HistoricEdit
V období studené války byly vztahy mezi prvním, druhým a třetím světem velmi rigidní. První svět a Druhý svět byly mezi sebou v neustálém rozporu prostřednictvím napětí mezi jejich dvěma jádry, Spojenými státy, respektive Sovětským svazem. Studená válka byla podle svého názvu především ideologickým bojem mezi Prvním a Druhým světem, přesněji řečeno mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Dynamiku studené války ovládalo několik doktrín a plánů, včetně Trumanovy doktríny, Marshallova plánu (ze strany USA) a Molotovova plánu (ze strany Sovětského svazu). Rozsah rozporů mezi oběma světy je patrný v Berlíně – který byl tehdy rozdělen na Východ a Západ. Aby se občané Východního Berlína příliš nesetkávali s kapitalistickým Západem, postavil Sovětský svaz uvnitř vlastního města Berlínskou zeď.
Vztah mezi prvním a třetím světem charakterizuje samotná definice třetího světa. Protože země Třetího světa byly nezávazné a nezařazené jak do Prvního, tak do Druhého světa, byly cílem náboru. Ve snaze rozšířit sféru svého vlivu se Spojené státy (jádro prvního světa) snažily ve třetím světě nastolit proamerické režimy. Kromě toho, protože Sovětský svaz (jádro Druhého světa) chtěl také expandovat, se Třetí svět často stával místem konfliktů.
Mezi příklady patří Vietnam a Korea. Úspěch ležel u první světové, pokud se na konci války země stala kapitalistickou a demokratickou, a u druhé světové, pokud se země stala komunistickou. Zatímco Vietnam jako celek byl nakonec komunizován, komunistická zůstala pouze severní polovina Koreje. Teorie domina do značné míry řídila politiku Spojených států vůči třetímu světu a jejich soupeření s druhým světem. Ve světle teorie domina považovaly Spojené státy vítězství v zástupných válkách ve třetím světě za měřítko „důvěryhodnosti amerických závazků po celém světě“.
SoučasnostEdit
Pohyb lidí a informací do značné míry charakterizuje mezisvětové vztahy v současnosti. Většina převratných objevů a inovací vzniká v západní Evropě a USA a později jejich účinky pronikají do celého světa. Podle hodnocení Wharton School of Business na Pensylvánské univerzitě pochází většina z 30 nejvýznamnějších inovací posledních 30 let ze zemí bývalého prvního světa (např. z USA a zemí západní Evropy).
Rozdíl mezi znalostmi v prvním světě ve srovnání se třetím světem je patrný v oblasti zdravotní péče a pokroku v lékařství. Úmrtí na nemoci související s vodou byla v „bohatších zemích“ z velké části eliminována, zatímco v rozvojovém světě jsou stále „velkým problémem“. Malárie a tuberkulóza, které jsou v rozvinutých zemích prvního světa široce léčitelné, si v rozvojových zemích třetího světa zbytečně vyžádají mnoho životů. Na malárii každoročně umírá 900 000 lidí a boj proti ní představuje 40 % výdajů na zdravotnictví v mnoha afrických zemích.
Mezinárodní společnost pro přidělování jmen a čísel (ICANN) oznámila, že první internacionalizovaná doménová jména (IDN) budou k dispozici v létě 2010. Patří mezi ně nelatinkové domény, například čínské, arabské a ruské. Je to jeden ze způsobů, jak se může tok informací mezi prvním a třetím světem vyrovnat.
