Svět běží na energii. Bez ní světla nesvítí, motory se netočí a trouby nehřejí. Z velké části pohánějí tato odbytiště zdroje, jako je uhlí, ropa a další fosilní paliva. Tyto zdroje jsou však omezené, nemluvě o tom, že jsou nákladné, a to jak z hlediska výdajů, tak i ekologických norem.
Obnovitelné zdroje otevírají cestu k čistší a efektivnější společnosti. Ať už mají mimo jiné podobu solární, větrné, geotermální nebo vodní energie, existuje nepřetržitá nabídka těchto alternativních zdrojů energie, které jsou uhlíkově neutrální. Země na celém světě investují do zelené energie a čísla tomu nasvědčují. Podle Úřadu pro energetické informace (Energy Information Administration) pocházelo jen ve Spojených státech v roce 2015 téměř 14 % výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zatímco o čtyři roky dříve to bylo něco přes 11,5 %.
Dokonce i v Číně – zemi s neblahou historií využívání neobnovitelných zdrojů – je zelená energie v popředí zájmu. Zprávy podle agentury Reuters naznačily, že Čína plánuje do roku 2020 investovat do obnovitelných zdrojů energie více než 360 miliard dolarů.
Ačkoli nelze popřít, že zelená energie dává velký smysl, aby ji země podpořily, vyplatí se „centy“ investovat i jednotlivcům a majitelům firem? Následující článek se bude touto otázkou zabývat a cestou poskytne podrobnosti, které ukazují, že obnovitelná energie není pouhým přechodným módním výstřelkem, a přesto nemusí být výhodným investičním rozhodnutím.
Těžba fosilních paliv klesá
Po většinu moderní americké historie se většina elektrické energie získávala z neobnovitelných zdrojů. Zdokonalené technologie a vědecký pokrok však vedly ke snížení spotřeby a rozvoje fosilních paliv. Například v roce 2016 se celková produkce fosilních paliv oproti předchozímu roku snížila o 7 %, k čemuž přispěl zejména výrazný pokles vývoje uhlí, který se podle výpočtů EIA meziročně snížil o 18 %.
Mezitím vzrostl vývoj obnovitelných zdrojů energie, který se v roce 2016 oproti předchozímu dvanáctiměsíčnímu období zvýšil o 7 %. Většina zeleného nárůstu pocházela z větrné energie, která se na nárůstu podílela 50 procenty, následovaná solární energií s 25 procenty.
Z pohledu hrubých čísel je spotřeba obnovitelné energie na vzestupu a s každým dalším rokem od roku 2013 tvoří větší procento celkové spotřeby, jak ukazují samostatné údaje EIA. Například spotřeba solární energie v USA mezi domácnostmi a podniky v roce 2016 činila podle předběžného odhadu 0,62 kvadrilionu BTU, což je nárůst oproti odhadovaným 0,52 kvadrilionu BTU v roce 2015 a 0,42 kvadrilionu BTU v roce 2014.
Odklon od fosilních paliv je povzbudivou zprávou pro většinu Američanů, z nichž většina se domnívá, že „energie“ země by měla směřovat k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů. V nedávném průzkumu společnosti Gallup se totiž téměř 55 % respondentů vyslovilo proti těžbě ropy na federálních pozemcích, přičemž v roce 2012 bylo pro tento typ průzkumu 66 % dotázaných.
Co je důvodem tohoto posunu? Hlavním z nich jsou důsledky pro životní prostředí. V samostatném průzkumu, který rovněž provedla společnost Gallup, téměř 60 procent účastníků uvedlo, že ochrana životního prostředí je důležitější než tradiční rozvoj energetiky. Ve skutečnosti téměř 75 procent respondentů uvedlo, že nejlepším způsobem, jak posílit energetické zásoby, je to, že se vláda zaměří na výrobu alternativních zdrojů energie.
Nejsou to samozřejmě jen Spojené státy, které naskočily na palubu obnovitelných zdrojů energie. Učinila tak i velká část světa. Podle údajů Evropské unie tvořily v roce 2014 obnovitelné zdroje zhruba 25 % celkové produkce energie v členských zemích EU. V čele bylo Německo s 18,4 procenty, následované Itálií s 12 procenty a Francií s necelými 11 procenty.
