S výjimkou příběhu o císařových nových šatech mě nenapadá překvapivější příklad masového odmítání vidět zřejmé věci, než jaký představuje současný postoj k populačnímu problému na jedné straně a k potratům na straně druhé.
Již několik let slýcháme varování před populační krizí. Jsme skutečně tak znepokojeni, že se nyní v zemi ozývají hlasy volající po „povinné sterilizaci“ a „povinné kontrole porodnosti“, po odepření veřejné podpory na nemanželské děti nad určitý počet, po podmínění peněz ze sociálních dávek nebo podmíněného propuštění či čehokoli jiného nucenou sterilizací atd. Přesto se dělá málo pro to, aby byla sterilizace snadno dostupná na dobrovolné bázi, zejména pro chudé a znevýhodněné. Přestože ji zákony nezakazují, lékaři a nemocnice ji často odpírají těm, kteří ji nejvíce potřebují a chtějí. Současně se začíná objevovat ze strany některých znepokojivá ochota podřídit práva na svobodnou volbu v oblasti lidské reprodukce vládnímu nátlaku.
Navzdory tomu všemu nadále zachováváme přísné protipotratové zákony v knihách nejméně čtyř pětin našich států, které upírají ženám a lékařům svobodu volby a nutí „nechtěné rodit nechtěné“. Přesto, jak upozorňují doktor Christopher Tietze a Sarah Lewitová v lednovém čísle časopisu Scientific American z roku 1969: „Potrat je stále nejrozšířenější… metodou kontroly plodnosti v moderním světě“. Podle odborníků, kteří se zúčastnili konference OSN o světové populaci v Bělehradě v roce 1965, je potrat skutečně hlavní metodou kontroly porodnosti v současném světě a odhadují, že ročně je potratem záměrně ukončeno asi 30 milionů těhotenství. Studie uvádějí, že téměř milion z nich připadá na Spojené státy. Protože je však stále velmi obtížné potraty získat, nutíme každoročně k narození dalších milionů nechtěných dětí. Pokud chceme skutečně dobrovolně snížit tempo růstu naší populace, měli bychom umožnit dobrovolný potrat alespoň v počátečních fázích těhotenství. Když Japonsko před několika lety liberalizovalo své potratové zákony, snížilo během deseti let tempo růstu populace na polovinu.
Nedoporučuji potrat jako metodu volby kontroly porodnosti. Pouze konstatuji, že je ve skutečnosti nejdůležitější jednotlivou metodou kontroly porodnosti v současném světě, a abychom omezili růst populace, měli bychom potraty učinit snadnými a bezpečnými, zatímco budeme pokračovat ve vývoji jiných a uspokojivějších metod omezování rodiny. Kromě pěti milionů žen ve Spojených státech, které nemají přístup k antikoncepci a pro něž by se potrat zdál být samozřejmostí, když si ho přejí, jsou tu nespočetné tisíce těch, které po početí prodělají nějakou nemoc (například německé spalničky) nebo se u nich objeví nějaká vada, kvůli níž je narození živého a zdravého dítěte nepravděpodobné, a také mnoho těch, u nichž antikoncepční metody občas nefungují. Jak uvádí newyorská pobočka Národní organizace žen ve své brožuře:
Neexistuje žádná dokonalá antikoncepce. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv uvádí, že nitroděložní tělíska, jedna z nejúčinnějších antikoncepčních metod současnosti, mají 1,5 až 3% míru selhání. To znamená, že kdyby všechny vdané ženy ve Spojených státech mohly tyto antikoncepční prostředky používat a používaly je, stále by jen mezi vdanými ženami docházelo k přibližně 350 000 až 700 000 nechtěných těhotenství ročně. Ani sterilizace není stoprocentně účinnou antikoncepční metodou; některé operace selhávají. Proto, aby byl zajištěn úplný a důkladný program kontroly porodnosti, musí být interrupce dostupná jako zákonné právo všem ženám, které o ni požádají.
Od poloviny 60. let 20. století začalo docházet k určité erozi protipotratových zákonů. Tyto snahy však nebyly podporovány mnoha hlasitějšími skupinami, které se snaží něco udělat s nadměrným růstem populace; pro ně je povinná kontrola porodnosti a povinná sterilizace zřejmě přijatelnější než dobrovolný potrat.