Východiska: Příčina plicních nekrotizujících granulomů je často nejasná, a to i po histologickém vyšetření. Naším cílem bylo určit klinický význam histologicky neobjasněných nekrotizujících granulomů.
Metody: Byly vyhledány a retrospektivně přezkoumány plicní nekrotizující granulomy chirurgicky resekované na Mayo Clinic (1994-2004). Případy, u nichž byla příčina zřejmá v době počátečního histologického vyšetření, byly vyloučeny. Analyzovaná kohorta zahrnovala 131 kompletně resekovaných histologicky nevysvětlených plicních nekrotizujících granulomů. Klinické a laboratorní informace byly abstrahovány ze zdravotnické dokumentace, byly přezkoumány CT snímky hrudníku, histologické preparáty byly znovu vyšetřeny a u vybraných případů byla provedena další pomocná vyšetření.
Výsledky: U více než poloviny histologicky nevysvětlených nekrotizujících granulomů (79 ze 131, 60 %) byla při revizi stanovena příčina opětovným vyšetřením histologických preparátů (47), zahrnutím výsledků kultivace (26), plísňových sérologií (14) a dalších laboratorních vyšetření (8) a korelací histologických nálezů s klinickými a radiologickými informacemi (13). Většinu (64 ze 79) tvořily infekce, z nichž nejčastější byla histoplazmóza (37) a netuberkulózní mykobakteriální infekce (18). Mezi neinfekční diagnózy (15 ze 79) patřily revmatoidní uzliny (pět), granulomatóza s polyangiitidou (Wegenerova) (pět), sarkoidóza (čtyři) a chronické granulomatózní onemocnění (jedno). Mnoho případů zůstalo i po rozsáhlém přezkoumání nevysvětleno (52 ze 131, 40 %). Většina těchto pacientů nedostávala žádnou medikamentózní léčbu a nedošlo u nich ke klinické progresi ani ke vzniku nových uzlin (medián sledování 84 měsíců).
Závěry: U mnoha chirurgicky resekovaných plicních nekrotizujících granulomů, které se v době původní histologické diagnózy jeví jako nevysvětlitelné, lze stanovit příčinu, nejčastěji infekci. Pacienti, jejichž granulomy zůstávají po důkladném přezkoumání nevysvětlitelné, mají příznivý výsledek. U většiny z nich nedochází ke vzniku nových uzlin ani ke klinické progresi, a to ani bez medikamentózní léčby.