V rámci semináře pan Klau, který je nyní partnerem ve firmě rizikového kapitálu, absolvoval online test, aby odhalil některé své nevědomé postoje k pohlaví. Ukázalo se, že si muže silně spojuje s prací a vědou a ženy s domovem a svobodným uměním.
Pan Klau, kterému je 47 let a žije v kalifornském San Ramonu, byl šokován. Považoval se za člověka, který spolupracuje se ženami na pracovišti a podporuje je, je ženatý se ženou, kterou obdivuje, a vychovává svou dceru k síle a nezávislosti.
Chtěl si výsledky ověřit, a tak napsal počítačový program analyzující jeho elektronický adresář. Ukázalo se, že 80 % jeho kontaktů tvořili muži. Když program spustil na svých účtech na sociálních sítích, výsledky byly stejné: 80 % lidí, se kterými byl ve spojení na LinkedIn a které sledoval na Twitteru, byli muži.
„Nechtěl jsem tomu věřit,“ říká pan Klau. „Ať už vědomě, nebo ne, vyhledával jsem lidi, kteří vypadali jako já.“
Výzkumy ukazují, že všichni – i ti nejlépe smýšlející a nejotevřenější – máme nějaký typ implicitních neboli nevědomých předsudků, říká Dolly Chugh. Je odbornicí na implicitní předsudky a neetické chování a autorkou knihy „The Person You Mean to Be: How Good People Fight Bias“. Postoje nebo stereotypy o lidech zastáváme podvědomě. Ty se mohou lišit od těch, které máme záměrně. A ať se nám to líbí, nebo ne, mohou ovlivňovat naše chování, říká Dr. Chugh, sociální psycholog a docent na Stern School of Business na New York University.
Podvědomé předsudky se týkají celé škály zkušeností. Člověk může pocítit záchvěv zklamání, že jeho pilotem je žena. Nebo předpokládat, že asijský číšník v restauraci se suši nebude mluvit plynně anglicky. Nebo se zarazí, když jde v noci po ulici a vidí, že se k němu blíží skupina černošských teenagerů. Nebo uvidí bezdomovce, který žádá o peníze, a pomyslí si: „Najdi si práci“. Podle doktora Chugha jde o nevědomé předsudky.
Jedním ze způsobů, jak o implicitních předsudcích přemýšlet, je, že jde o zvyk, který jsme si vypěstovali od okamžiku, kdy jsme se narodili a začali vnímat svět kolem sebe. „Vše, co přijímáme – vše, co nám říkají rodiče, vše, co vidíme v televizi nebo slyšíme v hudbě, co se učíme ve škole nebo od přátel nebo vidíme na ulici – to vše se v našem mozku sčítá do asociací,“ říká Dr. Chugh. Těmto vlivům nemusíme vědomě věřit, ale jsou tam, zahálí v pozadí.
Podvědomé předsudky jsou „lepkavé a tvárné“, říká Dr. Chugh, což znamená, že kolísají podle toho, co se děje ve světě a v mysli jejich nositele. V různých dnech a v různých situacích může být vyšší nebo nižší.
Dolly Chughová říká, že výzkumy ukazují, že všichni máme nějaký typ implicitních neboli nevědomých předsudků.
Fotografie: Brett Topel
Může to ovlivnit naše chování, zejména když jsme pod značným časovým tlakem nebo ve stresu, říká doktorka Chughová. Některé činnosti mohou být nenápadné a podvědomé: jak daleko od někoho sedíme, zda navazujeme oční kontakt, mluvíme nebo se usmíváme, zda někoho vnímáme jako přátelského nebo rozzlobeného. Jiné chování může být přímější: To, s kým se přátelíme, koho podporujeme nebo koho povyšujeme, může být ovlivněno našimi implicitními předsudky, říká Dr. Chugh.
On-line měřítkem, které pan Klau použil k posouzení svých implicitních genderových předsudků, je Test implicitních asociací, který byl vytvořen v roce 1998 a jehož hostitelem je Harvard. Spravuje ho nezisková organizace Project Implicit, kterou založili výzkumníci působící nyní na Washingtonské univerzitě, Harvardu a Virginské univerzitě. Existuje mnoho verzí, které zkoumají rasu, pohlaví, sexuální orientaci, věk a další oblasti, kde mohou vznikat předsudky. Ačkoli test vyvolal kontroverze – někteří kritici mimo jiné tvrdí, že nedokazuje, že implicitní přesvědčení vede k určitému jednání -, je také jedním z nejstudovanějších opatření v psychologii a hojně se používá při školeních s cílem zvýšit povědomí o nevědomých předsudcích. Dr. Chugh doporučuje, aby si test udělal každý – a to vícekrát, v různých dnech, protože naše nevědomé předsudky mohou kolísat. „Umožňuje nám zjistit, čeho bychom si měli všímat,“ říká.“
Co můžeme udělat pro boj s nevědomými stereotypy nebo vnímáním, které si možná ani neuvědomujeme? Výzkumy ukazují, že žádná kouzelná kulka nevědomé předsudky nevymaže, ale existují kroky, jak se jimi zabývat a čelit jim.
