Příběhy o narození a dětství Panny Marie

Svátek Narození Panny Marie 8. září následuje přesně devět měsíců po slavnosti Neposkvrněného početí 8. prosince. Právě kvůli svatosti Panny Marie v mateřském lůně slaví církev ve své liturgii její narozeniny. Jediné další narození světce, které se slaví liturgicky, je narození svatého Jana Křtitele, který byl posvěcen v lůně, když se pohnul při přítomnosti nenarozeného Ježíše v Marii.

Blahoslavená Panna Maria byla uchráněna prvotního hříchu již od okamžiku svého početí a po celý svůj život vytrvala bez osobního hříchu. Papež Pius IX. to sice v roce 1854 oficiálně prohlásil za církevní dogma, ale platilo to již od raných dob.

Jakubovo protoevangelium

Pokud byla Maria skutečně od okamžiku svého početí po celý svůj život prosta hříchu, jak věří katolíci, pak musela mít neobyčejně svaté a čisté dětství. První dokument, který se pokusil vylíčit, jaké muselo být Mariino dětství, byl sepsán v druhé polovině druhého století. Ačkoli je Jakubovo Protoevangelium vyloučeno z kánonu Písma svatého, bylo v rané církvi poměrně populární, neboť bylo objeveno více než 130 starobylých kopií. Některé z příběhů, které vypráví, přetrvaly v katolické tradici.

Kromě toho, že dokument zrcadlí příběhy z kanonických evangelií a pasáže ze Starého zákona, mohl zachovat i některé příběhy, které v rané církvi kolovaly ústně. Církevní otcové sice samotný text neschvalují, ale dosvědčují některé základní koncepce, které jsou jím dále rozvíjeny, o Marii jako o bezhříšné i jako o věčně panně.

Sám dokument, nazývaný také Jakubovo protoevangelium nebo Jakubovo evangelium dětství, není pro katolíky směrodatný. Některé jeho příběhy se zdají být podivné a papež svatý Gelasius I. jej koncem 5. století zařadil mezi texty, které mají katolíci odmítat. Moderní badatelé obecně nepřikládají jeho historičnosti velkou váhu, tím méně jeho údajnému autorství svatým Jakubem.

Vize blahoslavené Kateřiny Emmerichové

Podrobnější vize blahoslavené Kateřiny Emmerichové – která se narodila 8. září 1774 a zemřela v roce 1824 – vyprávějí o velmi podobném řetězci událostí v Mariině raném životě jako v Jakubově Protoevangeliu. Tato soukromá zjevení později zapsal Clemens Brentano, který seděl u jejího lůžka, a přestože v nich církev neshledává nic, co by odporovalo víře, ani je oficiálně neschvaluje. Není také známo, nakolik se Brentano, který byl rovněž obeznámen s Jakubovým Protoevangelium, při psaní řídil skutečnými slovy blahoslavené Kateřiny Emmerichové.

Hlavní body příběhů, které byly poprvé písemně zachyceny v Jakubově Protoevangeliu, slouží k tomu, aby ukázaly, že Maria byla nejen pannou, když počala Ježíše, ale byla vždy pannou, a navíc byla před Bohem zcela čistá. Důraz byl kladen na to, aby se ukázalo, že do ní nesmělo vstoupit nic nečistého a jako dítěti se jí dostalo jen těch nejčistších vlivů. Předpokládalo se, že panenství je součástí samotné Mariiny identity, a Josef, který byl později vybrán za jejího manžela, to rovněž respektoval.

Některé z nejdůležitějších příběhů jsou následující. Mariini rodiče, jejichž jména jsou v tomto textu poprvé uvedena jako Joachim a Anna, byli ve stáří spravedliví, avšak bezdětní. Když bohatý Joachim přišel do chrámu s velkorysou obětí Hospodinu, byl odmítnut s odůvodněním, že on jediný ze spravedlivých v Izraeli nemá potomstvo. Ve smutku se proto vydal na poušť, aby se postil a modlil, aby jemu a jeho ženě bylo dopřáno dítě. Stejně tak jeho žena Anna cítila potupu své neplodnosti a naříkala nad svým smutným stavem Hospodinu podobně jako kdysi Hana, neplodná matka proroka Samuela ve Starém zákoně (1 Samuelova 1). Pán vyslyšel modlitby Joachima a Anny a poslal andělské posly k jednomu a pak k druhému, aby oznámili narození dítěte, o němž se „bude mluvit po celém světě“ a které „mu bude sloužit ve svatých věcech po všechny dny svého života“ (Protoevangelium Jakubovo, 4).

