Pan Knightley
Přiznejme si to – nikdo se zdravým rozumem by si o panu Knightleym nemyslel, že je to jen další kluk odvedle (samozřejmě kromě Emmy). Jeho majetek zahrnuje většinu nemovitostí v Highbury a je to gentleman. Ve světě Jane Austenové to z něj dělá h-o-t. Samozřejmě také vypadá sexy (jak nás laskavě informuje nenapravitelná paní Eltonová). Navíc je to vlastně slušný člověk. Po celou dobu.
Proč je tak snadné mít pana Knightleyho rád? Možná proto, že ve hře života se zdá, že hraje s nabitým balíčkem. Je nejstarším synem své rodiny, což znamená, že zdědil majestátní opatství Donwell Abbey (zatímco jeho bratr John Knightley se s rodinou vydává do Londýna budovat vlastní majetek). Donwellské opatství je shodou okolností největší (a nejbohatší) panství v Highbury, což z pana Knightleyho dělá něco jako jeho krále. Nebo alespoň jeho rytířem. Chápete? Donwellské opatství je navíc náhodou všechno, co je dokonalé – a dokonale anglické: „Byl to sladký pohled – sladký pro oko i mysl. Anglická zeleň, anglická kultura, anglické pohodlí, viděné pod jasným sluncem, aniž by bylo tísnivé.“
Jinými slovy, pokud si vytváříme představu o dokonalém anglickém gentlemanovi, je jím pan Knightley. Vzpomínáte si na naši diskusi o princi regentovi v přehledu? Inu, George (princ) to mohl vnímat jako pořádnou facku: George Knightley je prostě všechno, co princ regent není. Austenová se usilovně – a možná až nestydatě – snaží vytvořit postavu, která slouží jako dokonalá protiváha budoucího anglického krále. Odvážné, co? My si to myslíme také.
Pan Knightley se však ve svém mocenském plášti cítí docela dobře. Emma si ho sice dobírá, že všude chodí pěšky, ale on dělá takové věci, protože se nebojí nosit své peníze na rukávu.
Možná právě proto se Knightley k Emmě přitahuje. Koneckonců každý má rád výzvy, ne? A protože celé Highbury zůstává připraveno kdykoli uctívat pana Knightleyho, mít kolem sebe někoho, kdo je ochoten způsobit nějaké problémy, by mohlo být právě přitažlivé. V sedmatřiceti letech je přesně o šestnáct let starší než Emma. (Věděli jsme, že počítáte!) Celý jejich vztah bratra a sestry se někdy v průběhu románu rozplyne, ale pana Knightleyho to nakonec zasáhne jako pořádná rána, když si uvědomí, že Frank je možná do Emmy zamilovaný. Když o tom tak přemýšlím, je docela zajímavé, že i panu Knightleymu dojde, co k ní cítí, až když má přímou konkurenci – když do města přijede Frank Churchill, začne to rychle vřít. Emma skutečně obviní pana Knightleyho z uzavřenosti, pokud jde o Franka – což je, věřte nám, poprvé! Je to něco jako zúčtování na Divokém západě. Highbury pro ně dva není dost velké. A tak pan Knightley… odchází.
Cože? On nezůstane, aby bojoval o svou lásku? Proč ne? Jsme rádi, že se ptáš. Víte, tím se dostáváme k zodpovědné povaze pana Knightleyho. Kdybychom mohli vybrat dvě slova, která by pana Knightleyho charakterizovala, byla by to slova „čestný“ a „pravdomluvný“. Počkat, neznamená to náhodou skoro totéž? Ano. Jen jsme se chtěli ujistit, že jste si udělali obrázek. Pan Knightley znovu a znovu říká Emmě to, co si myslí, že potřebuje slyšet – i když to znamená, že ho za to nemá ráda. Viz například jeho pozornost věnovaná jejímu usmrkanému shazování slečny Batesové:
Kdyby se jí dařilo, mohl bych si hodně dovolit občasnou převahu směšného nad dobrým. Kdyby byla zámožnou ženou, nechal bych každé neškodné absurditě volný průběh, nehádal bych se s vámi o žádnou svobodu chování. Kdyby se ti vyrovnala svým postavením – ale, Emmo, uvědom si, jak je to daleko od tohoto případu. Její situace by ti měla zajistit soucit. Bylo to vskutku špatně provedeno! Není ti to příjemné, Emmo – a mně to zdaleka příjemné není; ale musím, chci, – budu ti říkat pravdu, dokud mohu; spokojím se s tím, že se prokážu jako tvůj přítel velmi věrnou radou, a věřím, že mi někdy prokážeš větší spravedlnost, než jakou mi můžeš prokázat teď.“
Neustále posouvá hranice toho, o čem ví, že si ho Emma váží. Kolik toho může říct, než ho začne nenávidět? Kolik toho má říct, aby Emmu udržel na uzdě? Zvažuje Emminu důvěru v jeho názor a její nechuť poslouchat kritiku a pan Knightley ji vždy dokáže varovat před možnými společenskými nepřístojnostmi. Stejně jako paní Westonová tedy pan Knightley slouží jako jeden z umírňujících vlivů na Emminu prudkou povahu. Víme, že Emma dělá průšvihy, protože nám to pan Knightley říká.
Dokud je však pan Knightley přesvědčen, že Emma miluje nicnetušícího záletníka, nedokáže zasáhnout. Nejsme si úplně jisti, proč tomu tak je – ale jeho nejistota ho rozhodně dělá sympatickým!“
Je tu ještě jedna velká věc: pan Knightley se rozhodne, že opustí svůj domov a nastěhuje se k Emmě a jejímu otci. Všichni víme, že pan Woodhouse není zrovna nejzábavnější muž… vlastně bychom ho mohli nazvat mrzutým starcem (vlastně ano. Viz rozbor jeho postavy níže). Navíc odchod z Donwellského opatství je docela velký krok. Jistě, pan Knightley chodil do Hartfieldu každý den, než se zasnoubil s Emmou, takže to pro nikoho ze zúčastněných není tak velká změna, ale i tak to stojí za zamyšlení. Je to další bezvýznamný krok, který neobětuje jeho společenskou cache (něco jako jít na večírek pěšky místo kočárem)? Nebo se Knightley skutečně nestará o svou pověst? To necháme na vás, milí čtenáři.