Po mnoha letech, kdy jsem nechával hliníkové plechovky venku pro nenechavce, jsem se v dubnu 2011 rozhodl, že začnu šetřit hliník pro sebe a svou rodinu, hlavně proto, že jsem se přestěhoval do nového domu s garáží pro čtyři auta, která umožňuje spoustu místa na uskladnění prázdných plechovek.
O sedmnáct měsíců později – což bylo minulý týden – jsem konečně naházel všech 15 velkých pytlů plechovek do svého Volkswagenu a odjel do firmy Bandos Recycling, 1132 S. Barclay St,
V Milwaukee je mnoho dalších šrotovišť, včetně jednoho méně než blok od Bandosu, které se jmenuje Mill Valley Recycling, 1006 S. Barclay St. Mezi další patří United Milwaukee Scrap, 3232 W. Fond du Lac Ave., a National Salvage, 600 S. 44th St.
Společnost Bandos jsem si vybral náhodně, ale byl jsem velmi spokojen od začátku do konce. Jako člověk, který recykluje plechovky poprvé, jsem netušil, co mám dělat, když jsem vjel na parkoviště. Bylo tam už půl tuctu lidí, někteří tlačili nákupní vozíky plné pružin a trubek, jiní byli obtěžkáni pytli s plechovkami nebo stohy novin.
Měl jsem tolik otázek. Bude to stát za tu námahu? Jaká je běžná cena hliníku? Jak dostanu 15 pytlů plechovek z dodávky na tu obrovskou váhu?“
Naštěstí mi to usnadnil zaměstnanec v bílé kšiltovce. Vyjádřil jsem svou nejistotu a on vzal obrovskou krabici, položil ji na paletu, zvážil ji přede mnou (vážila 60 kg) a odvezl ji vysokozdvižným vozíkem vedle mé dodávky. Pak mi sdělil špatnou zprávu: musel jsem do krabice vysypat každý pytel, protože plechovky se v pytlích vážit nedají.
To se ukázalo jako nechutná práce a největší ponaučení: Rozhodně budu plechovky před uskladněním oplachovat. Netřeba dodávat, že pytle, zejména ty starší, byly smradlavé a lepkavé a při vysypávání jsem měl na rukou kapky starého Guinnesse a kořenového piva.
Zda jsou plechovky rozdrcené, nebo ne, je jedno – Bandos si je vezme tak jako tak. Plechovky se později lisují do tisíciliberních kostek a prodávají se především firmám vyrábějícím konzervy.
Recyklátoři některých odpadových materiálů, plechovky nevyjímaje, musí předložit průkaz totožnosti, který je pak prostřednictvím počítače odeslán do systému napojeného na policejní oddělení, aby bylo zajištěno, že zákazník není hledán pro krádež vloupáním.
Když byla krabice naplněna a byla naplněna úplně až po vrch, chlapík se vrátil ve svém malém nákladním autě, zvedl krabici a odvezl ji na velkou váhu, kde vážila 155 kilogramů. Po odečtení původních 60 liber za paletu a váhy krabice jsem měl 95 liber hliníku, takže při dnešních zhruba 60 centech za libru hliníku měla moje sbírka plechovek hodnotu 57 dolarů zaplacených v hotovosti.
Cenu hliníku určuje Londýnská burza kovů, a proto se jako komodita mění. Šrotoviště mohou cenu upravovat, ale většina z nich obvykle nabízí přibližně stejnou částku za libru, aby zůstala konkurenceschopná. Spolumajitelka Melanie Bandosová říká, že v posledních několika letech viděla cenu za libru hliníkových plechovek na úrovni 30 centů i 90 centů.
Melanie a její manžel Marcus vlastní recyklační firmu od roku 2008. Předtím ji vlastnil Marcusův otec, 91letý Felix Bandos, který přežil holocaust, emigroval do Milwaukee v roce 1953 a začal hledat recyklovatelné zboží v uličkách. V roce 1971 podnik otevřel a dodnes tráví čas v kanceláři.
Melanie Bandosová říká, že její zákazníci jsou ze všech společenských vrstev, přičemž od začátku recese zhruba před čtyřmi lety se objevuje stále více lidí.
„Vidíme celou škálu. Od osmnáctiletých bez jiných pracovních příležitostí přes sedmdesátileté nebo osmdesátileté lidi, kteří si potřebují přivydělat, až po lidi, kteří to dělají jen proto, aby pomohli životnímu prostředí,“ říká.
Jako matka dospělých dětí vidí Bandosová recyklaci plechovek jako cennou zkušenost pro mladé lidi a zároveň způsob, jak si vydělat peníze na kapesné.
„Je to skvělá zkušenost pro celou rodinu,“ říká.
Ruth Hollerová, známá jako „Dáma s plechovkami“, byla nedávno oceněna městem Milwaukee za to, že nasbírala více než milion plechovek a každý cent získaný za hliník věnovala na charitu. Hollerová, které je 80 let, nosila všechny plechovky k recyklaci společnosti Bandos.
„Vždycky jsme se pro ni snažili udělat něco nad rámec běžné ceny,“ říká Bandos. „A ona je stále sbírá. Teď už má na kontě 1 033 000 plechovek. Je jedinou ženou, které dovolí jít po zápasech do Miller Parku a vybírat plechovky.“
Bandos také vykupuje měď, mosaz, autobaterie a papír. V současné době se měď prodává za 2,50-2,80 dolaru za libru a mosaz za 1,50-1,80 dolaru. Autobaterie stojí 10 dolarů.
„Jsme jedním z mála sběren, které se zabývají recyklací papíru téměř od začátku,“ říká Bandos. „Začali jsme v tomto zařízení skartovat ještě předtím, než existovaly zákony o důvěrnosti.“
V tuto chvíli plánuji, že budu celoživotním recyklátorem hliníku a že se na této činnosti budou podílet i mé děti. (Můj mladší syn z toho má obzvlášť velkou radost, protože ještě před několika měsíci naříkal, že jediný způsob, jak si může vydělat peníze, je ztráta zubů). Pořídili jsme si drtič plechovek, a i když drcení plechovek není nutné, děti to baví. A plechovky před drcením a uskladněním určitě opláchneme.“
Přiznám se, že jsem byl z výdělku zpočátku trochu zklamaný. Netušila jsem, kolik dostanu, ale doufala jsem ve tříciferné číslo. Když jsem však vybíral peníze, Bandos mi připomněl, že „57 dolarů je 57 dolarů“
Můj postoj se okamžitě změnil. Měla pravdu. Koneckonců 57 dolarů byla večeře pro mě a mou rodinu. A nakonec sbírání nedalo moc práce a samotný proces recyklace trval necelou hodinu.