Svět v současné době bojuje s globální pandemií SARS-CoV-2, nového koronaviru, který způsobuje COVID-19. K 1. dubnu 2020 bylo celosvětově potvrzeno 921 924 případů onemocnění COVID-19 s celkovým počtem 46 252 úmrtí. Ve Spojených státech je evidováno 186 101 případů s celkovým počtem 3 603 úmrtí.
V této době jsou rozsáhlé části obyvatelstva USA v polokaranténě, které se přezdívá „sociální distanc“, a většina podniků je uzavřena s výjimkou nezbytných podniků, jako jsou nemocnice a ordinace lékařů, obchody s potravinami, banky a veřejné služby. Mnoho lidí pracuje z domova, pokud je to možné. Cílem je „zploštění křivky“, což odkazuje na různé grafy epidemie, které ukazují velmi strmou křivku, která by soustředila počet diagnostikovaných a léčených případů ve velmi krátkém časovém období, což by zahltilo nemocnice. Zploštěním křivky by se šíření epidemie zpomalilo a případy by se rozložily do delšího časového období v naději, že zdravotnická zařízení budou schopna případy lépe zvládat.
Počítačové modely předpovídající COVID-19 se dramaticky liší, přičemž jeden z londýnské Imperial College předpovídá přibližně 2,2 milionu úmrtí v USA, pokud nebudou přijata žádná opatření ke zpomalení šíření nemoci. Nadějnější, ale stále katastrofický model předpokládá něco mezi 100 000 a 240 000 úmrtími, přičemž některé z nich pocházejí z Trumpovy administrativy a některé z Institutu pro měření a hodnocení zdraví (IHME) Washingtonské univerzity a dalších zdrojů.
Model IHME například nebere v úvahu federální sociálně-distribuční doporučení, ale místo toho se dívá na jednotlivé státy, protože některé státy přijaly velmi agresivní a včasná opatření, jako například Ohio, Michigan, Illinois a Kalifornie, zatímco jiné, jako například Florida, učinily vše velmi pozdě. Model IHME však předpokládá, že do 7. dubna všechny státy zavedou celou řadu sociálně-distančních pravidel.
Přestože prognóza IHME naznačuje, že v mnoha státech bude pandemie vrcholit v polovině až na konci dubna, Chris Murray, ředitel IHME, řekl NPR: „Náš hrubý odhad je, že v červnu bude stále náchylných nejméně 95 % USA. To samozřejmě znamená, že se to může vrátit. A tak pak opravdu musíme mít připravenou robustní strategii, abychom neměli druhou vlnu.“
Španělská chřipka z roku 1918 ve srovnání s COVID-19
Ačkoli svět za posledních 100 let čelil několika velkým pandemiím, jednou z nejhorších byla pandemie chřipky v roce 1918, tzv. španělská chřipka. Způsobil ji virus H1N1, který pocházel od ptáků. Poprvé byl zjištěn v USA u vojenského personálu na jaře 1918. Byla nazvána španělskou chřipkou, protože se v té době předpokládalo, že pochází ze Španělska. Výzkumy zveřejněné v roce 2005 naznačují, že ve skutečnosti pochází z New Yorku. Název španělská chřipka dostala proto, že Španělsko bylo v první světové válce (1914-1918) neutrální, což znamenalo, že mohlo informovat o závažnosti pandemie, ale země bojující ve válce zprávy o tom, jak nemoc postihla jejich obyvatelstvo, potlačovaly.
ad
V nejhorším případě španělská chřipka nakazila 500 milionů lidí na celém světě, což v té době představovalo asi třetinu obyvatel Země. Na tuto nemoc zemřelo více než 50 milionů lidí, z toho 675 000 ve Spojených státech. o tomto čísle panují určité neshody, podle posledních výzkumníků se jednalo o 17,4 milionu úmrtí, zatímco jiní uvádějí až 100 milionů. Obecně se úmrtnost na španělskou chřipku počítá asi na 2 %.
