Děti v domácnosti Kennedyových musely dodržovat pravidla. Díky koním, pečetím a kožichům v areálu Hickory Hill – impozantního rodinného sídla, které John F. Kennedy prodal svému bratrovi Robertovi – si sice mohli připadat daleko od Kapitolu, ale pro rodinu neodmyslitelně spjatou s formalitami vysokého úřadu platila určitá očekávání. Večeře se podávala každý večer přesně v sedm hodin večer, bez výjimky; každý ze sourozenců si nechával drhnout nehty a česat vlasy, když usedal ke stolu. Nedělní dopoledne se trávila v kostele, nedělní večery patřily recitaci básní. Přesto Rory, kterému je nyní 49 let a je nejmladším z dětí Bobbyho a Ethel Kennedyových, chápe, že to byla domácnost plná vítaných rozporů: „Jednoho prosincového večera roku 1984 sledovali tehdy třináctiletá Rory a její bratr Douglas zprávy. Na protestech před jihoafrickým velvyslanectvím ve Washingtonu, jen 10 mil od místa, kde žili se svými devíti sourozenci, byli spoutáni aktivisté proti apartheidu. Bylo rozhodnuto: pokud jiní lidé nasazují svá těla, tito dva to udělají také. Druhý den ráno u snídaně přednesli své důvody, proč se nechali zatknout, své matce. „Maminka se na nás bezděky podívala a řekla: ‚Fantastické, nastupte si do auta, já vás tam odvezu,'“ říká Rory a při vzpomínce se usmívá. „Zatkli mě, hodili mě do policejního auta a nasadili mi pouta. Podívala jsem se na svou matku a řeknu vám, myslím, že nikdy nebyla pyšnější.“
Momentky jako tato byly jen jedním ze způsobů, jak vdova a děti po Robertu Kennedym po jeho zavraždění v roce 1968 nadále pociťovaly jeho přítomnost. Ethel byla ve třetím měsíci těhotenství s Rorym, když byl její manžel smrtelně postřelen a právě promlouval ke svým příznivcům v tanečním sále losangeleského hotelu, když se účastnil volební kampaně ve snaze získat demokratickou prezidentskou nominaci. Zemřel v nemocnici o 26 hodin později.
„Vyrůstala jsem bez otce a určitě se smutkem, že jsem ho neměla a neznala,“ říká. „Vyrůstala jsem také v rodině, která měla skutečný smysl pro vděčnost za život, který máme, a za všechny mimořádné dary. Nebylo tam moc tolerance k tomu, abychom se cítili jako oběť nebo se litovali.“
Zatímco rozhovory o Bobbyho životě a práci byly běžné, když přišla řeč na jeho smrt, mluvilo se tlumeněji. V roce 2012 Rory režírovala Ethel – dokumentární film HBO o životě své matky. „Můžeme mluvit o něčem jiném?“ Ethel zadržuje slzy, když její dcera na kameru zmíní otcovu vraždu. „Vyrůstali jsme v rodině, kde jsme byli vedeni k tomu, abychom se dívali ven na to, co se děje ve světě,“ vysvětluje Rory. „Méně jsme se soustředili na to, co se děje uvnitř.“
Dnes žije na okraji Los Angeles se svým manželem a dvacetiletým filmovým partnerem Markem Baileym a jejich třemi dětmi. Není pochyb o tom, že jméno Kennedyová jí přineslo užitek – její rodina je pro veřejnost nepochybně zajímavější než její filmy -, ale nikdo nemůže Rory obvinit, že se do branže vydala snadnou cestou. Jako režisérka a producentka se zaměřila na násilí páchané střelnými zbraněmi, HIV a AIDS, válku ve Vietnamu a svou vlastní rodinu – což jsou stěží přímočará nebo okouzlující témata. A je zjevně i talentovaná: získala cenu Emmy a byla nominována na Oscara. Její nový film Above and Beyond: V roce 1962 její strýc John F. Kennedy zahájil program Nasa, jehož cílem bylo dopravit člověka na Měsíc.
V době, kdy si tato kosmická agentura připomíná 60. výročí svého založení, se zabývá jejími minulými úspěchy a budoucími výzvami. „Film skáče v čase a je uspořádán spíše tematicky než chronologicky. Částečně k tomu přispěla moje osobní vazba.“
. „Během mých vysokoškolských let explodovala kabelová televize,“ vzpomíná, „a my jsme vyrůstali v irské rodině, kde vyprávění příběhů bylo velkou součástí mých zkušeností.“ Když se ohlédne zpět, říká, že jí film připadal jako přirozená volba – ale svým způsobem to byl také další akt vzpoury. „Uvažovala jsem, že půjdu do politiky nebo se stanu právničkou, ale chtěla jsem si vyšlapat vlastní cestičku.“
V rodině Kennedyových bylo hodně mužů, a to je jeden z důvodů, proč se zapsala na obor ženská studia. „Bylo nás sedm bratrů a v mé rodině převládal vliv starší generace,“ říká. Byly tu však i méně známé osobnosti, které podle Rory dokázaly také velké věci. „Moje teta Eunice založila speciální olympiádu. To byl jeden z nejúžasnějších přínosů naší rodiny a spousta lidí si to neuvědomuje.“
Přes všechna privilegia, bohatství a moc, kterými rodina Kennedyových disponuje, je jejich příběh definován také smutkem a žalem. Roryin strýc i otec byli zabiti ještě před jejím narozením; Rory bylo pouhých 15 let, když její bratr David zemřel na předávkování. Když byl na lyžařském výletě s dalším bratrem, Michaelem, měl smrtelnou nehodu. Klečela u něj, když se ho pokoušela resuscitovat.
