Paruka

Pozadí

Paruky se nosí buď z protetických, kosmetických nebo pohodlných důvodů. Lidé, kteří přišli o všechny nebo část vlastních vlasů v důsledku nemoci nebo přirozené plešatosti, mohou tento stav zamaskovat. Z čistě kosmetických důvodů (nebo třeba kvůli změně vzhledu) mohou lidé nosit paruku, aby rychle dosáhli delšího nebo plnějšího účesu nebo jiné barvy. V článku v časopise Vogue bylo popsáno, že manželka významného politika používá šatník s parukami, aby se vyhnula částce 8 400 dolarů a 160 a více hodinám stráveným u profesionálních kadeřníků ročně, navíc s komplikovaným hledáním vhodné péče o vlasy při cestování.

Historie

Na základě vyřezávané ženské hlavy ze slonoviny nalezené v jihozápadní Francii antropologové předpokládají, že paruky se mohly používat již před 100 000 lety. Paruky byly poměrně oblíbené u starých Egypťanů, kteří si v zájmu čistoty a pohodlí (tj. úlevy od pouštního vedra) stříhali vlasy nakrátko nebo holili hlavy. Zatímco chudí lidé nosili plstěné čepice, aby si chránili hlavu před sluncem, ti, kteří si je mohli dovolit, nosili paruky z lidských vlasů, ovčí vlny nebo vláken palmových listů připevněných na porézní látce. Egyptská hliněná figurka z doby kolem roku 2500 př. n. l. má odnímatelnou paruku z černé hlíny. V Britském muzeu je uložena nádherně vyrobená paruka stará nejméně 3 000 let, která byla nalezena v Isidině chrámu v Thébách; stovky drobných kadeří si dodnes zachovávají pečlivě uspořádaný tvar.

Paruky byly ve starověkém Řecku oblíbené jak pro osobní použití, tak v divadle (barva a styl paruk prozrazovaly charakter jednotlivých postav). V císařském Římě nosily módní ženy světlovlasé nebo zrzavé paruky vyrobené z hlav germánských zajatců a Caesar používal paruku a vavřínový věnec, aby zakryl svou plešatost. Hannibal i Nero nosili paruky jako převlek. Portrétní busta Plautily (asi 210 n. l. ) byla zhotovena bez vlasů, aby paruky podle současné módy mohly vždy zdobit tento obraz manželky císaře Caracally.

Za Štěpána v polovině třetiny 12. století byly paruky zavedeny v Anglii; byly stále běžnější a ženy je začaly nosit koncem 16. století. Italské paruky té doby se vyráběly buď z lidských vlasů, nebo z hedvábných nití. V roce 1630 začal Ludvík XIII. v rozpacích ze své plešatosti nosit paruku z vlasů našitých na lněný základ. Paruky se staly módou a jejich obliba vzrostla za vlády Ludvíka XIV, který je nosil nejen proto, aby zakryl svou plešatost, ale také proto, aby se díky vysokým vlasům zdál vyšší. Během morové epidemie v roce 1665 byl vlasů takový nedostatek, že se neustále šířily zvěsti o tom, že se vlasy obětí nemoci používají k výrobě paruk. Tento nedostatek vlasů se částečně řešil použitím vlny nebo kozí či koňské srsti k výrobě nižších tříd paruk (koňské žíně se ukázaly jako užitečné, protože účinně udržovaly kadeře). Několik desetiletí kolem roku 1700 byli muži varováni, aby si při procházkách londýnskými ulicemi dávali pozor, aby jim odvážní zloději nestrhli paruky přímo z hlavy.

Obrovská obliba paruk v Anglii výrazně poklesla za vlády Jiřího III. s výjimkou jedinců, kteří je nadále nosili jako symbol své profese (např. soudci, lékaři a duchovní). Ve skutečnosti hrozil finanční krach tolika parukářům, že v únoru 1765 pochodovali Londýnem, aby Jiřímu III. předložili petici s žádostí o úlevu. Kolemjdoucí byli rozzuřeni, protože si všimli, že jen málo z parukářů nosí paruky, ačkoli chtěli chránit svá pracovní místa tím, že k jejich nošení nutili ostatní. Následovala vzpoura, při níž byli parukáři násilím ostříháni.

