBA Washingtonovi udělila pokutu 10 000 dolarů a suspendovala ho na 60 dní, během nichž zmeškal 26 zápasů, což bylo v té době nejdelší suspendování za incident na hřišti v historii ligy. Washingtonův trest sloužil jako upozornění pro ostatní hráče, že podobné incidenty již nebudou tolerovány.
V následující sezóně NBA přidala ke všem zápasům třetího rozhodčího, který by sledoval hru a oznamoval případné fauly, k nimž by mohlo dojít za akcí podobně jako v Los Angeles. Politika NBA týkající se potyček na hřišti zahájila proces dramatické transformace do podoby dnešních platných směrnic. Každý hráč, který dnes hodí pěstí, i když mine, je automaticky vyloučen a suspendován na další zápas.
Rudy Tomjanovich má štěstí, že žije, natož aby byl v Naismithově basketbalové síni slávy. Zatímco jeho individuální úspěchy a odkaz se budou připomínat v posvátných síních Springfieldu ve státě Massachusetts, jeho neúmyslná oběť oné listopadové noci v Los Angeles navždy změnila hru a liga i její hráči jsou díky ní mnohem lepší.