Odpověď: Lenochodi jsou líní a hloupí. Musí být, protože tak vypadají. Jsou pokryti řasami. Fuj! Šplhají na zem, aby u paty stromu provedli rituální defekaci, což je riskantní záležitost, když jsou v okolí dravci s orlíma očima a hbitýma nohama. Špatně přecházejí silnice. Hloupí lenochodi.
Realita: Pomalost je nejlepší zbraní v evoluční válce proti dravcům s orlíma očima a hbitýma nohama. Jak lépe splynout s lesem než se přitulit k řasám a houbám. Rituální defekace je lenochodí obdoba rychlého rande, jen bez rychlosti.
Lenochodi mají špatnou pověst. Téměř ve všech jazycích na planetě má běžné pojmenování těchto tvorů zhruba stejný význam. Angličané mají „lenoch“ (jeden ze sedmi smrtelných hříchů). Francouzi mají „la paresse“ („lenoch“). V němčině je to „das Faultier“ („líné zvíře“). Španělština nám dává „el perezoso“ („líný medvěd“). A tak dále.
Na tomto obecném názoru je samozřejmě něco pravdy. Ale stereotypy mají tendenci zastírat větší skrytou pravdu.
Mám podezření, že lenoši vůbec nejsou lenoši, jsou jen zatraceně opatrní.
Lenoši jsou jistě pomalí (při absolutním vrcholovém úderu se mohou pohybovat rychlostí kolem 6 cm za sekundu), ale líní nejsou. Před několika lety jsem dělal rozhovor s Rorym Wilsonem, biologem z univerzity ve Swansea ve Walesu ve Velké Británii a vynálezcem „denního deníku“, šikovné elektronické pomůcky, která neuvěřitelně podrobně zaznamenává pohyb zvířat. V té době se tato věcička používala hlavně ke studiu rychle se pohybujících tvorů, jako jsou tučňáci a kormoráni.
Ale Wilson chtěl přístroj použít i na pomalé tvory a lenochodi byli jasnou volbou. To, že jsou pomalí, z nich nedělá lenochy, říká mi. „Nikdo nenazývá mlže línými,“ říká, když mluví o pomalu se pohybujících měkkýších, jako jsou slávky nebo škeble. Má pravdu.
Ve světě obývaném dravci, jako jsou velké kočky a dravci, by si člověk myslel, že rychlost je dobrá. Opice, které obývají stejné koruny pralesů jako lenochodi ve Střední a Jižní Americe, se pro tuto možnost rozhodly. Ale lenochodi se takovému nebezpečí jen smějí a pomalu zavírají oči, když se opice rozptýlí v korunách stromů. Místo útěku do úkrytu zvolili lenochodi ještě působivější strategii: neviditelnost.
Pro lenochoda je jedním z nejobávanějších predátorů orel harpyje. „Jsou to velcí orli s děsivě silnými drápy a zlým zobákem,“ říká Wilson. „Lenochod prostě nemá sebemenší šanci.“ Pokud se ovšem nedokáže pohybovat tak pomalu, že ho orel nevidí. „Mám podezření, že lenochodi vůbec nejsou lenoši, jen jsou zatraceně opatrní.“
Provedení tohoto triku vyžaduje neuvěřitelnou sílu. Představ si gymnastu, který vystupuje na kruzích, svaly se mu chvějí, když se drží v poloze na kříži a pak zvedá nohy do vodorovné polohy. Pro lenochoda je taková akrobacie maličkost. „Prostě se přesune do polohy sedícího kříže úplně klidně, jako by se nejednalo o žádnou svalovou námahu, jako by byla gravitace prostě vypnutá.“
Přátelení se s kožešinovými zvířaty
Doktorandka Becky Cliffeová pod Wilsonovým vedením používala denní deník u chovanců v zajetí v jediné světové rezervaci pro lenochody v Kostarice. Když jsem jí v domluvený čas volal, nemohla se dostavit k telefonu, protože jeden z lenochodů začal nečekaně rodit. Je hezké, že těhotný lenochod dokáže překvapit, říkám si.“
Když se Cliffeovi nakonec dovolám, ptám se na mikroby, kterým se daří v bujné lenochodí srsti. Každý z lenochodích chlupů je v podstatě přeložený napůl. „Jediný přínos, který nás napadá, že srst má takovou strukturu, je, že v ní mohou růst řasy,“ říká.
