25. května 1992 se zpoza fialových závěsů vynořil čiperný Jay Leno s výraznou bradou vystrčenou dopředu a tisíciwattovým úsměvem na tváři, aby poprvé vystoupil jako moderátor Tonight Show. Jako čtvrtý člověk, který se této role ujal po Stevu Allenovi, Jacku Paarovi a Johnnym Carsonovi (ikony všech), si byl dobře vědom toho, že se na něj upírá pozornost médií, když se objevil ve studiu v Burbanku.
Zákulisní bouře, která tehdy dvaačtyřicetiletého mladíka vynesla na americké televizní obrazovky ve 23:35, se stala celostátní zprávou, a jakmile se v létě 1993 kouř konečně rozplynul, jeho bývalý přítel a krajan z NBC David Letterman odešel soutěžit o stejné diváky na CBS. S přibývajícími měsíci se však Leno každým svým vystoupením stále více vzdaloval tomu, kým kdysi býval, stejně jako se stále pevněji a pevněji držel v záři reflektorů. Ani on, ani televizní talk show v pozdních večerních hodinách už od té doby nejsou jako dřív.
Jakkoli významné jsou kecy, které on a jeho manipulátoři vyplodili na cestě k jeho instalaci za stůl Tonight Show, potenciálně důležitější je dramatický posun, k němuž došlo uvnitř Lena na cestě tam. Stačí se na něj zeptat kteréhokoli komika nebo fanouška komedie staršího 45 let a stále bude žasnout nad tím, jak uctívaný býval jako stand up.
Dávno předtím, než se stal džínovým tátou NBC Entertainment, byl Leno oporou Comedy Store v L. A., slavného klubu, který pomohl udělat z Freddieho Prinze a Robina Williamse sitcomové superhvězdy. Dostupné klipy z jeho vystoupení ze 70. let jasně ukazují, proč byl tak oblíbený. Ačkoli jeho materiál je vcelku standardní pozorovatelská záležitost podobná jeho kamarádovi Jerrymu Seinfeldovi, je v něm nepopiratelný švih. Hraničí to s namyšleností, ale nikdy to není tak extrémní. Do jeho vtipů se vžijete, i když jejich pointu vidíte na míle daleko. Podle knihy Billa Cartera The Late Shift z roku 1994, která je kronikou boje o Carsonův trůn, byl dokonce i jeho budoucí soupeř v éteru Letterman „tak ohromen Lenovými stand-upovými schopnostmi, že si řekl, že by se měl vrátit do Indianapolis, ‚protože on to dělal tak, jak jsem chtěl já, a já si myslel, že to asi nikdy nebudu dělat tak dobře.'“
Přesně totéž vidělo i vedení sítě. To vedlo k několikanásobnému vystoupení jako host v The Tonight Show a k mnoha malým rolím v sitcomech a filmech. Byl připravován na větší věci. Možná nejpodivnější vráskou na celém příběhu je, že to byl zčásti Letterman, kdo pomohl Lenovi v televizní kariéře. Když se Late Night with David Letterman po svém debutu v únoru 1982 rozkoukával, přišel Leno předvést standup a přátelsky si s moderátorem zašpásovat. Šlo to tak dobře, že každých šest až osm týdnů po několik následujících let zaskočil do Late Night a trochu se pobavil.
Díky této páce zapracovala Lenova notoricky známá manažerka Helen Kushnicková na telefonech a zajistila svému klientovi vysněnou práci jednoho z náhradních moderátorů Tonight Show. Už tak oblíbený Carson se zdál být přirozenou volbou, i když byl trochu viditelně nejistý sám sebou, kdykoli usedl za ten slavný stůl. A televize byla nadmíru spokojená, protože s sebou přivedl i mladší diváky. A tak když se jiný hostující moderátor Garry Shandling odmlčel, aby se mohl soustředit na svůj seriál It’s Garry Shandling’s Show na stanici Showtime, NBC na velké akci sítě v Carnegie Hall v roce 1991 radostně oznámila, že Leno bude mít tuto práci natrvalo. Tehdejší šéf programového oddělení Warren Littlefield však nepředpokládal, že krátce nato Carson světu oznámí, že v květnu příštího roku z Tonight Show odejde.