Srovnání obou textů

Anna slíbila, že dítě dá do služby Pánu. Porodila dceru Marii. Zatímco Jakubovo Protoevangelium skutečné narození Marie poměrně rychle pomíjí, blahoslavená Kateřina Emmerichová nahlíží do jeho nebeského významu:

„Ve chvíli, kdy novorozeně leželo v náručí své svaté matky Anny, viděla jsem, že dítě je zároveň představeno v nebi před zraky Nejsvětější Trojice a s nevýslovnou radostí vítáno celým nebeským zástupem. Tehdy jsem pochopila, že jí byla nadpřirozeným způsobem oznámena celá její budoucnost se všemi radostmi i bolestmi. Maria byla poučena o nekonečných tajemstvích, a přesto byla a zůstala dítětem. Toto její poznání nemůžeme pochopit, protože naše poznání roste na stromě dobra a zla. Znala všechno tak, jako dítě zná matčin prs a ví, že z něj má pít.“

Život Panny Marie, 4.3

Podle Jakubova Protoevangelia, když bylo Marii šest měsíců, postavila ji Anna na zem, aby se přesvědčila, zda může stát. Když malá Marie udělala sedm kroků, Anna ji zvedla a zvolala: „Jakože žije Pán, můj Bůh, nebudeš chodit po této zemi, dokud tě neuvedu do Hospodinova chrámu.“ (PJ, 6).

Dítě Marie bylo odděleno jako svaté a Anna si v jeho ložnici udělala svatyni, když mu bylo teprve šest měsíců, a nedovolila, aby do ní vstoupilo něco nečistého. Kněží a lid ji uznávali jako oddělenou pro Boha a určenou k výchově v chrámu. Její rodiče sice nejprve uvažovali o tom, že ji dají do chrámové služby ve dvou letech, ale stejně jako v případě starozákonního proroka Samuela se rozhodli počkat, až jí budou tři roky.

V té době ji předali k výchově v Chrámu, jak slíbili:

„Pozvěte dcery Hebrejců, které jsou neposkvrněné, a ať si každá vezme lampu a stojí s hořícími lampami, aby se dítě neodvrátilo a jeho srdce nebylo uchváceno od Hospodinova chrámu. A tak činily, dokud nevstoupily do Hospodinova chrámu. Kněz ji přijal, políbil ji a požehnal jí slovy: Hospodin zvelebil tvé jméno ve všech pokoleních. V tobě v posledních dnech Hospodin zjeví synům Izraele své vykoupení. Posadil ji na třetí stupeň oltáře a Pán Bůh na ni seslal milost; tančila nohama a celý dům Izraele ji miloval.“

PJ, 7

Panna chrámová

Dítě Maria, postavené na stupně chrámu, se neotočilo k rodičům, jak by to normálně udělalo dítě, a tak se tomu rodiče divili jako znamení její výjimečné svatosti. Dozvídáme se, že dítě Marie přebývalo v Chrámu až do svých dvanácti let a že bylo krmeno rukou anděla.

Podle Jakubova Protoevangelia, když bylo Marii dvanáct let, rozhodli chrámoví kněží, že má být provdána. Shromáždili vdovce z Davidova rodu a každému z nich dali prut, z něhož se losovalo. Z Josefova prutu vylétla holubice a spočinula na něm, což znamenalo, že Bůh vybral Josefa za manžela věčně panenské Marie. Josef byl mnohem starší než Marie a měl svatou bázeň vzít pod svou ochranu „pannu Hospodinovu“, ale kněží mu potvrdili, že byl skutečně vyvolen a musí brát svou odpovědnost vážně.

Mezitím bylo vybráno sedm panen z rodu Davidova včetně Marie, aby losem určily, která z nich má uplést jednotlivé části chrámové opony. Losování purpurových a šarlatových nití připadlo Marii, aby je upletla, a právě když pracovala na tomto svatém úkolu, oslovil ji anděl Gabriel a oznámil jí, že se má stát matkou Páně.

