Celý život jsem se snažil být tím, čím mě chtějí mít všichni ostatní. Tolik se soustředím na to, co si myslí ostatní, a všechna svá rozhodnutí zakládám na názorech ostatních. Kvůli tomu jsem tak nešťastná. Neustále se stresuju tím, co si o mně myslí ostatní. Vkládám tolik času a úsilí do svého vzhledu, aby mě lidé měli rádi. Je mi 21 let a už mám pocit, že prožívám krizi středního věku. Každý den se líčím a dbám na to, aby byl dokonalý, všechno oblečení mám ve dvou stejných barvách, abych vždycky ladila, i když spěchám, dbám na to, aby byl můj dům bez poskvrnky, a jsem posedlá každým malým detailem, aby na mě případní hosté udělali dojem, omezuju se v takových věcech, jako je nezdravé jídlo a kolik toho sním v restauraci, abych nepůsobila vyžraně, své těžce vydělané peníze utrácím vždycky jen za věci, které by se líbily ostatním, nikdy na nikoho nezvýším hlas a s nikým se nehádám. To vše způsobilo, že jsem nepřetržitě ve stresu. Každý můj detail se točí kolem toho, co si myslí a chtějí ostatní, a já to nesnáším.
Neuvědomila jsem si, jak moc jsem nešťastná, dokud jsem se nezaučovala u zdravotní sestry. Je o 30 let starší než já a ve zdravotnictví pracuje mnohem déle než já. Řekla mi, že jí hodně připomínám jednoho lékaře, pro kterého kdysi pracovala. Jeho rodina na něj tolik tlačila, aby byl nejlepší a vydělával hodně peněz, protože byli chudí. Tlačili na něj tak moc, že se mu to skutečně podařilo a měl velmi dobře placené místo a byl velmi uznávaný. Říkala, že se nakonec dostal do bodu, kdy na něj rodina mohla být pyšná, a také byla, ale protože byl neustále ve stresu, byl úplně nešťastný a nenáviděl svůj život. Řekla mi, že pokud se neuvolním, skončím sice úspěšně, ale nešťastně jako on.
Nevím, jak se přestat starat o to, co si lidé myslí, ale pokusím se o to. Tohle má být můj život, ale já mám pocit, že je to život všech ostatních. Jsem v podstatě panenka Barbie, která si hraje na převlékačku pro lidi, které ani pořádně neznám nebo na kterých mi nezáleží, a to je vyčerpávající. Nemůžu to dělat dál.