Lenochodi tedy chtějí mít chlupaté přátele, ale proč?“
Nedávná studie lenochodí srsti odhalila, že je domovem řady hub, které jsou bioaktivní proti kmenům parazitů způsobujících malárii a Chagasovu chorobu a proti některým lidským buňkám rakoviny prsu. Pro autory byla srst lenochoda novým prostředím pro objevení zajímavých hub s lékařským využitím.
Nedovedete si představit, že by si lenochod chtěl olizovat zadní část hlavy
Uvažovali však také o možnosti, že tyto mikroby poskytují lenochodům nějaký zdravotní prospěch. „To by mě nepřekvapilo,“ říká Cliffe. „Lenochodi jsou tak bizarní, že je to naprosto reálné.“
Jiný článek naznačoval, že lenochodi se zabývají zemědělstvím. Kromě toho, že hostí houby, pěstují ve svém kožichu i řasové zahrádky a tyto „vysoce stravitelné a na lipidy bohaté“ řasy obohacují jejich omezenou stravu.
Cliffe dává této myšlence krátký prostor. „Lenochodi se nepěstují tlamou. Neolizují si srst. Upravují se rukama,“ říká. Navíc řasy bývají soustředěny kolem hlavy a krku, kde jsou chlupy nejdelší. „Nedokážete si představit, že by se lenochod snažil olizovat zadní část hlavy.“
Pro Cliffeho je nejpravděpodobnějším vysvětlením zájmu lenochodů o řasy a další mikroby to, že je využívají k maskování své srsti a schovávají se před těmi protivnými orly. „Lenochodi ve volné přírodě jsou úplně zelení a splývají s korunami stromů.“
Lenochodi mají ještě jeden talent, o kterém se příliš neví: udržet se (a to nemluvíme o jejich schopnosti držet se stromů).
„Jejich žaludek může vážit až třetinu jejich tělesné hmotnosti,“ říká Cliffe, což je více než dvojnásobek toho, co se u zvířete jeho velikosti očekává. Ukazuje se, že je to součást neobvykle kontinentální trávicí strategie. V porovnání s ostatními savci jí lenochod relativně málo, ale to, co přežvýká, projde neuvěřitelně strastiplnou cestou jeho střevem; jedna studie ze 70. let 20. století zaznamenala průchod potravy od úst k řitnímu otvoru jednoho lenochoda za více než 50 dní (citováno zde).
Než se potrava znovu objeví, lenochod z ní stihne vytěžit všechny živiny. To, co zůstane, říká Cliffe, je „jen tuhá koule velmi vláknitých výkalů“.
Rituální defekace
Lenochod má zajímavý toaletní rituál, který je příčinou mnoha úšklebků. Spíše než do korun stromů, jak by se dalo předpokládat, slézají lenochodi na zem, aby u paty stromu provedli rituální výkal. Jedná se o neuvěřitelně riskantní manévr, který pravděpodobně vystavuje tato zvířata predátorům z řad velkých koček, jako je například jaguár. Naštěstí díky jejich působivým schopnostem udržet se na zemi to nemusí dělat často, obvykle jen jednou týdně.
Ale proč se vůbec namáhat se sestupem na zem? Proč nevypouštět tyto vláknité samorosty jako bomby?“
Zajímavá pravda silně naznačuje, že to musí mít něco společného se sexem. „Když je samice v říji, sestupuje na zem a chodí na záchod každý den, a to se děje každý měsíc osm až deset dní,“ říká Cliffe. Vzhledem k množství energie, které to vyžaduje, a zvýšenému riziku, že ji spatří predátor, k tomu musí mít dobrý důvod.
Jak už to v živočišné říši bývá, sex je zřejmým podnětem. Zdá se, že zanechání obrovské hromady vláknitého trusu je pro lenochody ekvivalentem podávání osobního inzerátu. Samice sestupuje dolů, aby informovala případné samce v okolí o svém reprodukčním stavu a zároveň si vyzvedla vše, co potřebuje vědět o těch, kteří tam byli před ní. Je to jako rychlé rande bez rychlosti.
Jistě, lenochod, který se šklebí, vypadá jako idiot. Ale pravda o lenochodech je taková, že lidé velmi špatně přišli na to, proč dělají to, co dělají. „Na planetě nezůstalo mnoho savců, kteří jsou tak neobvyklí, a přesto o nich víme tak málo,“ říká Cliffe.
Zajímavá fakta o lenochodech:
Lenochod se při plném náklonu pohybuje rychlostí 6 centimetrů za sekundu
Žaludek lenochoda může vážit více než třetinu jeho tělesné hmotnosti
Lenochod se obvykle vyprázdní jen jednou za 7 až 10 dní
Lenochodovi může trvat 50 i více dní, než stráví potravu
.