Mírové povstání proti syrskému prezidentovi se před 10 lety změnilo v občanskou válku plného rozsahu. Konflikt si vyžádal více než 380 000 mrtvých, zpustošil města a přitáhl do dalších zemí.
Jak syrská válka začala?
Ještě před začátkem konfliktu si mnoho Syřanů stěžovalo na vysokou nezaměstnanost, korupci a nedostatek politické svobody za vlády prezidenta Bašára Asada, který nastoupil po smrti svého otce Háfeze v roce 2000.
V březnu 2011 vypukly v jižním městě Derá prodemokratické demonstrace inspirované povstáními v sousedních zemích proti represivním vládcům.
Když syrská vláda použila k potlačení nesouhlasu smrtící sílu, propukly celonárodní protesty požadující prezidentovo odstoupení.
Nepokoje se šířily a represe se stupňovaly. Stoupenci opozice se chopili zbraní, nejprve na svou obranu a později, aby své oblasti zbavili bezpečnostních sil. Asad slíbil potlačit to, co nazval „terorismem podporovaným ze zahraničí“.
Násilí se rychle stupňovalo a země se propadla do občanské války. Vznikly stovky povstaleckých skupin a netrvalo dlouho a konflikt se stal více než bojem mezi Syřany za nebo proti panu Asadovi. Na jeho stranu se začaly stavět zahraniční mocnosti, které posílaly peníze, zbraně a bojovníky, a jak se chaos zhoršoval, zapojily se do něj i extremistické džihádistické organizace s vlastními cíli, jako je skupina Islámský stát (IS) a al-Káida. To prohloubilo obavy mezinárodního společenství, které v nich vidělo hlavní hrozbu.
Syrští Kurdové, kteří chtějí právo na samosprávu, ale nebojovali proti Asadovým silám, dodali konfliktu další rozměr.
Kolik lidí zemřelo?
Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR), monitorovací skupina se sídlem ve Spojeném království a sítí zdrojů na místě, zdokumentovala do prosince 2020 smrt 387 118 lidí, mezi nimiž bylo 116 911 civilistů.
Do tohoto počtu nebylo zahrnuto 205 300 lidí, kteří jsou podle ní nezvěstní a považovaní za mrtvé, včetně 88 000 civilistů, kteří podle ní zemřeli na následky mučení ve vládních věznicích.
Další monitorovací skupina, Violations Documentation Center, která se opírá o informace aktivistů z celé země, zaznamenala to, co považuje za porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, včetně útoků na civilisty.
K prosinci 2020 zdokumentovala 226 374 úmrtí v souvislosti s boji, z toho 135 634 civilistů.
Téměř 12 000 dětí bylo podle dětské agentury OSN Unicef zabito nebo zraněno.
Kdo se na tom podílí?
Klíčovými podporovateli vlády jsou Rusko a Írán, zatímco Turecko, západní mocnosti a několik arabských států Perského zálivu v uplynulém desetiletí v různé míře podporovaly opozici.
Rusko – které mělo před válkou v Sýrii vojenské základny – zahájilo v roce 2015 leteckou kampaň na podporu Asada, která měla zásadní význam pro zvrácení průběhu války ve prospěch vlády.
Ruská armáda tvrdí, že její údery jsou zaměřeny pouze na „teroristy“, ale aktivisté tvrdí, že pravidelně zabíjejí běžné povstalce a civilisty.
Předpokládá se, že Írán vyslal na pomoc Asadovi stovky vojáků a utratil miliardy dolarů.
Po boku syrské armády bojují také tisíce šíitských muslimských milicionářů vyzbrojených, vycvičených a financovaných Íránem – většinou z libanonského hnutí Hizballáh, ale také z Iráku, Afghánistánu a Jemenu.
USA, Spojené království a Francie zpočátku poskytovaly podporu skupinám povstalců, které považovaly za „umírněné“. Od doby, kdy se džihádisté stali dominantní silou v ozbrojené opozici, však upřednostňují nesmrtící pomoc.
Globální koalice pod vedením USA rovněž od roku 2014 provádí v Sýrii letecké údery a nasazuje speciální jednotky, aby pomohla alianci kurdských a arabských milicí s názvem Syrské demokratické síly (SDF) dobýt území, které kdysi drželi bojovníci IS na severovýchodě země.
Turecko je hlavním podporovatelem opozice, ale zaměřuje se na využití povstaleckých frakcí k omezení kurdských milicí YPG, které dominují SDF, a obviňuje je, že jsou prodlouženou rukou zakázané kurdské povstalecké skupiny v Turecku.
Turecké jednotky a spojenečtí povstalci obsadili úseky území podél severní hranice Sýrie a zasáhli, aby zastavili totální útok vládních sil na poslední opoziční baštu Idlib.
Saúdská Arábie, která by ráda čelila íránskému vlivu, povstalce na začátku války vyzbrojovala a financovala, stejně jako katarský rival království ze Zálivu.
Izrael je mezitím natolik znepokojen tím, co nazývá „vojenským zakotvením“ Íránu v Sýrii a dodávkami íránských zbraní Hizballáhu a dalším šíitským milicím, že stále častěji provádí letecké údery ve snaze je zmařit.
Jak byla země zasažena
Kromě statisíců mrtvých utrpělo podle SOHR v důsledku konfliktu zranění nebo trvalou invaliditu více než 2,1 milionu civilistů.