Ačkoli se jedná o něco jako pohyblivý cíl, protože se objevuje více úmrtí a provádí se širší diagnostické testování, při kterém se zjišťuje vyšší úroveň infekce, někdy bez příznaků, celosvětová úmrtnost na COVID-19 k 1. dubnu je asi 5 %, ačkoli v USA je asi 2,16 %. Někteří odborníci se domnívají, že údaj 5 % je výrazně nižší, protože existují pochybnosti o přesnosti hlášení případů v Číně, odkud COVID-19 pochází.
Někteří odborníci, jako například Anthony Fauci, ředitel amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci, který je jakýmsi veřejným činitelem pro USA. COVID-19, předpokládá, že úmrtnost se bude pohybovat kolem 1 %, což je stále asi desetinásobek úmrtnosti typické sezónní chřipky, která činí 0,1 %.
Další společnou vlastností viru H1N1 španělské chřipky a koronaviru COVID-19 je, že oba jsou považovány za „nové“, což znamená, že jsou tak nové, že proti nim nikdo v obou obdobích neměl žádnou imunitu. Jedním z výrazných rozdílů mezi nimi je, že nejvíce postiženými skupinami při pandemii v roce 1918 byli jinak zdraví dospělí ve věku 20 až 40 let. Úmrtnost byla také vyšší u lidí mladších pěti let a 65 let a starších.
„Chřipka pandemického kmene z roku 1918 byla nová a nová pro většinu lidí mladších 40 nebo 50 let, ale právě tam byla úmrtnost opravdu vysoká – to je něco jiného než u běžné chřipky,“ řekl pro Healthline Mark Schleiss, odborník na dětské infekční nemoci z Minnesotské univerzity.
Demografie pandemií
Nejvíce postiženými skupinami u COVID-19 jsou dospělí starší 65 let se základními zdravotními potížemi. Zdá se, že děti mají většinou mnohem mírnější příznaky.
Pro španělskou chřipku neexistovaly žádné vakcíny a v současné době neexistují žádné vakcíny ani pro COVID-19. Jedním z důvodů, proč byla španělská chřipka tak smrtelná, bylo to, že neexistovala antibiotika k léčbě sekundárních bakteriálních infekcí, takže kontrolní úsilí po celém světě bylo omezeno na nefarmakologické reakce, jako je izolace, karanténa, dezinfekční prostředky a omezení veřejných shromáždění, i když tehdy stejně jako dnes byly aplikovány nepravidelně. První vakcína proti chřipce, která byla v USA povolena, vznikla až ve 40. letech 20. století.
Pandemie v roce 1918 skončila v létě 1919, a to, jak uvádí Healthline, především díky úmrtím a vyšší úrovni imunity. Christine Kreuder Johnsonová, profesorka epidemiologie a ekosystémového zdraví na Kalifornské univerzitě v Davisu a výzkumná pracovnice projektu PREDICT agentury USAID (Emerging Pandemic Threats), uvedla, že v případě pandemie v roce 1918 je třeba vzít v úvahu také to, že svět byl uprostřed války a vojáci šířili virus po celém světě. Lidé také žili ve stísněných podmínkách a měli extrémně špatné hygienické podmínky.
K dnešnímu dni bylo na celém světě potvrzeno přibližně 1,25 milionu lidí nakažených virem COVID-19, přičemž zemřelo přibližně více než 66 000 lidí. Světová populace v roce 1918 ovšem čítala asi 1,8 miliardy lidí. Vyšší odhad 50 milionů úmrtí by naznačoval, že španělská chřipka zabila 2,7 % světové populace, zatímco údaj 17,4 milionu lidí naznačuje asi 1 %.
Současná světová populace čítá asi 8 miliard lidí s celkově výrazně nižší úmrtností na COVID-19. Ačkoli pandemie ještě zdaleka neskončila, nižší číslo pravděpodobně souvisí s větší informovaností o fungování virů a pandemií, lepší zdravotní péčí, a to jak z hlediska dostupnosti nemocnic, ale i antibiotik, antivirotik a dalších přístupů k léčbě nemocí. Ve skutečnosti, i když jsou zdravotnická zařízení v mnoha zemích kvůli COVID-19 přetížená, v roce 1918 to bylo o dost horší, protože nemocnice se potýkaly s masovými ztrátami a zraněními z války a mnoho lékařů bylo u vojska a nechávali studenty medicíny, aby se starali o pacienty s chřipkou.
