Každý člověk s alergií má svůj příběh vzniku, příběh o tom, jak zjistil, že se jeho imunitní systém zblázní, když se mu do těla dostane nějaká libovolně konkrétní molekula. Takových příběhů jsou stovky milionů. Jen v USA trpí sennou rýmou odhadem 18 milionů lidí a potravinovými alergiemi trpí miliony amerických dětí. Výskyt alergií v mnoha dalších zemích stoupá. Seznam alergenů zahrnuje – mimo jiné – latex, zlato, pyly (obzvláště špatné jsou ambrózie, chrastice a prasetník), penicilin, jed hmyzu, arašídy, papáju, žahnutí medúzou, parfémy, vejce, výkaly domácích roztočů, pekanové ořechy, lososa, hovězí maso a nikl.
Jakmile tyto látky spustí alergii, příznaky se mohou pohybovat od nepříjemných až po smrtelné. Objevuje se kopřivka, otékají rty. Senná rýma přináší rýmu a pálení očí; alergie na potraviny může způsobit zvracení a průjem. U menšiny nešťastníků může alergie vyvolat potenciálně smrtelnou reakci celého těla známou jako anafylaktický šok.
Alergie se obvykle, ale ne vždy, poprvé projeví v dětství. Proč ale někteří lidé alergií trpí a jiní ne? Alergie se obvykle vyskytují v rodinách, takže jedním z viníků může být genetika. Chyby v genu, který pomáhá regulovat imunitní systém, jsou totiž spojeny s vyšším výskytem alergií. Záleží také na prostředí, ve kterém vyrůstáte. Vystavení alergenu v dětství snižuje pravděpodobnost, že se u vás alergie na něj skutečně vyvine. Lidé, kteří vyrůstají na farmách, ve velkých rodinách a v rozvojových zemích, mají také tendenci mít méně alergií, i když existuje mnoho výjimek, částečně díky genetice. Vychází se z toho, že jako děti se setkávají s větším množstvím mikrobů a parazitů, které se vyvinuly v tradičních společnostech lovců a sběračů, a že imunitní systém zocelený přívalem patogenů méně často reaguje na alergeny.
Pro alergiky jsou současné možnosti léčby omezené: antihistaminika mohou zastavit zánětlivou reakci, steroidy mohou pomoci vytočit imunitní systém a EpiPeny mohou zachránit život. Trvalejší možností je imunoterapie. Záměrné, kontrolované vystavení postupně se zvyšujícímu množství alergenu může imunitní systém naučit, že alergen přece jen není nebezpečný.
Pokud by vědci alergiím rozuměli, mohli by mít účinnější léčbu, ale za alergickými reakcemi stojí šílená síť příčin. Buňky se probouzejí, chemické látky se uvolňují, signály se přenášejí. Vědci tento proces zmapovali jen částečně. A v pozadí této biochemické sítě je ještě větší záhada: proč lidé vůbec dostávají alergie?
Hygienická hypotéza předpokládá, že náš imunitní systém přehnaně reaguje na neškodné látky, protože v okolí není dostatek škodlivých látek, aby se naučil rozlišovat. Otázkou však zůstává, proč některé věci (pyl, včelí žihadlo) mnohem častěji než jiné (hrách, komáří kousnutí) vyvolávají těžkou alergickou reakci. Jednou z teorií je, že alergeny mají určité bílkoviny, které se podobají těm, jež se nacházejí u parazitických červů (paradoxně právě u toho druhu tvorů, které lze použít k léčbě alergií). Když náš imunitní systém rozpozná parazitického červa, vytvoří stejný typ protilátek, které reagují na alergeny – protilátky, které jsou ve skutečnosti poměrně neobvyklé. Konkurenční teorie však naznačuje, že tyto „neškodné“ látky ve skutečnosti nejsou: že na alergeny nereagujeme proto, že by našemu imunitnímu systému připomínaly parazitické červy, ale proto, že ve skutečnosti fyzicky poškozují naše buňky a rozbíjejí je na kusy. Podle tohoto modelu jsou alergie první obrannou linií proti toxickým molekulám, s nimiž se naši předkové ve svém prostředí pravděpodobně setkávali mnohem častěji než my dnes. Delší diskusi o těchto dvou teoriích najdete v tomto článku. Další informace o sezónních alergiích najdete v této lekci TED-Ed.
Obrázky jsou k dispozici: TED-Ed. Životopisy autorů: Eleanor Nelsenová je lektorkou TED-Ed. Carl Zimmer je autorem vědeckých článků pro časopis Mosaic, kde si můžete přečíst mnohem delší verzi tohoto článku. Chcete-li se každý týden dozvědět něco nového, zaregistrujte se zde k odběru newsletteru TED-Ed.