Bert Ghezzi
Z Hlasů svatých
Křesťanství se v Japonsku šestnáctého století šířilo jako požár. V 80. letech 15. století, necelých čtyřicet let po zavedení víry Františkem Xaverským, církev napočítala dvě stě tisíc konvertitů. Růst pokračoval i přes odpor buddhistických kněží a mnoha drobných vládců. V roce 1587 však císař Hidejoši nařídil vypovězení všech katolíků a donutil jezuitské misionáře působit v ústraní. Otevřené pronásledování však propuklo až koncem roku 1596, kdy Hidejoši shromáždil dvacet šest jezuitů, františkánů a laiků a připravil je k umučení.
Mezi oběťmi byl i svatý Pavel Miki, jezuitský novic, který právě dokončil jedenáctiletý výcvik. Pavlova šlechtická rodina se obrátila, když byl ještě dítě, a v pěti letech byl pokřtěn. Nadaný mladík, vychovávaný jezuity, vstoupil do jejich noviciátu ve dvaadvaceti letech. Intenzivně studoval buddhistické učení, aby mohl diskutovat s jejich kněžími. Svou šanci na mučednickou smrt uvítal, ale možná si jen trochu přál, aby se oddálila natolik, aby mohl být vysvěcen na kněze.
Hidejoši nechal šestadvaceti mučedníkům na znamení neúcty uříznout levé uši a prošel s nimi Kjótem. Pavel, oblečený v prosté černé sutaně, mezi nimi vynikal. Většina přihlížejících si uvědomila, že tento vznešený mladík mohl nosit kostým samuraje se dvěma meči na opasku. Celá ukázka měla nečekaný účinek – vyvolala soucit davu, z něhož se někteří později stali konvertity.
Mučedníci byli poté převezeni do Nagasaki. Byli přivázáni ke křížům, jejichž krky držely železné kruhy. Vedle každého z nich stál kat s kopím připraveným k úderu. Jeden z očitých svědků o tom podal tuto zprávu:
Když byly kříže vztyčeny, bylo obdivuhodné vidět neochvějnost všech. Náš bratr Pavel Miki, když viděl, že je povýšen na nejčestnější místo, jaké kdy zaujímal, otevřeně prohlásil, že je Japonec a člen Tovaryšstva Ježíšova. A že byl odsouzen k smrti za to, že hlásal evangelium. Děkoval Bohu za tak vzácnou přízeň.
Poté dodal tato slova: „Když jsem dospěl k tomuto okamžiku své existence, věřím, že si nikdo z vás nemyslí, že chci skrývat pravdu. Proto vám prohlašuji, že neexistuje jiná cesta spásy než ta, kterou následují křesťané. Protože mě tato cesta učí odpouštět svým nepřátelům a všem, kdo mě urazili, ochotně odpouštím králi a všem, kdo si přáli mou smrt. A modlím se, aby dosáhli touhy po křesťanském křtu.“
V tomto okamžiku obrátil oči v sloup ke svým druhům a začal je povzbuzovat v jejich posledním boji. Tváře všech zářily velkou radostí. Jiný křesťan na něj vykřikl, že bude brzy v ráji. „Stejně jako můj Mistr,“ zabručel Pavel, „i já zemřu na kříži. Stejně jako jeho probodne kopí mé srdce, aby má krev a má láska mohla vytéct na zem a posvětit ji jeho jménu.“
Když čekali na smrt, celá skupina zpívala Zachariášův chorál (viz Lk 1,67-79). Kati uctivě postávali, dokud neintonovali poslední sloku. Pak na dané znamení zabodli svá kopí do boků obětí. Toho dne, 5. února 1597, přivítala japonská církev své první mučedníky.
Úryvek z knihy Hlasy svatých od Berta Ghezziho.
Související odkazy
Svatý Pavel Miki
Videorozjímání o posledních slovech Pavla Mikiho.
Vybrané životopisy jezuitských světců a blahoslavených
.