Na druhou stranu máme mnohem propojenější svět s leteckou dopravou a hustší populací, což šíření COVID-19 usnadňuje a urychluje.
Upozornění ke srovnání
Při všech podobnostech je třeba zdůraznit, že mezi oběma pandemiemi existuje několik významných rozdílů. Prvním z nich je jednoduše to, že COVID-19 není chřipka, ale spíše chronický akutní zápal plic. Obě jsou způsobeny novými viry, ale různými typy virů s odlišnými způsoby působení a infekčnosti.
Za druhé, a to je možná nejdůležitější, schopnost vědců mobilizovat technologie a vědu k rychlému vývoji a/nebo testování léků proti této nemoci, nebyla nikdy tak silná jako nyní. Na celém světě probíhá více než 100 klinických zkoušek experimentálních a již schválených léků, které by mohly být znovu použity v boji proti COVID-19. Doslova desítky společností po celém světě pracují na vývoji vakcín proti viru SARS-CoV-2, které jsou již v klinických zkouškách, by mohly být k dispozici pro boj s druhou vlnou onemocnění, i když to bude záviset na tom, kdy nebo zda vůbec dojde k druhé vlně a kdy nebo zda bude vyvinuta vakcína. Mnozí odborníci se domnívají, že druhá vlna může nastat na podzim roku 2020, a nejoptimističtější prognózy počítají s tím, že vakcína bude k dispozici až počátkem roku 2021, i když to bude hodně záviset na typech dostupných technologií, výsledcích klinických zkoušek a ochotě světa spěchat s předpisy tváří v tvář mimořádné situaci.
Ve skutečnosti byl jedním z hlavních farmaceutických prostředků pro léčbu španělské chřipky aspirin, na který měla společnost Bayer ochrannou známku v roce 1899, ale jehož patent vypršel v roce 1917, což umožnilo společnostem jeho výrobu během pandemie. V té době lékaři doporučovali až 30 gramů aspirinu denně, což, jak dnes víme, je toxické – dávky nad čtyři gramy jsou nebezpečné. Mezi příznaky otravy aspirinem patří hyperventilace a plicní edém (tekutina v plicích), proto se mnozí historici medicíny domnívají, že mnoho úmrtí na španělskou chřipku bylo způsobeno nebo urychleno otravou aspirinem.
Globální komunikace a sdílení informací jsou také podstatně lepší než v roce 1918, kdy si vědci vyměňovali údaje o pandemii, viru a četných lécích a vlády činily totéž.
Naděje
Epidemie COVID-19 je bezpochyby obrovskou a jedinečnou celosvětovou výzvou a boj není zdaleka u konce. Existují však náznaky, že se vládní politice v několika zemích, včetně Německa a Jižní Koreje, podařilo virus zvládnout, a zprávy o několika testech antivirových léků, například remdesiviru společnosti Gilead Sciences, které se očekávají v příštích několika týdnech, by měly lidem dodat naději. Dokonce i v Číně, kde pandemie podle všeho vznikla, se po třech měsících zdá, že mají situaci z velké části pod kontrolou.
Jak napsal Ross Douthat 28. března v deníku The New York Times, objevují se náznaky toho, co nazývá „racionální nadějí“, což „není totéž jako lehkomyslný optimismus. Nevyžaduje například rychlé zrušení karantény na základě okrajových prognóz nízké úmrtnosti, jak to v minulém týdnu dělali někteří konzervativci návratu k normálu. Racionální naděje akceptuje, že situace je skutečně temná, ale pak se stále rozhlíží po ukazatelích, které vedou nahoru a ven. Uznává, že se situace pravděpodobně zhorší, ale udržuje si ostražitost vůči souvislostem, v nichž se zdá, že se zlepšuje – nebo přinejmenším pomaleji zhoršuje.“
A jak bylo zdůrazněno, pandemie, od španělské chřipky z roku 1918 po pandemii H1N1 z roku 2009, skutečně končí. Někdy se zdánlivě neúnosným počtem úmrtí, ale nakonec přece jen skončí.
Nejčtenější dnes na BioSpace: