Recenze: Ethiopian Airlines Business Class Newark – Abidžan

Vůbec poprvé se chystám do Afriky na palubě letu business třídy společnosti Ethiopian Airlines. Ethiopian Airlines provozuje linku s pátým volným letem z Newarku do Abidžanu na Pobřeží slonoviny; poté bych později večer pokračoval do Akkry v Ghaně na palubě South African Airways.

Tato recenze bude kratší než obvykle, protože jsem vlastně už jednou letěl byznys třídou Ethiopian 787, a to loni na letu Buenos Aires-São Paulo.

Tvrdému produktu jsem se již podrobně věnoval v tomto příspěvku (a jedná se o celkem standardní sedadlo v byznys třídě orientované dopředu, takže není příliš co nadchnout). Totéž platí o věcech, jako je systém palubní zábavy, který se od loňska do současnosti příliš nezměnil.

V tomto příspěvku proto pouze proberu své zkušenosti ze samotného letu a zaměřím se na palubní jídlo, služby a další prvky měkkého produktu.

Ethiopian Airlines | ET513
Letadlo: Boeing 787-8
Kabina: Třída Business
Trasa: Newark (EWR) – Abidžan (ABJ)
Datum: Středa 23. ledna 2019
Čas: Odlet ve 23:55 a přílet ve 14:40 následujícího dne
Délka letu: 9 hodin 45 minut

Po nástupu do letadla 787 společnosti Ethiopian Airlines jsem zahnul doleva do kabiny business třídy. Společnost Ethiopian Airlines používá ve svém Boeingu 787 sedadla v business třídě orientovaná dopředu v konfiguraci 2-2-2, takže každé sedadlo je prakticky stejné.

V porovnání s nejlepšími sedadly business class v oboru, tato sedadla postrádají soukromí a úložný prostor a nenabízejí přímý přístup do uličky z každého sedadla; na druhou stranu díky nim kabina působí otevřeněji a prostorněji.

Povrchy sedadel jsou laděny do barev etiopské vlajky: červené, žluté a zelené, které jsou shodou okolností známé také jako panafrické barvy. Je možná příznačné, že povrchová úprava kabiny společnosti Ethiopian Airlines hrdě reprezentuje i širší kontinent, protože letecká společnost se sídlem v Addis Abebě je největší a pravděpodobně nejúspěšnější leteckou společností v rámci celé Afriky.

Přišel jsem na místo 3L u okna, což je místo, které mi bylo pro tento let přiděleno. Poněkud zvláštním způsobem jsem si během online odbavení původně vybral sedadlo 4L, ale když jsem si to o několik hodin později překontroloval, sedadla 4J a 4L se zablokovala a já byl ze svého přiděleného místa vyhozen!

Ukázalo se, že kabina business třídy nebyla při tomto letu ani zdaleka plná, a tak se Ethiopian rozhodl zřídit sedadla 4J a 4L jako „odpočinkovou zónu“ pro kapitána a prvního důstojníka. Když jsem přišel na palubu, byla tato dvě sedadla obklopena závěsy a během letu jsem zde viděl odpočívat různé členy posádky. Jak zvláštní!

Každopádně sedadlo 3L bylo adekvátní náhradou – jako sólo cestující jsem hlavně doufal, že sedadlo vedle mě zůstane prázdné, což se také stalo.

Obvykle si docela nadšeně hraji s funkcemi sedadel, kdykoli zkouším nový produkt business třídy, ale protože jsem s Ethiopian 787 letěl už loni, moc času jsem tomu nevěnoval.

Všechny podrobnosti o sedadle v byznys třídě a systému palubní zábavy si můžete přečíst v mé recenzi tohoto letu.

Místo toho jsem se posadil a odpočíval, zatímco ostatní cestující byznys třídy nastupovali do letadla. Během toho mě přivítala letuška, která mi poskytla balenou vodu a ověřila si, že budu vystupovat v Abidžanu, místo abych pokračoval do Addis Abeby.

Zastavil se také vedoucí palubního servisu, aby mě pozdravil a přivítal na palubě. Všichni se mnou komunikovali upřímně a srdečně a všiml jsem si také výrazných uniforem posádky: všechny letušky měly na sobě pestré uniformy v panafrických barvách, zatímco vedoucí palubního servisu byla oblečena do krásného bílého kamaše habesha.

Voda v lahvi naštěstí nebyla jediným nápojem před odletem, protože jsem dostal na výběr také sklenku šampaňského nebo pomerančového džusu a já si vybral to první. Dostal jsem také palubní menu.

Velmi obsáhlé menu, které zahrnovalo jak jídlo, tak nápoje, znělo následovně (všimněte si, že jsou zde samostatné sekce pro Newark-Abidjan a Abidjan-Addis Abeba, z nichž druhá se mě netýkala):

Rozdělena byla také sada vybavení, která byla v zářivě červené barvě (a jak jsem pochopil, tytéž soupravy vybavení jsou k dispozici i na jiných letech Ethiopian ve žluté a zelené barvě). Nezdálo se, že by na soupravě byla nějaká speciální značka.

Souprava amenity kit byla navržena zajímavým způsobem, protože se dala překlopit a odhalit tak poměrně dost sáčků uvnitř. Obsahovala obvyklý sortiment věcí: ponožky, špunty do uší, balzám na rty, zubní soupravu, masku na oči a hřeben.

Business class byla zaplněna o něco méně než z poloviny, většina cestujících cestovala samostatně a rozprostřela se na 2-2-2 sedadla, když jsme opouštěli Newark a vzlétali přes Atlantický oceán.

Toto bude můj první let ze Severní Ameriky do Afriky, takže na rozdíl od obvyklých transatlantických letů do Evropy poletím přes tisíce kilometrů otevřeného oceánu, což je při sledování postupu letadla po mapě letu přece jen trochu znervózňující.

