Diagnostika
Vyhodnocení
Prvním krokem při hodnocení rakoviny plic je rentgenový snímek hrudníku. Normální rentgenové vyšetření poskytuje dobrý obraz hrudní dutiny, ale obvykle se provádí CT (pokročilý rentgenový systém), který zobrazí plicní útvar, lymfatické uzliny a zbytek hrudní dutiny mnohem podrobněji. Tyto rentgenové snímky mohou pomoci zhodnotit rozsah plicního útvaru a naznačit pravděpodobnost vzniku rakoviny. Diagnóza rakoviny plic však vyžaduje biopsii.
Součástí vyšetření plicního útvaru může být i magnetická rezonance (MRI). Je užitečná zejména při hodnocení mozku a kostí, ale nezobrazuje dobře plíce.
PET je relativně nová metoda nukleární medicíny, která může být velmi užitečná při hodnocení a určení stadia plicního útvaru. Pokud se plicní útvar na PET skenu „rozsvítí“, jedná se ve většině případů o rakovinu plic. Pokud se útvar na PET skenu nerozsvítí, pravděpodobně se o rakovinu nejedná. Vyšetření také hodnotí celé tělo a hledá případné známky toho, že se nádor rozšířil do lymfatických uzlin nebo jiných částí těla.
Přestože rentgenové snímky mohou naznačovat přítomnost rakoviny, ke stanovení diagnózy je nutná biopsie. Biopsie je odebrání a vyšetření biologické tkáně, buněk nebo tekutin. Biopsie může být provedena několika způsoby.
Sputum – Pacient může vykašlat vzorek sputa a hledat v něm rakovinné buňky. Cytologie sputa diagnostikuje 75 % nádorů umístěných v průduškách (průduškách), ale pouze 25 % nádorů umístěných směrem k okraji plic. Většina nádorů plic se nenachází v průduškách, takže většina nádorů není diagnostikována pomocí vyšetření sputa. Pokud test nediagnostikuje rakovinu, není zaručeno, že rakovina není přítomna.
Biopsie jehlou – Biopsie jehlou je technika, při které radiolog znecitliví kůži a zavede jehlu přes hrudník do plicního útvaru. Obvykle se provádí na radiologickém oddělení za pomoci CT vyšetření k přesnému nasměrování jehly. Tímto způsobem se diagnostikuje 60 až 90 % případů rakoviny plic v závislosti na velikosti a umístění nádoru. I za nejlepších okolností se však při biopsii jehlou někdy nepodaří diagnostikovat některé útvary, které jsou ve skutečnosti rakovinou plic. Pokud tedy vyšetření nediagnostikuje rakovinu, není zaručeno, že plicní útvar je nezhoubný (není rakovinou).
Bronchoskopie – Další metodou k získání tkáně je flexibilní bronchoskopie. Bronchoskop je ohebná dutá trubice, která se zavádí ústy nebo nosem do průdušek (průdušinek). Zákrok lze provést v lehké sedaci nebo v celkové anestezii. Pokud se v průdušnici objeví nádor, je možné odebrat vzorek tkáně. Světelná bronchoskopie je speciální bronchoskop, který používá speciální typ světla k identifikaci nádorů, které nejsou vidět standardním světlem. Většina plicních nádorů není bronchoskopem zobrazitelná, protože se nachází spíše směrem k okraji plic než v hlavní průdušce.
EndoBronchiální ultrazvuk (EBUS) – EBUS je technika se speciálním bronchoskopem, který má na špičce ultrazvuk. Ultrazvuk identifikuje lymfatické uzliny na vnější straně průdušek. Ultrazvuk pak pomáhá chirurgovi zavést jehlu do lymfatické uzliny a zjistit, zda se v uzlině nachází rakovina. Tím lze stanovit diagnózu i stadium rakoviny plic.
Mediastinoskopie – krční mediastinoskopie je chirurgický výkon, který se provádí v celkové anestezii na operačním sále. Centimetrovým řezem na krku chirurg sleduje průdušnici do hrudníku, aby odstranil lymfatické uzliny. Tento zákrok lze provést ambulantně. Jedná se o důležité vyšetření, protože nejenže dokáže diagnostikovat rakovinu plic, ale také ukazuje rozsah nádoru, takže pomáhá určit správnou léčbu. Nejčastěji se jedná o ambulantní zákrok. Je smutné, že ve Spojených státech se při přibližně polovině mediastinoskopických vyšetření nezjistí žádné lymfatické uzliny k biopsii. Při tomto zákroku by mělo být odebráno několik uzlin. (Malý)
Resekce uzlin – Chirurgická biopsie může být nezbytná ke zjištění, zda se v případě plicního útvaru jedná o rakovinu, či nikoli. To vyžaduje hospitalizaci a celkovou anestezii. Často lze biopsii získat pomocí tří malých (půlcentimetrových) řezů při zákroku zvaném torakoskopie nebo videoasistovaná hrudní chirurgie (VATS). Jedním z řezů je umístěna kamera, zatímco do ostatních řezů patolog umístí chirurgické nástroje a odebere plicní útvar k vyšetření. Pokud je nalezena rakovina, je provedena kompletní operace, zatímco pacient ještě spí.
Stupně
Malobuněčný karcinom tvoří asi 25 % všech případů rakoviny plic. Rozděluje se na stadia buď omezeného onemocnění (omezeného na hrudník), nebo rozsáhlého onemocnění (rozšířeného mimo hrudník). Malobuněčný karcinom se obvykle léčí chemoterapií a radioterapií. Zřídkakdy se léčí chirurgicky, protože v době, kdy je diagnostikována, se obvykle rozšíří do jiných částí těla, i když to vyšetření neprokáží.
Malobuněčný karcinom plic má čtyři stadia. Tento systém stádií je důležitý pro stanovení prognózy a léčby rakoviny plic.
- Stádium I je rakovina omezená na plíce a obvykle se léčí operací.
- Stádium II, které se rozšířilo do lymfatických uzlin v blízkosti nádoru a uvnitř plic, se obvykle léčí operací, ale může být následně léčeno chemoterapií a/nebo ozařováním.
- Nádor III. stadia je omezen na hrudník, ale rozšířil se více do tkání v hrudníku.
- Nádor IV. stadia se rozšířil do jiných částí těla, například do mozku, jater nebo kostí.
Vyhodnocení a staging rakoviny plic
Staging a vyhodnocení rakoviny plic zahrnuje anamnézu a fyzikální vyšetření a několik dalších testů. Znalost stadia rakoviny vám a vašemu lékaři pomůže vypracovat správný plán léčby. Testy také určí, zda máte dostatečnou kapacitu plic pro podstoupení léčby.
Testy plicních funkcí – Testy plicních funkcí se provádějí, aby se zjistilo, zda má pacient dostatečnou funkci plic, aby mohla být operace bezpečně provedena. Pacient dýchá do přístroje, který určí kapacitu plic. Pokud je funkční plicní test dobrý, je obvyklou léčbou lobektomie. Pokud je plicní funkce nedostatečná, existují další možnosti chirurgické i nechirurgické léčby.
Vyšetření CT mozku nebo MR – Rakovina plic může proniknout do mozku, proto se zobrazovací vyšetření mozku provádí, pokud má pacient bolesti hlavy nebo neurologické příznaky, ztrácí na váze nebo se zdá, že má nádor v pokročilejším stadiu. Pokud nejsou žádné příznaky a nádor se zdá být v časném stadiu, často se neprovádí, protože šance na nalezení nádoru v mozku je nízká.
CT vyšetření – Ke zhodnocení nádoru je třeba provést CT hrudníku. Chirurg se musí podívat na nádor, aby určil jeho umístění, aby věděl, kde má provést resekci, a vztah nádoru k okolním strukturám, aby určil rozsah resekce potřebné k odstranění nádoru (pouze útvar, část plíce nebo celá plíce).
PET skenování – Části těla s aktivním metabolismem (např. mozek, játra, nádory) absorbují více glukózy než jiné části těla, proto se k identifikaci těchto oblastí aplikuje fluorodeoxyglukóza. Toto vyšetření se často používá k vyhodnocení útvaru v plicích a ke zjištění, zda se nerozšířil jinam. Obecně platí, že pokud se útvar v plicích na PET skenu rozsvítí, je 80 až 90 % pravděpodobnost, že se jedná o rakovinu. K falešně pozitivnímu testu může dojít, pokud je útvar zánětlivý nebo infekční. Pokud se útvar v plicích na PET nerozsvítí, je pravděpodobnost, že se jedná o rakovinu, pouze 5 %. K falešně negativním testům dochází, pokud je útvar malý (<1 cm) nebo se jedná o pomalu rostoucí nádor nízkého stupně, jako je například bronchoalveolární karcinom (BAC, nyní známý jako AIS). PET sken hodnotí mediastinum (střed hrudníku), aby se zjistilo, zda jsou postiženy lymfatické uzliny. Falešně pozitivní testy se vyskytují až ve 25 % případů; příčinou může být infekce, zánět nebo antrakóza. K falešně negativním testům dochází, pokud je oblast nádoru na lymfatické uzlině malá (<1 cm). Uzliny, které jsou na PET pozitivní, musí být obvykle podrobeny biopsii, aby se zjistilo, zda se v nich skutečně nachází nádor.
Scanování kostí – může být provedeno scanování kostí nebo mozku, aby se zjistilo, zda nádor metastazoval (putoval) do jiných částí těla.