Nedávno jsem se zastavil v Costco v Mountain View v Kalifornii se 164 svitky filmu Kodak Portra 400. Najednou jsem měl 164 svitků. Měli jste vidět výraz personálu – byl to výraz zmatku, úžasu a údivu.
Byli překvapeni, že všechen ten film, který jsem přinesl, jsem natočil já. Částečně se také obávali, že to všechno budou muset zpracovat. Uklidnil jsem je tím, že jsem jim řekl, ať si dají na čas. Já jsem nikam nespěchal. Koneckonců jsem na svých filmech seděl a nechával je „marinovat“ téměř celý rok.
Výhody čekání na vyvolání
Garry Winogrand, jeden z nejplodnějších pouličních fotografů, kteří kdy žili (říká se, že denně nafotil nejméně 10 svitků filmu), zavedl praxi, že zpravidla čekal zhruba rok, než nechal své filmy zpracovat. Ve skutečnosti byl tak plodný, že když v 56 letech předčasně zemřel, zanechal po sobě asi 2 500 svitků nevyvolaného filmu.
Winogrand také slavně řekl: „Fotografové si pletou emoce, které cítí při fotografování, s úsudkem, že fotografie je dobrá.“
Měl tím na mysli následující: někdy jsme na své fotografie příliš citově vázáni a často je nedokážeme posoudit „objektivněji“.
Jeden z nejlepších způsobů, jak se méně citově vázat na své fotografie? Nechte je dlouho ležet a nechte je „marinovat“. Pak můžete své fotografie posuzovat „objektivněji“.
Často zjišťuji, že čím déle počkám, než vyvolám film, tím lépe jsem schopen své fotografie sám upravit. Nejen to, ale po období několika měsíců fotografování jsem zapomněl, že jsem pořídil mnoho fotografií. Což znamená, že když se na fotografie po roce konečně podívám, většinu z nich si už nepamatuji, že jsem je fotil.“
Vždy je snazší kritizovat a upravovat práci jiných fotografů (protože k ní nejste tak citově vázáni). Ale když zapomenete na to, že jste pořídili své vlastní fotografie, je to skoro jako byste posuzovali snímky jiného fotografa.
Všechny své filmy (Kodak Portra 400) objednávám buď na Amazonu, nebo na B&H Photo (podle toho, co je levnější). Film z 95 % natáčím na fotoaparát Leica MP nebo na svůj fotoaparát Contax T3 (kompakt). Filmy obvykle skladuji v pouzdrech Japan Camera Hunter a nechladím je.
Cestování s filmem
Při cestování se neobtěžuji s tím, aby mi lidé film ručně kontrolovali (rentgenové paprsky na letišti nemají na film vliv, pokud jsou pod ISO 800). Někteří lidé uvádějí, že skenování filmu ničí kvalitu obrazu. Podle mě jsem nezaznamenal žádné zhoršení kvality obrazu ani poté, co jsem nechal svitky filmu rentgenovat více než 5krát.
Zpracování a skenování mého filmu
Obvykle fotím na Kodak Portra 400 při ISO 400 (barevné negativní filmy netlačím ani netahám) a nechávám je zpracovat a skenovat v Costco.
Proč Costco? Především je to nejdostupnější místo pro zpracování barevného filmu C-41 ve Státech. Vyvolání a naskenování jedné role filmu (na šířku asi 3000 pixelů) stojí asi 5 dolarů. Pokud si chcete v Costco nechat film pouze vyvolat, stojí jeden svitek filmu pouze 1,59 USD. Skenování stojí 2,99 dolaru za svitek.
Mám doma vlastní filmový skener (Epson v750), ale upřímně řečeno, nemám čas skenovat tolik filmu a ani mě proces skenování filmu nebaví. Raději bych fotil, cestoval, učil, psal nebo natáčel videa.
Kvalita skenování filmů Costco
Co kvalita? Většina obchodů Costco, které jsem navštívil, používá profesionální zařízení Noritsu. A pokud najdete Costco s kompetentními techniky, budou vaše výsledky skvělé.
Vřele doporučuji Costco v Culver City v Kalifornii a Costco v Livonii v Michiganu, kde si můžete nechat vyvolat a naskenovat film. Vždy jsem u nich dosáhl úžasných výsledků (všechny filmy v mém portfoliu na Flickru a na webových stránkách byly vyvolány/naskenovány u nich).
Však poslední várku filmu, kterou jsem si nechal zpracovat (164 svitků), jsem si nechal zpracovat v Costco v Mountain View v Kalifornii. Musím říct, že jsem byl masivně zklamán, protože mnoho skenů, které jsem dostal, mělo v sobě spoustu prachu. Měl jsem však štěstí, že záběry, které se mi líbily a které jsem si vybral, na sobě mnoho prachu neměly.
Můj návrh tedy zní: Kdykoli si necháte zpracovávat, skenovat nebo zpracovávat film v jakékoli laboratoři, dejte jim 1-2 „zkušební svitky“, abyste zjistili, zda výsledky přijdou v pořádku. Pak jim na základě těchto výsledků dejte větší počet svitků filmu.
V současné době černobílý film příliš nefotografuji, ale protože je vyvolávání černobílého filmu ve Státech velmi drahé (většina míst si účtuje kolem 20 dolarů za svitek), dělám si ho sám doma. Pouze používám přebalovací tašku, ručně vyvolávám a sám skenuju.
Uložení filmu
Co obvykle dělám, když dostanu film zpět z Costco, je následující: Zkopíruji všechny fotografie z každého CD do složky, která také odkazuje na číslo na obálce.
Například na obálce s CD může být napsáno: „A12809“: „A12809“. Poté vytvořím složku ve svém počítači: „2015-1-27 A12809“ (to obsahuje data a název CD). Pokud se tedy někdy budu potřebovat vrátit a najít originální negativ naskenovaného souboru, budu mít lepší přehled o tom, kde tento originální negativ najdu.
Co se týče ukládání filmů, mám v tom nepořádek. Většinou je házím do krabic, které jsou označené podle roku (2013, 2014, 2015). Jen jednou nebo dvakrát jsem se musel vrátit, abych ulovil negativ k opětovnému naskenování (když 3000 pixelů nestačilo). Trvalo mi to věčnost.
Přímo řečeno, mám příšerný způsob třídění negativů. Moji přátelé mají své filmy většinou velmi uspořádané a uložené ve složkách, které jsou označené daty. Mají tak mnohem snazší najít své originální negativy, kdyby je někdy potřebovali.
A tady to máte: jak jsem najednou nakoupil, nafotil, zpracoval a uložil 164 svitků filmu.
O autorovi:
Jak jsem nakoupil, nafotil, zpracoval a uložil 164 svitků filmu: Eric Kim je pouliční fotograf, který v současné době žije v Berkeley v Kalifornii. Výběr jeho prací najdete na jeho webových stránkách. Tento článek původně vyšel zde.