Diagnostika diseminované intravaskulární koagulace (DIC) by měla zahrnovat jak klinické, tak laboratorní informace. Skórovací systém DIC Mezinárodní společnosti pro trombózu a hemostázu (ISTH) poskytuje objektivní měření DIC. Pokud je DIC přítomna, skórovací systém koreluje s klíčovými klinickými pozorováními a výsledky. Je důležité testy opakovat, aby bylo možné sledovat dynamicky se měnící scénář na základě laboratorních výsledků a klinických pozorování. Základem léčby DIC je léčba základního onemocnění. Transfuze trombocytů nebo plazmy (komponent) u pacientů s DIC by neměla být primárně založena na laboratorních výsledcích a měla by být obecně vyhrazena pro pacienty, u kterých se objeví krvácení. U pacientů s DIC a krvácením nebo s vysokým rizikem krvácení (např. pooperační pacienti nebo pacienti, kteří mají podstoupit invazivní zákrok) a počtem trombocytů <50 x 10(9)/l je třeba zvážit transfuzi trombocytů. U nekrvácejících pacientů s DIC se profylaktická transfuze trombocytů nepodává, pokud se nepředpokládá vysoké riziko krvácení. U krvácejících pacientů s DIC a prodlouženým protrombinovým časem (PT) a aktivovaným parciálním tromboplastinovým časem (aPTT) může být užitečné podání čerstvě zmražené plazmy (FFP). Nemělo by být zahájeno pouze na základě laboratorních testů, ale mělo by být zváženo u osob s aktivním krvácením a u osob vyžadujících invazivní zákrok. Neexistuje žádný důkaz, že infuze plazmy stimuluje probíhající aktivaci koagulace. Pokud u pacientů s krvácením není transfuze FFP možná z důvodu přetížení tekutinami, je třeba zvážit použití koncentrátů faktorů, jako je koncentrát protrombinového komplexu, přičemž je třeba si uvědomit, že tyto koncentráty pouze částečně korigují poruchu, protože obsahují pouze vybrané faktory, zatímco u DIC je globální nedostatek koagulačních faktorů. Závažná hypofibrinogenémie (<1 g/l), která přetrvává i přes náhradu FFP, může být léčena koncentrátem fibrinogenu nebo kryoprecipitátem. V případech DIC, kde převažuje trombóza, jako je arteriální nebo venózní tromboembolie, těžká purpura fulminans spojená s akrální ischémií nebo cévní kožní infarkt, je třeba zvážit terapeutické dávky heparinu. U těchto pacientů, u nichž se předpokládá současné vysoké riziko krvácení, může být výhodou použití nefrakcionovaného heparinu (UFH) v kontinuální infuzi vzhledem k jeho krátkému poločasu a reverzibilitě. Dávky přizpůsobené hmotnosti (např. 10 mu/kg/h) lze použít bez záměru prodloužit poměr APTT na 1,5-2,5násobek kontroly. Sledování APTT v těchto případech může být komplikované a důležité je klinické pozorování příznaků krvácení. U kriticky nemocných nekrvácejících pacientů s DIC se doporučuje profylaxe žilního tromboembolismu profylaktickými dávkami heparinu nebo nízkomolekulárního heparinu. Zvažte léčbu pacientů s těžkou sepsí a DIC rekombinantním lidským aktivovaným proteinem C (kontinuální infuze, 24 mikrog/kg/h po dobu 4 d). Pacientům s vysokým rizikem krvácení by neměl být podáván rekombinantní lidský aktivovaný protein C. Současné pokyny výrobců nedoporučují používat tento přípravek u pacientů s počtem krevních destiček <30 x 10(9)/l. V případě invazivních zákroků by mělo být podávání rekombinantního lidského aktivovaného proteinu C přerušeno krátce před zákrokem (eliminační poločas přibližně 20 min) a může být obnoveno o několik hodin později v závislosti na klinické situaci. Vzhledem k absenci dalších prospektivních důkazů z randomizovaných kontrolovaných studií potvrzujících příznivý účinek koncentrátu antitrombinu na klinicky relevantní koncové ukazatele u pacientů s DIC, kteří nedostávají heparin, nelze podávání antitrombinu doporučit. Obecně by pacienti s DIC neměli být léčeni antifibrinolytiky. Pacienti s DIC, která je charakterizována primárním hyperfibrinolytickým stavem a u nichž se vyskytuje závažné krvácení, by mohli být léčeni analogy lysinu, jako je kyselina tranexamová (např. 1 g každých 8 h).