Přesun informací a technologií z prvního světa do různých zemí třetího světa vytvořil všeobecnou „aspiraci(aci) na životní úroveň prvního světa“. Třetí svět má ve srovnání s prvním světem nižší životní úroveň. Informace o relativně vyšší životní úrovni Prvního světa přicházejí prostřednictvím televize, komerčních reklam a zahraničních návštěvníků jejich zemí. Tato expozice způsobuje dvě změny: a) životní úroveň v některých zemích třetího světa se zvyšuje a b) tato expozice vyvolává naděje a mnoho lidí ze zemí třetího světa emigruje – legálně i nelegálně – do těchto zemí prvního světa v naději, že dosáhnou této životní úrovně a prosperity. Tato emigrace je ve skutečnosti „hlavním faktorem, který přispívá k růstu počtu obyvatel USA a Evropy“. Tato emigrace sice významně přispěla ke globalizaci, ale zároveň urychlila trendy, jako je odliv mozků a problémy s repatriací. Vytvořily také problémy s imigrací a vládní zátěží pro země (tj. země prvního světa), do kterých lidé emigrují.
Vliv na životní prostředíEdit
Někteří tvrdí, že nejdůležitějším problémem lidské populace na světě není vysoká míra nárůstu populace v některých zemích třetího světa, ale spíše „nárůst celkového vlivu lidské populace“. Dopad na jednoho obyvatele – tedy zdroje spotřebované a odpady vytvořené každým člověkem – je celosvětově různý; nejvyšší je v prvním světě a nejnižší ve třetím světě: obyvatelé USA, západní Evropy a Japonska spotřebují 32krát více zdrojů a vyprodukují 32krát více odpadů než obyvatelé Třetího světa. čína však vede světový žebříček celkových emisí, ale její velký počet obyvatel zkresluje statistiku v přepočtu na obyvatele níže než u vyspělejších zemí.
Jako velcí spotřebitelé fosilních paliv upozorňovaly země Prvního světa na znečišťování životního prostředí. Kjótský protokol je smlouva, která vychází z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, jež byla dokončena v roce 1992 na Summitu Země v Riu. Navrhoval přenést břemeno ochrany klimatu na Spojené státy a další země prvního světa. Země, které byly považovány za rozvojové, jako například Čína a Indie, nemusely smlouvu schválit, protože se více obávaly, že omezení emisí by ještě více omezilo jejich rozvoj.
Mezinárodní vztahyEdit
Do nedávné minulosti se zájmům zemí třetího světa věnovala malá pozornost. Je to proto, že většina odborníků na mezinárodní vztahy pocházela z průmyslově vyspělých zemí prvního světa. S tím, jak se stále více zemí stávalo rozvinutějšími, se zájmy světa začaly pomalu měnit. Národy prvního světa však mají stále mnohem více univerzit, profesorů, časopisů a konferencí, což zemím třetího světa velmi ztížilo získání legitimity a respektu pro jejich nové myšlenky a metody pohledu na svět.
Teorie rozvojeEdit
Během studené války se v Evropě rozvinula teorie modernizace a teorie rozvoje jako výsledek jejich ekonomické, politické, sociální a kulturní reakce na správu bývalých koloniálních území. Evropští vědci a praktici v oblasti mezinárodní politiky doufali, že se jim podaří teoreticky formulovat myšlenky a následně na jejich základě vytvořit politiku, která způsobí, že se nově nezávislé kolonie změní v politicky rozvinuté suverénní národní státy. Většina teoretiků však pocházela ze Spojených států a neměla zájem na tom, aby země třetího světa dosáhly rozvoje podle jakéhokoli modelu. Chtěli, aby se tyto země rozvíjely prostřednictvím liberálních procesů politiky, ekonomiky a socializace; to znamená, že chtěli, aby následovaly liberálně kapitalistický příklad takzvaného „státu prvního světa“. Tradice modernizace a rozvoje tedy vědomě vznikla jako (převážně americká) alternativa k marxistickým a neomarxistickým strategiím prosazovaným „státy druhého světa“, jako byl Sovětský svaz. Sloužila k vysvětlení toho, jak se rozvojové státy třetího světa přirozeně vyvinou v rozvinuté státy prvního světa, a částečně vycházela z liberální ekonomické teorie a určité formy sociologické teorie Talcotta Parsonse.