Více než polovina z 22 milionů předválečných obyvatel Sýrie opustila své domovy. Přibližně 6,7 milionu je vnitřně vysídlených osob, z nichž mnohé žijí v táborech, zatímco dalších 5,6 milionu je registrováno jako uprchlíci v zahraničí. Sousední Libanon, Jordánsko a Turecko, které hostí 93 % z nich, se potýkají s jedním z největších exodů uprchlíků v nedávné historii. V exilu se narodil milion syrských uprchlických dětí.
V lednu 2021 potřebovalo podle OSN 13,4 milionu lidí uvnitř Sýrie nějakou formu humanitární pomoci, z toho 6 milionů v akutní nouzi. Více než 12 milionů se denně potýkalo s nedostatkem potravin a půl milionu dětí trpělo chronickou podvýživou.
V uplynulém roce se k humanitární krizi přidal i bezprecedentní hospodářský pokles, v jehož důsledku drasticky poklesla hodnota syrské měny a ceny potravin dosáhly historického maxima. Kromě toho v zemi propukla epidemie Covid-19, jejíž skutečný rozsah není znám kvůli omezeným testovacím kapacitám a zdevastovanému systému zdravotní péče.
Po deseti letech bojů zůstávají v troskách také celé čtvrti a důležitá infrastruktura po celé zemi. Satelitní analýza OSN naznačila, že jen ve městě Aleppo bylo poškozeno nebo zničeno více než 35 000 staveb, než je koncem roku 2016 znovu dobyla vláda.
A navzdory jejich chráněnému statusu zdokumentovala organizace Lékaři za lidská práva k březnu 2020 595 útoků na 350 jednotlivých zdravotnických zařízení, v jejichž důsledku zemřelo 923 zdravotníků. Díky těmto útokům zůstala plně funkční pouze polovina nemocnic v zemi.
Zničena byla také velká část bohatého kulturního dědictví Sýrie. Všech šest památek světového dědictví UNESCO v zemi bylo značně poškozeno, přičemž bojovníci IS úmyslně vyhodili do povětří části starobylého města Palmýra.
Vyšetřovatelé válečných zločinů OSN obvinili všechny strany ze spáchání „těch nejohavnějších porušení“. „Syřané,“ uvádí se v jejich nejnovější zprávě, „trpěli rozsáhlým leteckým bombardováním hustě obydlených oblastí; snášeli útoky chemickými zbraněmi a novodobá obléhání, při nichž pachatelé záměrně vyhladověli obyvatelstvo podél středověkých skript a neospravedlnitelná a hanebná omezení humanitární pomoci“.
Kdo nyní ovládá zemi?“
Vláda znovu získala kontrolu nad největšími syrskými městy, ale velké části země jsou stále v rukou povstalců, džihádistů a Kurdy vedených SDF.
Poslední zbývající bašta opozice se nachází v severozápadní provincii Idlib a přilehlých částech severní provincie Hamá a západní provincie Aleppo.
Tuto oblast ovládá džihádistická aliance Haját Tahrír aš-Šám (HTS), ale působí zde i hlavní povstalecké frakce. Odhaduje se, že zde žije 2,7 milionu vysídlených osob, včetně milionu dětí, mnoho z nich v zoufalých podmínkách v táborech.
V březnu 2020 Rusko a Turecko zprostředkovaly příměří s cílem zastavit snahu vlády o znovudobytí Idlibu. Od té doby panuje relativní klid, který se však může kdykoli rozpadnout.
Na severovýchodě země zahájily turecké síly a spojenečtí syrští povstalci v říjnu 2019 ofenzivu proti SDF s cílem vytvořit „bezpečnou zónu“ bez kurdských milicí YPG podél syrské strany hranice a od té doby obsadily 120 km dlouhý úsek.
V zájmu zastavení útoku uzavřela SDF dohodu se syrskou vládou, na jejímž základě se do Kurdy spravovaného regionu poprvé po sedmi letech vrátila syrská armáda. Vláda slíbila, že nad ním nakonec získá plnou kontrolu.
Ukončí někdy válka?
Nevypadá to, že by se tak stalo v dohledné době, ale všichni se shodují, že je nutné politické řešení.
Rada bezpečnosti OSN vyzvala k realizaci ženevského komuniké z roku 2012, které předpokládá vytvoření přechodného vládního orgánu „na základě vzájemné dohody“.
Devět kol mírových rozhovorů zprostředkovaných OSN – známých jako Ženevský proces II – nepřineslo pokrok, protože prezident Asad zjevně není ochoten jednat s politickými opozičními skupinami, které trvají na tom, že v rámci jakéhokoli urovnání musí odstoupit.
Rusko, Írán a Turecko v roce 2017 zahájily paralelní politické rozhovory známé jako Astanský proces.
V následujícím roce bylo dosaženo dohody o vytvoření 150členného výboru pro sepsání nové ústavy, která by vedla ke svobodným a spravedlivým volbám pod dohledem OSN. V lednu 2021 si však zvláštní vyslanec OSN Geir Pedersen postěžoval, že s přípravou žádných reforem ještě ani nezačali.
Pan Pedersen rovněž poznamenal, že vzhledem k tomu, že v Sýrii působí pět zahraničních armád, nemůže mezinárodní společenství předstírat, že řešení konfliktu je pouze v rukou Syřanů.