Přísloví 3,5-6. Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem – Plně a bezpečně spoléhej na Boží moudrost, moc a dobrotu, na jeho prozřetelnost a zaslíbení, že tě usměrní a pomůže ti ve všech tvých záležitostech a nebezpečích. Nepřikláněj se k vlastnímu rozumu – Nemysli na to, že své záměry uskutečníš silou vlastního rozumu bez Božího požehnání. Pod tímto jedním druhem tělesné důvěry rozumí všechny ostatní druhy, jako je důvěra v tělesnou sílu, bohatství nebo přátele. Na všech svých cestách – záměry a podniky, týkající se věcí tohoto i budoucího života; uznej ho – hebrejsky דעהו, poznej ho, totiž prakticky, nebo ho, jeho moudrost, vlastni tím, že se budeš řídit jeho radami; jeho moc a dobrotu tím, že od něj budeš očekávat úspěch; jeho svrchovanost tím, že budeš řídit všechny své záležitosti tak, aby se mu líbily a aby ho oslavovaly; a on bude řídit tvé kroky – Tak, aby tvé cesty byly bezpečné a dobré a nakonec měly šťastný výsledek.
3,1-6 Na cestě věřící poslušnosti Božích přikázání se můžeme běžně těšit zdraví a pokoji; a i když naše dny na zemi nebudou dlouhé, v nebi budeme žít navěky. Milosrdenství a pravda ať tě neopouštějí; Boží milosrdenství v slibování a jeho pravda v plnění: žij podle nich, udržuj svůj zájem o ně a těš se z nich. Musíme celým srdcem důvěřovat Pánu a věřit, že on je schopen a moudrý činit to, co je nejlepší. Ti, kdo znají sami sebe, shledávají, že jejich vlastní chápání je nalomená třtina, o kterou když se opřou, selže. Nenavrhuj nic jiného než to, co je zákonné, a pros Boha, aby tě v každém případě vedl, i když se to může zdát zcela jasné. Na všech našich cestách, které se ukáží jako příjemné a na nichž získáme svůj smysl, musíme Boha s vděčností uznávat. Na všech našich cestách, které se ukáží jako nepříjemné a které jsou ohrazeny trním, ho musíme uznávat s poddaností. Je zaslíbeno: „On bude řídit tvé cesty, takže tvá cesta bude bezpečná a dobrá a nakonec šťastná.“ Kázáním o „důvěře v Boha“ moralista předjímá učení, že člověk je ospravedlněn vírou. Svěřit se do Boží vůle, která je tajemstvím každé opravdové velikosti, znamená povznést se nad všechny naše úzkosti, plány a obavy, když se považujeme za arbitry svého štěstí, a tak se „přikláníme k vlastnímu rozumu“. 5. Důvěřuj … srdci – to je střed a jádro pravé moudrosti (Př 22,19; 28,25). Pozitivní povinnost má svou odpovídající negaci v napomenutí proti sebedůvěře. Důvěřuj Hospodinu; zcela a bezpečně spoléhej na Boží zaslíbení a prozřetelnost, že ti pomohou a uleví ve všech tvých záležitostech a nebezpečích.
Nedůvěřuj svému rozumu; nemysli si, že své záměry uskutečníš silou vlastního důvtipu bez Božího požehnání. Pod tímto jedním druhem tělesné důvěry, která je nejčastější a nejpravděpodobnější, rozumí a zakazuje všechny ostatní důvěry v tělesnou sílu, bohatství, přátele &c.
