Kaple kostí v portugalské Évoře je součástí většího královského kostela svatého Františka a byla postavena františkánskými mnichy na konci 16. století.
Příběh kaple je známý. V 16. století bylo v Évoře a jejím okolí až 43 hřbitovů, které zabíraly cennou půdu. Mniši, kteří nechtěli odsoudit duše lidí zde pohřbených, se rozhodli postavit kapli a kosti přemístit.
Namísto uložení kostí za zavřenými dveřmi však mniši, kterým záleželo na hodnotách tehdejší společnosti, usoudili, že bude nejlepší vystavit je na odiv. Domnívali se, že tak Évora, město proslulé na počátku 16. století svým bohatstvím, získá užitečné místo k rozjímání o pomíjivosti hmotných věcí v nepopiratelné přítomnosti smrti. To je zřejmé z nápisu nad dveřmi kaple, který je podnětem k zamyšlení: „Nós ossos que aqui estamos, pelos vossos esperamos,“ neboli: „My kosti, jsme zde, čekáme na vaše.“
Projekt kaple kostí v Evoře vychází z kostnice San Bernadino alla Ossa v italském Miláně. Bezprostřední pohled při vstupu do kaple vám poskytne určitou představu o jejím rozsahu a o obrovském počtu těl, která jsou zde uložena – přibližně 5 000 těl. Mezi nimi jsou v malé bílé rakvi u oltáře uloženy kosti tří františkánských mnichů, kteří kostel ve 13. století založili. Patří sem také dvě vysušené mrtvoly zavěšené na řetězech na zdi vedle kříže. Jedna z nich patří dítěti.
Účel kaple objasňuje báseň (níže ji přeložil páter Carlos A. Martins), kterou napsal otec Antonio da Ascencao a která visí na jednom ze sloupů:
„Kam tak spěcháš, pocestný? Zastav se… nepředbíhej svou cestu; nemáš větší starost než tuto: tu, na niž zaměřuješ svůj zrak.
Připomeň si, kolik jich odešlo z tohoto světa, Zamysli se nad svým podobným koncem, Je dobrý důvod k zamyšlení, kéž by všichni učinili totéž.
Přemýšlej, ty osudem tak ovlivněný, Mezi všemi těmi starostmi světa tak málo přemýšlíš o smrti;
Když náhodou na toto místo pohlédneš, zastav se… kvůli své cestě, Čím víc se zastavíš, tím dál na své cestě budeš.“
Pro případ, že by tě všechna ta smrt přivedla k zoufalství, na konci kaple, nad oltářem, si můžeš přečíst latinské věty: „Umírám ve světle“ a „Den, kdy zemřu, je lepší než den, kdy jsem se narodil.“
.