Doktorka Chughová říká, že je zásadní mít růstové myšlení, na rozdíl od fixního. Naše myšlení se může lišit v různých obdobích a v různých aspektech našeho života. Když však máme fixní myšlení, vnímáme sami sebe jako plně zformované, takže pravděpodobně zůstaneme stejní. A to může vést ke slepým místům. „Fixní způsob myšlení říká: „Nejsem rasista ani sexista“.“ V tomto případě se jedná o fixní způsob myšlení. Dr. Chugh říká. „Růstové myšlení, které je otevřené změnám, říká: ‚Vím, že v této oblasti je stále kam růst‘.“
Pan Klau se chtěl změnit. „Jakmile jsem viděl problém, nemohl jsem ho nevidět,“ říká. „A můj pocit, kým jsem, mi nepřipadal správný.“
Začal se svou sítí sociálních médií a snažil se jí dodat rovnováhu. To bylo osobně i profesně důležité. „Studie za studií ukazují, jak rozmanité společnosti mají lepší výsledky,“ říká. „A pokud je to přesvědčivě pravda, pak to tak chci.“ Na síti LinkedIn oslovil více žen a menšin. Různé hlasy hledal také na Twitteru. Sledoval více novinářů, kteří nebyli běloši. A podíval se, koho sledují jeho ženské a afroamerické kontakty, a některé z nich také sledoval. „Dbal jsem na to, abych opakovaně viděl různé zprávy,“ říká.
Začal také sledovat poměr mužů a žen na konferencích a přestal se účastnit těch, kde převažovali muži. Když se účastnil konferencí nebo setkání, dával si pozor, aby „nezůstával ve výchozím nastavení, v němž se cítil nejpohodlněji, a nepotloukal se se všemi ostatními muži,“ říká. Povídal si spíše se ženami. „Velmi jsem si uvědomil, že jsem právě mluvil se čtyřmi chlapy za sebou – jsou v místnosti ženy, které mohu zapojit do této konverzace?“ říká.
Pan Klau také zveřejnil tento problém a své úsilí o jeho řešení, publikoval esej na serverech Medium a LinkedIn a pravidelně o něm informoval na Twitteru. Říká, že dostal zpětnou vazbu od mužů, kteří analyzovali své vlastní sítě a zjistili, že jsou nevyvážené. Mnoho žen uvedlo, že si nevyváženost již uvědomují. „Bylo těžké zjistit, že něco, co přátelé věděli, bylo pro mě překvapivé,“ říká. „Kolik dalších věcí vědí, které já ne, ale které se mohu dozvědět, když jsou u stolu?“
Nemá pocit, že by svůj problém s nevědomou předpojatostí zcela vyřešil. Ještě před měsícem tvořili 65 % jeho sítě muži. Na svůj pokrok je však hrdý. „Vím toho teď víc,“ říká pan Klau. „A více si uvědomuji příležitosti a výzvy, které se mě nutně netýkají, ale jsou do značné míry realitou lidí kolem mě.“
Konfrontace s nevědomými předsudky
Tady jsou tipy od Dolly Chughové, sociální psycholožky a autorky knihy „The Person You Mean to Be: How Good People Fight Bias.“
Provedení testu implicitních asociací. Existuje několik verzí, které zkoumají rasu, pohlaví, sexuální orientaci, věk a další oblasti předsudků. Vyhledejte takový, který se týká věci blízké vašemu srdci nebo oblasti, která vás zneklidňuje. V ideálním případě si ho udělejte vícekrát. Získáte tak dobrou představu o tom, na čem byste měli zapracovat, říká Dr. Chugh.
Provádějte sebeaudit. Podívejte se na posledních 10 přečtených tweetů, stažených písní nebo lidí, se kterými jste se spojili. Jak moc se podobají vám a ostatním v této skupině 10 lidí? Tento audit vám prozradí, zda sedíte v komoře ozvěn, nebo se vystavujete různým perspektivám. Rozšiřte svou konzumaci obsahu, včetně televizních pořadů, filmů, knih, hudby, podcastů a sociálních médií. Podívejte se, co sledují nebo mají rádi lidé s jinými názory než vy. Nebo si na webu vyhledejte náhodné výrazy, například „černošské vědkyně“ nebo „čínsko-američtí spisovatelé“.
Zachovejte růstové myšlení, protože to znamená, že se můžete změnit. Dávejte si pozor na vnitřní hlas, který říká: „Nejsem sexista“ nebo „Nejsem rasista“. Toto fixní myšlení může vést ke slepým skvrnám. Růstové myšlení vám umožní říci: „Vím, že v této oblasti je stále kam růst.“
Praktikujte záměrné uvědomování. Uvědomte si, co možná nevíte o lidech, kteří nejsou jako vy, a najděte způsob, jak tyto mezery doplnit. Začněte u svých přátel. Zeptejte se jich, zda si s nimi můžete promluvit o jejich životě a o tom, jak se může lišit od toho vašeho. Přečtěte si o různých zkušenostech.
Poslouchejte lidi, kteří nejsou jako vy. Netrvejte na prezentaci svého úhlu pohledu. A nesnažte se vysvětlovat jejich zkušenosti nebo řešit jejich problémy. Pokládejte otázky. Buďte otevřeni poznávání toho, co cítí, i když je vám to nepříjemné.
Mluvte s mladými lidmi o jejich perspektivách. Považujte to za obrácené mentorování. „Mladí lidé jsou často lépe naladěni než my ostatní,“ říká Dr. Chugh. „Mohou nám pomoci pochopit měnící se svět.“ Ptejte se jich na jejich původ, přátele a společenské problémy, které je zajímají. Nepřerušujte je a neodporujte jim.
Naučte se vyslovit alespoň tři jména, která neumíte vyslovit, nejlépe lidí, které znáte. Často se stává, že když nevíme, jak vyslovit něčí jméno, dané osobě se vyhýbáme nebo ji ignorujeme. Požádejte dotyčnou osobu, aby vám pomohla, nebo použijte Google.
Očekávejte, že to bude těžké. „Berte se jako člověk, který na sobě pracuje,“ říká doktor Chugh. To je hlas růstového myšlení. Uznává, že víte, že máte prostor se zlepšovat. A očekávejte, že výsledky budou potěšující.
Napište na [email protected] nebo sledujte EBERNSTEINWSJ na Twitteru, Facebooku nebo Instagramu.
.