Důvěřuj Pánu celým svým srdcem,…. Ne v tvora, nejlepšího, nejsvětějšího a nejvyššího; ne v žádné stvořené požitky, jako bohatství, sílu a moudrost; ne v žádné vnější výsady, plynoucí z přirozeného původu a vzdělání; ne v člověka, v jeho vlastní srdce, které je klamné; ne v žádné skutky spravedlnosti jím vykonané; ne v náboženské vyznání nebo jeho povinnosti, kdykoli tak dobře vykonané; ne v kádry, ani v milosti a jejich vykonávání; ne, ne v samotnou víru nebo důvěru: ale v Pánu, předmětu veškeré milosti, a pouze v něm; v Jehovovi Otci, jako Bohu přírody a prozřetelnosti, pro všechna časná požehnání; a jako Bohu veškeré milosti, pro všechna duchovní požehnání a všechny potřebné dodávky milosti; a pro věčné štěstí, které zajistil, slíbil a zdarma dává. Důvěřujte mu v každé době; v dobách soužení, pokušení a temnoty: je k tomu mnoho důvodů; veškerá moc a síla je v něm, aby pomohl; jeho láska, milost a milosrdenství ho k tomu pohánějí a jsou vždy stejné: Úvaha o tom, co učinil pro jiné, kteří v něj důvěřovali, a pro nás v minulých dobách, by k tomu měla podněcovat a povzbuzovat; stejně jako štěstí těch, kteří v něj důvěřují a těší se pokoji a bezpečí; a jeho nelibost nad těmi, kteří vůči němu projevují jakoukoli nedůvěru nebo mu nedůvěřují. Důvěřujte v Jehovu Syna; v jeho osobu pro přijetí; v jeho spravedlnost pro ospravedlnění; v jeho krev pro odpuštění; v jeho plnost pro zásobování; v jeho moc pro ochranu a zachování; a v něj samotného pro spásu a věčný život. Důvěřujte Jehovovi Duchu, že bude pokračovat a dokončí dílo milosti v srdci, o němž si může být svatý jist, že tam, kde bylo započato, bude dokončeno. A tato důvěra v Otce, Syna a Ducha by měla být „z celého srdce“, srdečná a upřímná. Tento výraz neoznačuje ani tak sílu víry, jako spíše její upřímnost; znamená víru nefalšovanou; neříká se ani nevyznává, že člověk věří a doufá v Pána, ale věří srdcem a celým srdcem ke spravedlnosti, pokud věří správně; viz Římanům 10,10;
a nepřikláněj se ke svému rozumu; neboli nedůvěřuj tomu, neboť to stojí v protikladu k důvěře v Pána. Lidé by se při vedení občanského života neměli spoléhat na vlastní moudrost a rozum, ale měli by hledat vedení a požehnání Prozřetelnosti, jinak se setkají se zklamáním; a když se jim to podaří, neměli by to přičítat vlastní prozíravosti a moudrosti, ale Boží dobrotě; neboť „chléb“ není vždy „moudrým ani bohatství lidem rozumným“, Kazatel 9. Srov:Přirozený člověk nemá pochopení pro duchovní věci, pro věci evangelia, ba ani praktické pochopení pro věci mravní, Římanům 3,11; a tím méně by se lidé měli přiklánět k vlastnímu rozumu ve věcech náboženství; Jeremiáš 4,22. Rozum člověka je zatemněn hříchem; ano, je sám temnotou; je jako první země, zahalená temnotou, dokud do ní není vpuštěno světlo, a proto se k ní nelze přiklonit a spoléhat na ni, Ef 4,18. Je třeba, aby bylo dáno nové srdce a duch, aby byl dán rozum, aby bylo možné chápat duchovní a božské věci, Ez 36,26; neboť ty sice nejsou v rozporu s lidským rozumem a chápáním, ale jsou nad nimi a nemohou být jimi objeveny, dosaženy, pochopeny a vysvětleny, Mt 16,17. Je třeba, aby bylo dáno nové srdce a duch, aby byl dán rozum, aby bylo možné chápat duchovní a božské věci. Ba, jsou některé věci v evangeliu, které, ačkoli jsou osvícenému rozumu zřejmé z Božího slova, přesto způsob, jakým jsou, nelze pochopit: jako učení o trojici osob; o zrození Syna Božího; o průvodu Ducha; o spojení obou přirozeností v Kristu; o vzkříšení mrtvých, &c. Zkrátka, ne náš rozum a chápání v nejlepším případě, a tím méně jako tělesné a neposvěcené, ale pouze Boží slovo je naším pravidlem úsudku a měřítkem naší víry a praxe; k němu bychom se měli uchylovat a jím se řídit, a ne se opírat o své vlastní chápání.
Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem a nepřikláněj se k vlastnímu rozumu.