Velmi špatně.
Homo znamená latinsky „člověk“ a přes francouzštinu má odpovídající adjektivum humanus, odkud pochází anglické „human“.
Pokud máte rádi hnidopišství, OED uvádí
Etymologii: < anglonormanský humeigne (ženský rod), humane (ženský rod), anglonormanský a středofrancouzský humain, humayn (francouzsky humain ) z lidí nebo patřící lidem (na rozdíl buď od zvířat nebo od Boha) (1119 v anglonormanštině), mající lidskou povahu nebo vlastnosti (c1170), složený z lidí (c1174), dobrotivý (c1175), mající lidi (na rozdíl od Boha) jako svůj předmět (1552 v letres humaines : srov. humane písmena n. u humane adj. zvláštní užití) a jeho etymon klasický latinský hūmānus z lidí nebo patřící lidem (na rozdíl buď od zvířat, nebo od božských bytostí), charakteristický pro lidi, civilizovaný, kulturní, kultivovaný, laskavý, ohleduplný, milosrdný, shovívavý < stejný základ jako homin- , homō homo n.1 + sufix -ānus -an, i když původ vokalismu je nejasný. Srovnej starou okcitánštinu uman , katalánštinu humà (14. stol.), španělštinu humano (cca 1200), portugalštinu humano (13. stol.), italštinu umano (13. stol.). S užitím jako podstatného jména srovnej klasickou latinu hūmānus člověk, hūmānum to, co je lidské (užívá jako podstatné jméno mužského, resp. středního rodu hūmānus , přídavné jméno), francouzštinu humain člověk (1340 ve střední francouzštině, obvykle v množném čísle), lidská povaha (a1630). Srovnej humánní adj.
.