86 procent finské spotřeby energie pochází z obnovitelných zdrojů
Spotřeba obnovitelné energie se na základě údajů EU zvýšila i v Evropě. Před dvěma lety pocházela z čistých zdrojů téměř čtvrtina energie spotřebované ve vnitrozemí Portugalska. To však není nic ve srovnání s celkovou hodnotou na Islandu, kde více než 86 procent této energie pocházelo z obnovitelných forem.
Jak již bylo zmíněno, vstup Číny do oblasti obnovitelných zdrojů energie je asi nejpřesnějším obrazem toho, že zelená energie je nejen vlnou budoucnosti, ale i věcí současnosti. Například Čína – nejlidnatější země světa se severně od 1,1 miliardy obyvatel – se v roce 2016 stala největším světovým výrobcem solární energie, uvedla agentura Reuters. Podle Národní komise pro rozvoj a reformy chce vláda toto prvenství ještě prohloubit tím, že investuje severně od 1 bilionu dolarů do výstavby dalších solárních elektráren. Mezinárodní tisková agentura poznamenala, že tato částka stačí na výstavbu přibližně 1 000 solárních elektráren.
Skrovná historie „zelených“ odměn
S rostoucím počtem obyvatel je naprosto zřejmé, že vlády stále více investují do zelené energie, aby společnost mohla prosperovat bez negativního vlivu na životní prostředí. To by naznačovalo, že i jednotlivci a podnikatelé by mohli uvažovat o tom, že toto hnutí finančně podpoří. Pokud je však historie nějakým vodítkem, nemusí zelená energie nutně vést k většímu výdělku – alespoň ne hned a ve významném množství.
Jak zkoumali vědci z Massachusettského technologického institutu, řada podniků zavedla strategie využití obnovitelných zdrojů energie, ale nezaznamenala příliš velkou finanční návratnost. Stručně řečeno, nejedná se o ztrátový podnik, ale ani o podnik, který by vedl k nečekaným ziskům, cituje průzkum provedený přední odbornou publikací Environmental Leader. Průzkum zjistil, že ze 400 společností, které investovaly do obnovitelných zdrojů energie, zhruba 20 % společností zaznamenalo návratnost investice ve výši 15 %. Výzkumníci z MIT poznamenávají, že ideální je roční míra návratnosti mezi 20 a 25 procenty.
ROI minimální pro investory rizikového kapitálu
Mimochodem, investoři rizikového kapitálu neměli se svými investicemi do čisté energie příliš štěstí. Podle Benjamina Gaddyho, ředitele pro technologie a vývoj v chicagském startupu Clean Energy Trust, se rizikoví kapitalisté zaměřili na obnovitelné zdroje energie již v roce 2006. O deset let později toho příliš nenasvědčuje tomu, že by se jejich investice vyplatily.
„Nakonec, když jsme se podívali na data, když jsme se podívali na společnosti, které získaly investice rizikového kapitálu, byly o něco rizikovější , ale skutečný rozdíl byl ve výnosech,“ řekl Gaddy deníku Wall Street Journal. „Ty vysoké násobky tam prostě nebyly.“
Velká část problému pramenila z toho, že obrat v návratnosti investic rizikového kapitálu neprobíhal dostatečně rychle, dodal Varun Sivaram, spolupracovník Rady pro zahraniční vztahy. V ideálním případě rizikoví investoři neradi vážou svůj kapitál na více než pět let v kuse.
Shrnuto a podtrženo, obnovitelné zdroje energie se vládám možná vyplatí podpořit. Je to však chytré obchodní rozhodnutí? Člověk na to nemusí chtít vsadit celou (větrnou) farmu. Online titul Master of Science in Finance z D’Amore-McKim School of Business na Northeastern University může studenty nasměrovat k lepšímu pochopení těchto trendů.
Doporučená četba:
– Jak může vypadat budoucnost financí
– Novinky a aktualizace akademických programů
.