Koncem 18. století nosil Ludvík XVI. paruky, aby zakryl svou plešatost, a paruky byly velmi módní v celé Francii. V tomto prostředí byla vynalezena moderní technika větrání (připevňování vlasů na síťový základ). V roce 1784 se do francouzských paruk začaly všívat pružiny, aby pevně seděly. V roce 1805 vynalezl jistý Francouz síťku na vlasy tělové barvy, která se používala při výrobě paruk. Rychle následovala řada dalších vylepšení, včetně technik vázání uzlů, způsobů úpravy a používání hedvábných síťových základů. Tyto záležitosti byly tak důležité, že došlo k velkému soudnímu sporu a jeden z vynálezců spáchal sebevraždu poté, co levně prodal svůj patent a sledoval, jak ostatní pomocí jeho techniky bohatnou. Jeden z výrobních postupů, který se v této době zkoušel, byl založen na použití prasečích nebo ovčích měchýřů k napodobení lysých hlav herců. V polovině 19. století se některé paruky a paruky vyráběly implantací vlasů do těchto měchýřů pomocí vyšívací jehly. Koncem 19. století se děti a učedníci parukářů bavili hrou na „paruku“, při níž každý účastník sbíral body tím, že vyhodil starou paruku do výšky, aby se dotkla stropu, a při pádu ji chytil na hlavě.

Suroviny

Na počátku 20. století se jutová vlákna používala jako imitace vlasů v divadelních parukách. Dnes jsou oblíbeným materiálem pro divadelní paruky, zejména ty, které nosí klauni, jačí vlasy z Tibetu. Vlasy tohoto druhu býka dobře drží v sadě, snadno se barví a odolávají náporům jídla a pěny na holení.

Paruky ze syntetických (např. akrylových, modakrylových, nylonových nebo polyesterových) vlasů jsou oblíbené z několika důvodů. Jsou poměrně levné (stojí pětinu až dvacetinu ceny paruky z lidských vlasů). V posledním desetiletí se díky významnému zdokonalení materiálů podařilo dosáhnout toho, že syntetické vlasy vypadají a na omak se více podobají vlasům přírodním. Syntetické paruky navíc váží o poznání méně než paruky z lidských vlasů. Dobře drží styl, a to tak dobře, že může být obtížné změnit jejich styl. Na druhou stranu syntetická vlákna nemají tendenci se pohybovat tak přirozeně jako lidské vlasy a mají tendenci se třepit třením podél límce. Syntetické vlasy jsou také citlivé na teplo a mohou se snadno poškodit (např. otevřenou troubou, plamenem svíčky nebo žárem cigarety).

Lidské vlasy zůstávají oblíbenou volbou pro paruky, zejména proto, že vypadají a působí přirozeně. Snadno se upravují; na rozdíl od syntetických vlasů je lze trvale upravovat nebo barvit. V obdobích nedostatku ostříhaných lidských vlasů pro paruky výrobci používali česance (vlasy, které přirozeně vypadávají na konci svého životního cyklu). Upřednostňují se však aktivně rostoucí vlasy, které se stříhají pro výrobu paruk. Výrobci paruk ve Spojených státech většinu vlasů dovážejí. Itálie je známá jako hlavní zdroj vlasů s žádoucími vlastnostmi; další barvy a textury vlasů se nakupují ve Španělsku, Francii, Německu, Indii, Číně a Japonsku. Ženy uzavírají smlouvy s obchodníky s vlasy, kteří je pěstují a prodávají. Po ostříhání se vlasy ošetří, aby se odstranila vnější vrstva kutikuly a vlasy byly lépe upravitelné. Výrobci paruk platí 80 USD a více za unci panenských vlasů, které nebyly nikdy barveny ani pergamenovány; paruka vyžaduje nejméně 4 unce (113,4 g) vlasů.

Někteří výrobci míchají syntetické a lidské vlasy pro paruky, které mají jak styl udržující vlastnosti syntetických vlasů, tak přirozený pohyb lidských vlasů. To však může komplikovat údržbu, protože různé typy vlasů vyžadují různé druhy péče.