Rozhodl jsem se chvíli pracovat na notebooku (i když offline, protože v těchto letadlech není wifi) a po servírování jídla jít spát. Vzhledem k tomu, že let trval téměř 10 hodin, umožnilo by mi to slušných zhruba sedm hodin odpočinku a probudit se v západní Africe s pocitem, že jsem pěkně nabitý energií.

Servis „teplého lehkého jídla“ začal asi 30 minut poté, co jsme dosáhli cestovní výšky. Můj stůl byl prostřen a jako první se podával předkrm z mořských plodů a zeleniny a k tomu černý čaj na zapití.

Zajímavé bylo, že ačkoli předkrm připomínal jakýsi salát, ve skutečnosti byl stranou také samostatný pokrm zahradní salát.

Myslím si, že velikost porce předkrmu byla poměrně velkorysá, a než jsem ho dojedl, cítil jsem se spolu s rohlíkem z chlebového košíku téměř plný.

Představte si tedy můj šok, když se podával hlavní chod. Jen se podívejte na tu ohromnou velikost tohoto ananasového kuřete s rýží!

Naštěstí to bylo docela chutné jídlo, díky kterému jsem ho dojedla celé, i když už jsem byla plná. Některé jiné recenze zmiňují palubní stravování Ethiopian Airlines jako slabé místo, ale já jsem si na jídlo během tohoto letu nestěžoval.

Posádka také ještě jednou přišla s chlebníkem a já si dal kousek česnekového chleba.

Překvapivě velikost porcí nepolevila, když přišel na řadu dezert a sýr. Panna cotta mi docela chutnala, takže jsem ji dojedla, ale ze sýra jsem si vzala jen pár soust, než jsem to vzdala a požádala obsluhu, aby mi vyklidila stůl. Díky, že mě krmíš jako krále, Ethiopian Airlines!“

Po servírování jídla jsem se chystal jít na noc spát. Důležité je, že letadla 787 společnosti Ethiopian Airlines nemají zcela plochá lůžka; místo toho jsou plochá, ale nakloněná pod velmi mírným úhlem směrem dolů. Na následujícím obrázku můžete vidět, jak se sedadlo v režimu ležmo mírně svažuje dolů.

Přestože tato sedadla v business třídě orientovaná dopředu mají u mnoha jiných leteckých společností často tu výhodu, že mají dostatek místa na nohy, v případě letadla Ethiopian 787 tomu tak není. Místo toho se sedadlo nachází pod „skořepinou“ sedadla před vámi, což znamená, že prostor pro nohy je poměrně omezený.

Popravdě řečeno mě zaráží, že Ethiopian zvolil ve svém Boeingu 787 tak nekonkurenceschopný typ sedadla. Konfigurace 2-2-2 směrem dopředu se dá odpustit, ale absence pořádných lehátek je pro leteckou společnost s vysokými ambicemi konkurovat předním světovým leteckým společnostem docela zklamáním.

Pozitivní je, že i přes nevýrazný tvrdý produkt jsem si na palubě business třídy Ethiopian Airlines velmi dobře odpočinul a probudil se asi hodinu a půl před koncem cesty, poté co jsme zdolali Atlantický oceán a dosáhli břehů západní Afriky.

Před zahájením druhého stravovacího servisu rozdala posádka každému cestujícímu malou bonboniéru.

K snídani, jsem si vybrala palačinky s borůvkovým coulis a smetanovým sýrem, které se podávaly s cereáliemi, jogurtem, ovocem a pomerančovým džusem.

Kornflejky byly asi vrcholem jídla, protože palačinky mi přišly příliš mokré a přelité borůvkovým coulis – při této příležitosti velká velikost porce nevyšla ve prospěch Etiopie.

K pití mi byla nabídnuta také káva nebo čaj, a já jsem požádal o černou kávu, aby mě plně povzbudila. Zatímco po většinu letu posádka poskytovala bezproblémový a včasný servis, tento konkrétní požadavek plnila poněkud pomalu a můj šálek kávy dorazil, až když jsem téměř dojedl snídani.

Brzy po ukončení snídaňového servisu se elektronická okna Boeingu 787 rozzářila…

… umožňující západoafrickému slunci proudit do kabiny.

Po zbytek letu jsem s úžasem hleděl z okna na skutečnost, že konečně poprvé vkročím do Afriky. Tento rozlehlý kontinent byl pro mě až dosud velkou neznámou a ze své první návštěvy jsem cítil vzrušení a upřímně řečeno i trochu obavy.

.

Takže, jak si jistě dokážete představit, bujná krajina Pobřeží slonoviny nás proto při sestupu na mezinárodní letiště Félix-Houphouët-Boigny v Abidžanu fascinovala.

Závěr

Objektivně řečeno, můj let business třídou společnosti Ethiopian Airlines byl dostatečně dobrý, ale zařadil bych ho za většinu ostatních produktů business třídy, které jsem vyzkoušel. Jejich tvrdý produkt na Boeingu 787 Dreamliner v mnoha ohledech zaostává za trhem, ale i tak jsem se alespoň dobře vyspal. Jídlo bylo dobré, ale ne skvělé, a obsluha začala velmi silně na začátku letu, ale během letu se ustálila na povrchnějším rytmu s několika výpadky tu a tam.

Nespěchám s Ethiopianem znovu letět, ale vzhledem k jejich velmi silné síti linek po celé Africe pravděpodobně nebude trvat dlouho, než se opět stanou nejpraktičtější volbou na mých cestách. Příště se pokusím dostat do jejich letadla Airbus A350, které je prý vybaveno o něco novějším produktem s lehátky.