Téměř 6 milionů Američanů trpí bipolární poruchou a většina z nich se pravděpodobně ptala proč. Po více než deseti letech hloubkového zkoumání více než 1100 z nich má tým Michiganské univerzity odpověď – nebo spíše sedm odpovědí.
VÍCE Z LABORATOŘE: Přihlaste se k odběru našeho týdenního zpravodaje
Tým tvrdí, že ve skutečnosti žádná genetická změna, chemická nerovnováha nebo životní událost není jádrem každého případu duševního onemocnění, kterému se kdysi říkalo maniodeprese.
Zkušenosti každého pacienta s bipolární poruchou se spíše liší od zkušeností ostatních pacientů s tímto onemocněním. Všechny jejich zkušenosti však obsahují rysy, které spadají do sedmi tříd fenotypů neboli charakteristik, které lze pozorovat, uvádí tým v novém článku v časopise International Journal of Epidemiology.
Tým z výzkumného programu Heinze C. Prechtera pro výzkum bipolární poruchy na U-M shromáždil a analyzoval desítky tisíc datových bodů v průběhu let o genetice, emocích, životních zkušenostech, anamnéze, motivaci, stravě, temperamentu a spánkových a myšlenkových vzorcích výzkumných dobrovolníků. Více než 730 z nich trpělo bipolární poruchou a 277 ne. Tři čtvrtiny z nich byli aktivní účastníci výzkumu Longitudinální studie bipolární poruchy.
Na základě těchto zjištění tým vypracoval rámec, který by mohl být užitečný pro výzkumníky studující tuto poruchu, klinické týmy, které ji léčí, i pacienty, kteří ji prožívají. Tým doufá, že jim všem poskytne společnou strukturu, kterou budou moci používat při studiích, rozhodování o léčbě a dalších činnostech.
„Existuje mnoho cest k této nemoci a mnoho cest skrze ni,“ říká doktor Melvin McInnis, hlavní autor práce a vedoucí programu sídlícího v U-M Depression Center. „Zjistili jsme, že existuje mnoho biologických mechanismů, které toto onemocnění řídí, a mnoho interaktivních vnějších vlivů na něj. Všechny tyto prvky se spojují a ovlivňují nemoc tak, jak ji pacienti prožívají.“
Program Prechter je pojmenován po detroitském průkopníkovi automobilového průmyslu, který bojoval s bipolární poruchou, i když vybudoval úspěšný podnik.
Dlouhodobé financování z tohoto programu umožnilo vytvořit rozsáhlou knihovnu dat z Prechterovy kohorty pacientů, kterou tvoří ze dvou třetin ženy a ze 79 procent běloši s průměrným věkem při zařazení do studie 38 let. Účastníci měli v průměru první depresivní nebo manickou epizodu ve věku 17 let. Mnozí z nich měli i další duševní onemocnění.