Tragédie pokračovaly. Cestou na Roryinu svatbu v Connecticutu zahynul při leteckém neštěstí její bratranec John F. Kennedy mladší, který pilotoval lehké letadlo, se svou manželkou Carolyn Bessetteovou a švagrovou Lauren Bessetteovou. Oficiální vyšetřování Národního úřadu pro bezpečnost dopravy dospělo k závěru, že Kennedy se stal obětí prostorové dezorientace, když v noci klesal nad vodou, a následně ztratil kontrolu nad svým letadlem. Před letem mu to řekl jeho přítel John Barlow, bývalý textař skupiny Grateful Dead: „Víš dost na to, abys byl nebezpečný. Máte důvěru ve vzduch, což by vám mohlo uškodit.“ Jak napsal americký novinář Edward Klein ve své knize Kennedyho prokletí z roku 2001, Rory Kennedy „trpěl Kennedyho prokletím více než kterýkoli jiný člen rodiny“. Jak se jí podařilo proplout temnotou?“
„Je to trvalý proces. Pracoval jsem na tom. Pracoval jsem na tom…“ Rory se zarazí. „Cítím bolest, smutek a žal. To je součást toho procesu, během těch mnoha let.“ Znovu se odmlčí. „Myslím, že jsem za ta léta také získala nástroje, které mi pomáhají s tím pracovat pozitivním způsobem a proměnit tyto zkušenosti v hlubší pochopení druhých. Když vidíte někoho jiného trpět, cítíte to utrpení.“
Ne každý Kennedy se s tlakem vypořádal tak dobře. Jejich dynastie je definována nejen politikou a mocí, ale také skandály. Byly tu aféry: bratři Jack a Bobby prý měli pletky s Marilyn Monroe; Roryho bratr Michael s dospívající chůvou svých dětí. Jeden bratranec byl obviněn ze znásilnění, jiný z vraždy. Strýc Ted přežil, když sjel z mostu na Martha’s Vineyard. Mladá žena, kterou vezl, zůstala mrtvá, ponořená ve vodě. Ted z místa činu utekl, hladina alkoholu v jeho krvi nebyla nikdy testována.
A byly tu atentáty: vraždy, které jsou dodnes předmětem nesčetných konspiračních teorií. Přes to všechno se Rory držela stranou titulků novin. „Snažím se prohloubit své porozumění těm událostem, té ztrátě, snažím se… nakonec je to těžké a smutné a obtížné. Ale mám pocit, že to mělo pozitivní vliv na mě a na mou schopnost dělat práci, kterou dělám.“
Demokraté po celých USA těžko snášejí Trumpovu administrativu, ale pro Roryho má každodenní sledování očerňování prezidentského úřadu zvláštní, osobní osten. Nebýt výstřelu z pistole, mohl být Bílý dům stejně jako pro její bratrance domovem jejího dětství. „Je to hrozné. Vlastně z toho mám deprese,“ říká o Trumpově prezidentství. „Má to na mě jako na jednotlivce psychicky škodlivý dopad. Je to opravdu rozrušující a je to osobní.“
„Cítíte to, když chodíte kolem a mluvíte s lidmi – je tam mrak smutku, zklamání a úzkosti,“ říká. „Škodí klimatu, přistěhovalcům, lidem, kteří žijí v chudobě, dělníkům, ženám, rasovým vztahům… V Bílém domě je sexuální predátor,“ dodává – a toto označení vztahuje i na Trumpova kandidáta na soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha.
Stejně jako nejzkušenější politici, i Rory během téměř dvouhodinového rozhovoru prozradí jen to, co sama chce. Otázky uhlazuje chlácholením a frázemi. Člověk má dojem, že Rory nezazlívá, že musí stále mluvit o své rodině – říká, že „miluje tu asociaci“ -, ale stejně jako v případě onoho dokumentu Ethel je to růžové vidění. Jak napsal deník New York Times: „Sledování je trochu jako čtení tajné zprávy redigované Dickem Cheneym – tolik materiálu je začerněno, že je téměř nemožné ho sledovat.“
Roryin pohled na její rodinu je subjektivní. To, že je filmařka, na tom nic nemění. Ano, chlípné historky Kennedyových dělají Rory zajímavou, ale nemůžete jí vyčítat, že špinavé prádlo neventiluje na veřejnosti znovu a znovu. Ona sama zvládla téměř půl století bez skandálů (což je, když se to vezme kolem a kolem, pravděpodobně její nejpůsobivější úspěch) a jako dokumentaristka je nyní od vyprávění o Kennedyových poněkud vzdálená – lépe se cítí za kamerou, nikoli před ní. A pokud po tom špinavém Kennedyho prádle opravdu pátráte, stejně je už desítky let volně k vidění pro všechny.
Rory zvedá list papíru, který před ní leží lícem dolů. Je to kopie hojně citovaného projevu Johna F. Kennedyho, který pronesl, když na Riceově univerzitě oznámil, že Amerika bude usilovat o přistání člověka na Měsíci. Přečte si ho nahlas.
„Využil to nejlepší z lidstva,“ řekne potom a je na svého strýce zjevně hrdá. „To je vůdcovství – tam, kde rozšiřujeme své znalosti a stáváme se svými lepšími já. To teď v naší zemi nemáme. Trump využívá to nejhorší z nás, naše strachy a úzkosti.“
Ve třinácti letech riskovala svou svobodu pro věc – nechala by se dnes zatknout, aby protestovala proti Trumpovi? Opět Kennedyho úsměv: „Rozhodně. Uvítala bych to.“
Přesně tak: V neděli 14. října ve 20:00 hodin na Discovery Channel
{{vlevo nahoře}}
{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
.
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.