Sračková bouře, která následovala, byla dobře zdokumentována v Carterově knize i mimo ni a nemá cenu ji zde znovu podrobně rozebírat. Nejdůležitějším detailem, který si z toho všeho můžete odnést, je však to, jak větší výplaty a větší publicita udělaly z Lena prostoduchého společníka. A to je zřejmé od chvíle, kdy hlasatel Ed Hall řekne: „A teď… Jaaaayyyy Leno!“
Okraje jeho standupové osobnosti už byly z větší části obroušeny, ale tato první epizoda byla posledním leštěním a leštěním. Je společenský a poutavý, přesto je každý kousek bezzubý a samolibý. Zesměšňuje viceprezidenta Dana Quaylea, vypráví podivný vtip, který jako pointu používá nepokoje v L. A., a podělí se o první z milionu vtipů o sexuálních sklonech tehdejšího prezidentského kandidáta Billa Clintona.
V okamžiku, kdy se dostane za stůl, je jasné, že i když je jeho jméno v názvu pořadu, stále se snažil dostát odkazu muže, kterého nahradil. Ani vystoupení Billyho Crystala, veterána z Comedy Store a Lenova kamaráda, jako prvního hosta nestačilo na zmírnění jeho rozladění. Situace se ještě zhoršila, když se pokoušel o konverzaci s hudebním hostem Shanice a snažil se sledovat zjednodušenou diskusi korespondenta CBS Roberta Krulwiche o hospodářské politice (což není zrovna řada talentů pro Lenovu premiéru). Leno vypadá, že se mu fyzicky ulevilo, když se hodina chýlí ke konci a on může oznámit své hosty pro další pořad.
A tak začalo více než dvacet let vypjaté průměrnosti s tisíci a tisíci vyřčenými tupými vtipy a stejným množstvím úmorných rozhovorů se slavnými lidmi z celého světa. Docházelo k drobným vzplanutím, jako bylo grilování Hugha Granta po zatčení nebo Howarda Sterna, který byl Howardem Sternem, nebo k propagačním kouskům, jako byla výměna místa na jeden den s moderátorkou Today Show Katie Couricovou nebo natáčení epizody osvětlené pouze svíčkami. Kromě toho to byl rychlý skluz do jakési kulturní bezvýznamnosti, která byla pro generaci Baby Boomer útěchou po skončení nočních zpráv.
Proto Leno zůstal králem sledovanosti téměř po celou dobu svého působení ve funkci moderátora Tonight Show: byl bezpečnou volbou. Podbízel se a snažil se o snadný smích. Ale co je nejdůležitější, nikdy ze sebe nedělal šaška v žádném z komediálních segmentů, které se objevily v kterémkoli ze 4600 odvysílaných dílů pořadu. Všichni ostatní moderátoři late night – dokonce i jeho karikaturní nástupce Jimmy Fallon, který z pořadu udělal klubovnu pro popkulturní pepíky – si pravidelně házeli klacky pod nohy. Jakmile si Leno uvědomil, že má značku, pověst a hangár plný letadel, které musí chránit, nehodlal riskovat.
Všichni jeho současníci dokázali, jak nevýrazná je z dlouhodobého hlediska snadná cesta. Letterman krotil svou surrealistickou estetiku pro publikum CBS, ale také se odvážil odhalit svou křehkost a omylnost. Conan O’Brien a jeho vražedná řada scenáristů (včetně Louise C.K., Roberta Smigela a Boba Odenkirka) přinesli na scénu skutečnou komediální odvahu. Parta z Comedy Central upozorňovala na politické pokrytectví a vyzývala intelekt svých diváků. Arsenio Hall se ukázal jako odvážný ve svých rezervacích, kdy se během úvodního vysílání jeho pořadu objevili všichni od Louise Farrakhana až po Billa Clintona.
Přemýšlejte o tom takto: Kdybyste si mohli vybrat, zda se chcete podívat na reprízu některého z výše uvedených pořadů, který byste si vybrali? Žádný tam nebyl a vlastně ani nikdy nebyl. Všichni lidé, kteří se na pole nočních talk show zatoulali po Lenovi, to večer co večer dokazují. Současná skupina, která se rozprostírá v televizním vesmíru od ABC (Jimmy Kimmel) po Netflix (Chelsea Handlerová) i mimo něj (Chris Gethard, jehož vlnitá a podivná talk show se brzy vrátí na TruTV), má nekonečné množství možností zábavy, se kterými může soupeřit, a díky tomu zintenzivňuje svou kolektivní hru. Co se týče Lena, ten bude sedět ve své garáži, chechtat se sám pro sebe, jak si v duchu píše další vtip o Monice Lewinské, a pomalu se vytrácet.