Typy paruk

Hotové paruky jsou k dostání v obchodech i na objednávku. Jedná se o univerzální modely, které se přizpůsobí individuální hlavě buď pomocí pružného základu, nebo nastavitelných částí po obvodu základu. Hotové paruky mohou být vyrobeny ze syntetických nebo lidských vlasů a jsou k dispozici ve strojové nebo ručně vázané verzi. Zákazníci, kteří jsou ochotni zaplatit více za lépe padnoucí paruky, si mohou zakoupit paruky na míru, které jsou ručně vázané na různých velikostech a tvarech skladových základů. Nejlépe však padne paruka vyrobená na zakázku. Tyto paruky, vyrobené přesně podle rozměrů hlavy zákazníka, drží na místě pomocí napínacích pružin nebo lepicích pásků, případně je lze připnout ke stávajícímu porostu vlasů. Silikonové základy lze vytvarovat přesně podle tvaru hlavy, takže drží na místě díky přisátí.

Strojově vyráběné paruky se zhotovují splétáním vlasů do útků (vlasových pramenů, které jsou na jednom konci spleteny do dlouhého pásu). Ty mohou být v řadách přišity k síťovému základu. Když jsou vlasy narušeny, například foukáním větru, základ prosvítá skrz vlasy. Takové paruky jsou tedy méně žádoucí pro osoby, které nemají pod parukou žádný vlasový porost. Ručně vázané paruky naproti tomu působí přirozenějším dojmem, zejména pokud se před nanesením na základ smíchají mírně odlišné odstíny vlasů. Ručně vázané paruky pouštějí vlasy a musí se čas od času opravit. Při správné péči vydrží paruky z lidských vlasů zpravidla dva až šest let.

Výrobní proces

Následující popis odráží výrobu kompletní, na míru šité, ručně vázané paruky z lidských vlasů. Výroba takové paruky by trvala čtyři až osm týdnů a prodávala by se přibližně za 2 000 až 4 000 USD.

Příprava vlasů

• 1 Parukář se musí nejprve ujistit, že jednotlivé vlasy leží stejným směrem. To se provádí tak, že se v ruce podrží malý svazek vlasů a konečky se třou mezi prstem a palcem. Konečky (nestříhané konce) se při tření otočí dozadu, zatímco stříhané konce (které byly blíže ke kořeni vlasu) leží rovně. Pokud se vlasy ve svazku rozbíhají oběma směry, je třeba je otočit tak, že se vlasy „od kořínků dolů“ roztřídí na jednu hromádku a vlasy „od kořínků nahoru“ na druhou a poté se znovu spojí do jednoho uspořádaného svazku.
• 2 Velmi krátké vlasy o délce menší než 3 palce (7,5 cm) se oddělí tak, že se chomáč protáhne haklem (drátěným kartáčem), který se upne k pracovnímu stolu. Po vyčesání se použitelné chlupy svážou do svazků vhodné velikosti. Svazky se svazují jemným provázkem, který je dostatečně pevný, aby pevně držel, ale zároveň dostatečně volný, aby bylo možné provázek při mytí vlasů posouvat.
• 3 Vlasy se pečlivě zkontrolují, zda neobsahují hnidy (vajíčka vší). Pokud se nějaké najdou, odstraní se vyvařením vlasů v roztoku kyseliny octové a jejich pročešeme hnidovacím strojkem s ocelovými zuby.
• 4 Každý svazek vlasů se jemně, ale důkladně ručně umyje v misce s horkou mýdlovou vodou, která obsahuje dezinfekční prostředek. Vlasy se poté několikrát opláchnou v čisté vodě. Svazky se opatrně vyždímají do ručníku a nechají se sušit buď na vzduchu, nebo v sušičce nastavené na 176°-212°F (80°-100 °C).
• 5 Svazky čistých, suchých vlasů se opět hackují, aby se narovnaly. Poté projdou sadou tažných kartáčů, aby je parukář mohl roztřídit do stejně dlouhých svazků, které se svážou u kořene.
• 6 Na přání lze nyní vlasy trvale natočit nebo zvlnit. Po navinutí vlasů na natáčky se vlasy vaří ve vodě po dobu 15 až 60 minut (podle požadované pevnosti) a poté se suší v teplé sušárně po dobu 24 hodin nebo déle.
• 7 Hlavy rostoucích vlasů nemají jednotnou barvu. Parukář může připravit vlasy pro konkrétní paruku smícháním až pěti nebo více mírně odlišných odstínů vlasů dohromady, aby se dosáhlo přirozenějšího vzhledu.

Příprava vzoru

• 8 Aby paruka na zakázku co nejlépe seděla, vyrábí se základ co nejblíže tvaru hlavy klienta. Toho lze dosáhnout buď přímým změřením několika aspektů hlavy, nebo zhotovením sádrového odlitku hlavy a jeho použitím jako modelu.

