Proč si Josef Stalin zvolil jméno Stalin?

Josef Džugašvili – prostý mladík z chudé gruzínské rodiny se v roce 1894 zapsal do semináře a měl nakročeno stát se knězem. V patnácti letech se však seznámil s marxismem, vstoupil do podzemních kruhů a začal žít jinak. Od té chvíle se Džugašvili zabýval vymýšlením a používáním fiktivních jmen. O mnoho let později se o jeho nejslavnějším z nich dozví celý svět a jméno „Stalin“ zvěční v dějinách. Jak vzniklo a co toto jméno vlastně znamená?

Tradice

Přezdívky byly v Rusku zcela běžným jevem, zejména v kruzích inteligence a revoluce. Každý člen strany a podzemní marxista měl jednu, dokonce několik, které používal a neustále se snažil zmást policii (Lenin jich měl podle některých údajů hodně přes 100!). Jednou z běžných praktik bylo vytváření pseudonymů z běžně používaných ruských jmen.

„Bylo jednoduché, zbavené veškeré aristokratické přetvářky, srozumitelné každému dělníkovi a hlavně vypadalo jako skutečné příjmení,“ poznamenává historik Viliam Pochlebkin ve své knize Velký pseudonym. Například jednou při registraci na IV. sjezd komunistické strany si Džugašvili zvolil přezdívku „Ivanovič“ (od jména Ivan). Stejnou logiku použil i Vladimir Uljanov, jehož slavné jméno „Lenin“ pochází z ženského jména Lena/Elena. A dokonce i ti členové strany, jejichž skutečná jména už zněla dostatečně slaně, by stále volili jména smyšlená.

Snad druhou nejrozšířenější tradicí bylo používání pseudonymů se zoologickou tematikou, často vzniklých ze jmen suchozemských zvířat, ptáků nebo ryb. Taková jména obvykle používali ti, kteří chtěli zdůraznit svou individualitu. A nakonec tu byli Kavkazané – Gruzínci, Arméni, Ázerbájdžánci a další -, kteří byli zvláštním případem díky tomu, že málo dbali na konspirační zásady, například tím, že používali jména s kavkazským nádechem. ‚Koba‘ byla Džugašviliho nejpoužívanější stranická přezdívka před rokem 1917, nejznámější po ‚Stalinovi‘.

Koba

Jméno je vlastně pro Gruzii velmi symbolické. Mezi Stalinovými zahraničními životopisci se množí teorie, že pochází ze jména hlavního hrdiny gruzínského románu ‚Otec zabiják‘ od Alexandra Kazbegiho. V něm neohrožený horal Koba vede boj za nezávislost své vlasti. Předpokládá se, že mladému Stalinovi se tento obraz skutečně zalíbil, i když je třeba poznamenat, že samotné jméno fiktivního Koby je přezdívkou.

Koba je gruzínský ekvivalent jména perského krále Kobadesa, který si koncem 5. století podmanil východní Gruzii a učinil z Tbilisi hlavní město na dalších 1 500 let. Tento přesný historický předobraz – jako politická postava a státník – Džugašviliho oslovil mnohem více. I jejich životopisy mají některé pozoruhodné podobnosti.

V roce 1911 si však politická situace vyžádala změnu názvu. Džugašviliho aktivity se začaly vzdalovat daleko za Kavkaz, jeho ambice a vazby na ruské stranické organizace rostly a Koba byl skutečně užitečný jen ve svém rodném regionu. Odlišné jazykové a kulturní prostředí vyžadovalo přizpůsobení. A tak se v lednu 1913 světu představil „Stalin“, který se podepsal pod své dílo „Marxismus a národní otázka“.

Jak vzniklo jméno „Stalin“?

Odpověď na tuto otázku nebyla dlouho známa. O podrobnostech Stalinova života bylo za jeho života zakázáno diskutovat nebo vyslovit byť jen slabou hypotézu, natož bádat. Vše, co se týkalo „vůdce národů“, bylo dílem Institutu marxismu-leninismu, jehož součástí byla Nadace Josifa Stalina, která naopak informace utajovala a uchovávala. Za jeho života se žádný výzkum zvenčí neprováděl. A ani po smrti se o mnoha z nich nehovořilo, a to kvůli odporu vůči Stalinovu kultu osobnosti, který bránil jakémukoli důkladnému výzkumu.

Však už po revoluci, na počátku 20. let 20. století, koloval názor, že „Stalin“ je jen gruzínsko-ruský překlad kořene jeho görgického příjmení – „Džuga“. Pravda se zdála být velmi triviální. Právě tato verze byla nakonec uváděna v mnoha publikacích. Otázka původu se na čas považovala za vyřešenou.

Později se ukázalo, že jde o mystifikaci, přesněji řečeno o něco, co vzniklo na základě mylných interpretací, a to i mezi Gruzínci. V roce 1990 o tom napsal gruzínský spisovatel a dramatik Kita Buachidze, bývalý vězeň stalinských gulagů: „Džuga“ vůbec neznamená „ocel“. Džuga je velmi staré pohanské gruzínské slovo s perským nádechem, které se s největší pravděpodobností rozšířilo v době íránské nadvlády nad Gruzií, a jeho význam je prostě název. Stejně jako mnoho jiných jmen je jeho význam nepřeložitelný. Jméno jako každé jiné, podobně jako ruské Ivan. Z toho vyplývá, že Džugašvili je prostě ‚syn Džugy‘, nic jiného.“

Ukazuje se tedy, že Stalinova přezdívka nemá nic společného s jeho skutečným příjmením. Když to vyšlo najevo, začaly se objevovat další verze. Mezi nimi i ta o tom, že si Stalin toto jméno vypůjčil od své soudružky a milenky Ludmily Stalové. Další předpokládá, že Džugašvili prostě chtěl něco, co by znělo co nejblíže „Leninovi“.

Nejpodivnější hypotézu však vyslovil Poklebkin, který jí věnoval kus vědeckého výzkumu. Podle něj prototyp názvu pochází od Jevgenije Stefanoviče Stalinského – liberálního novináře a významného ruského vydavatele, který byl také překladatelem básně Šoty Rustaveliho ‚Rytíř v tygří kůži‘. Stalin tuto báseň zbožňoval a byl okouzlen Rustaveliho tvorbou (Velké divadlo bylo v roce 1937 vybráno jako místo velkolepých oslav básníkových 750. narozenin). Z nějakého důvodu však Stalin nařídil utajit jedno z nejlepších vydání. Stalinského vícejazyčné vydání Rytíře bylo zabaveno na výstavách a téměř vymazáno z historie tím, že se o něm nikde nepíše. Historik se domnívá, že „Stalin, který nařídil utajení vydání z roku 1889, se skutečně snažil skrýt tajemství, které se skrývá za volbou pseudonymu“. Ukazuje se tedy, že i „ruské“ jméno je ve skutečnosti úzce spjato s Gruzií a s Džugašviliho vzpomínkami na mládí.