Historická podpora

Většina badatelů dnes poukazuje na nedostatek historických důkazů o tom, že by chrámové panny sloužily v Jeruzalémě liturgii. V historických záznamech však existuje několik indicií, které by mohly ukazovat na to, co je pro Marii a její společnice popsáno v Jakubově Protoevangeliu. V Exodu se píše, že zručné izraelské ženy pletly chrámové opony (Ex 35,25-26). Mišna, první velká písemná sbírka židovských ústních tradic, později uvádí, že tato úloha byla svěřena pannám, a také naznačuje, že měly svou úlohu v Chrámu.

Také v 6. knize Mojžíšově byl ustanoven nazaritský slib, který vyžadoval svatost životního stylu podobnou té, která je popsána u dítěte Marie v Jakubově Protoevangeliu. Ten mohly přijmout i ženy a byl oblíbený v období Druhého chrámu (Megan Nutzman, „Mary in the Protoevangelium of James“).

Další podrobnosti o Mariině dětství

Vize blahoslavené Kateřiny Emmerichové zaznamenané v knize Život Panny Marie nám poskytují důvěrný obraz toho, jak mohl vypadat život mladé dívky bez hříchu v Chrámu:

„Viděla jsem blahoslavenou Pannu v chrámu, jak stále postupuje v učení, modlitbě a práci. Někdy jsem ji viděla v ženském příbytku s ostatními mladými dívkami, jindy samotnou v jejím pokojíku. Pracovala, tkala a pletla úzké proužky látek na dlouhých prutech pro službu v chrámu. Prala látky a čistila hrnce a pánve. Často jsem ji vídala při modlitbě a rozjímání. Nikdy jsem ji neviděla trestat nebo umrtvovat své tělo – nepotřebovala to. Jako všichni velmi svatí lidé jedla jen proto, aby žila, a nepřijímala žádné jiné jídlo kromě toho, které slíbila jíst. Kromě předepsaných chrámových modliteb spočívala Mariina zbožnost v neustálé touze po vykoupení, v neustálém stavu vnitřní modlitby, vykonávané tiše a tajně. V nočním tichu vstávala z lůžka a modlila se k Bohu. Často jsem ji viděl, jak při svých modlitbách pláče a je obklopena září. Když vyrostla, vždy jsem viděla, že nosí šaty třpytivě modré barvy. Při modlitbě byla zahalená a závoj měla také, když mluvila s kněžími nebo když sestupovala do místnosti u chrámu, aby dostala práci nebo odevzdala, co udělala. Takové místnosti byly po třech stranách Chrámu; vždycky mi připadaly jako sakristie. Byly tam uloženy nejrůznější věci, o které bylo povinností chrámových služebnic pečovat, opravovat je a vyměňovat.“

IV

Přestože tyto příběhy ukazují Mariin život jako velmi svatý a oddělený v souladu s její důstojností, dávají nám také nahlédnout do její lidskosti. Ačkoli je bez hříchu, Maria byla a je plně a pouze člověkem. Ukazuje nám, že je to pouze naše společná zkušenost padlé lidské přirozenosti, která říká: „Hřešit je pouze lidské“. V Božím plánu je Maria vzorem toho, co učil svatý Irenej Lyonský:

„Plně živý člověk je Boží sláva.“

Může se ti také líbit:

Mariino Fiat:

Návštěva Mariina posledního pozemského domova v Turecku

Jak se přiblížit Marii?

Jak se modlit jako Maria

Michael J. Ruszala je autorem několika náboženských knih, včetně Životů svatých: I. díl a Kdo stvořil Boha? Příručka pro učitele, jak odpovědět dětem na těžké otázky o Bohu. Je držitelem magisterského titulu v oboru teologie &křesťanské služby na Františkánské univerzitě ve Steubenville. Michael je pastoračním spolupracovníkem pro formaci víry & evangelizaci ve farnosti svatého Lva Velikého v Amherstu ve státě New York, hudebním ředitelem & varhaníkem ve farnosti svaté Terezy v Buffalu a adjunktem religionistiky na Niagarské univerzitě v Lewistonu ve státě New York. Žije na okraji Buffala se svou ženou Kate a malým synem Josephem. Více informací o Michaelovi a jeho knihách najdete na michaeljruszala.com.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.