• 9 Na hlavě zákazníka se provede šest základních měření. Obvod se měří půl palce (1,27 cm) nad linií vlasů na zátylku, nad každým uchem a přes přední část hlavy půl

  

  palce (1,27 cm) nad linií vlasů. U dospělých se tato míra pohybuje v rozmezí 19-24 palců (48-61 cm). Druhé měření je od linie vlasů v přední části hlavy po linii vlasů na zátylku. Třetí měření se provádí mezi body těsně před každým uchem podél linie vlasů na přední straně hlavy. Čtvrté měření vede přes temeno hlavy, od místa těsně nad jedním uchem k místu těsně nad druhým uchem. Pátý vede rovně přes zadní část hlavy od jednoho spánku ke druhému. A konečně šesté měření sleduje zátylek.

  Kromě toho musí parukář zaznamenat takové informace, jako je neobvyklý tvar hlavy, délka a umístění požadovaného rozdělení vlasů a požadovaný styl vlasů na hotové paruce.

• 10 Vzor se nakreslí a vystřihne ze světlého papíru.

Zhotovení základu

• 11 Okraj základu paruky se nastříhá z jemné hedvábné síťoviny, která odpovídá požadované barvě vlasů. Šířka tohoto dílu se pohybuje od dvou a více palců (5 cm) vpředu do jednoho palce (2,5 cm) vzadu. Korunka podkladu je střižena z hrubší síťoviny z hedvábí, bavlny nebo nylonu. Pokud má být do paruky zakomponována nějaká část, ustřihne se proužek velmi jemné hedvábné síťoviny (bílé nebo tělové barvy) a vloží se na příslušné místo základu.
• 12 Papírový vzor se pečlivě umístí na špalek vhodné velikosti (dřevěná forma ve tvaru hlavy). Když tento papír leží pod základem sítě, jsou lépe vidět oka sítě a usnadňuje se uzlování. Kusy podkladové sítě se na špalíku spojí přišitím ke kusům galonu (jemná, pevná hedvábná stuha, která odpovídá barvě podkladové sítě). Základ je na bloku držen bavlněnou nití prošitou galonem a protaženou kotevními body (ocelovými smyčkami zatlučenými do bloku).
• 13 Pružiny všité do základu na strategických místech udrží hotovou
  

  paruku na místě na hlavě zákazníka. Tato zařízení, dlouhá 1,5-2 palce (3,8-5,1 cm), jsou často vyrobena z ocelových hodinových pružin nebo pružných pásků a jsou obalena galoší.

Uzlování

• 14 Vlasy se připevňují k síťovému základu postupem zvaným uzlování. Ačkoli různí výrobci proutků používají nejméně tři typy uzlování, nejběžnější je uzel jednoduchý neboli „plné V“. Je podobný uzlu, který se používá při výrobě koberce s háčkem. Při použití tohoto uzlu je třeba použít vlasy dlouhé 25 palců (63,5 cm), aby bylo možné vyrobit paruku s vlasy dlouhými 12 palců (30,5 cm). V závislosti na počtu vlasů, které mají být svázány do jednoho uzlu, lze použít různé velikosti větracích jehel. Podél částí a předních okrajů paruky se uzly obvykle dělají z jednotlivých vlasů, zatímco na temeni může být dohromady svázáno až osm vlasů. Plná paruka vyžaduje 30 000 až 40 000 uzlů, které se vážou celkem asi 40 hodin.
• 15 Když je paruka zcela provětraná (tj. všechny vlasy jsou připevněny), sejme se z dřevěného špalku a nasadí se obráceně na měkký špalek z plátna vycpaného pilinami. Na okraji se udělá poslední řada uzlů. Vnitřní povrch paruky se přitlačí nahřátou žehličkou, aby se uzly zajistily.

Styling

• 16 Hotová paruka se připne k měkkému bloku pro styling. Vlasy se jemně navlhčí pročesáním mokrým hřebenem. Kadeře se tvoří jako pincurls nebo na válečcích či bavlněných formách. Paruka se zakryje síťkou a suší se v teplé sušičce. Poté se kadeře odepnou a vlasy se rozčešou a upraví. Na hotový účes se pečlivě položí síťka a paruka se vrátí do trouby, aby se účes ustálil.