Prohra… a rozhodnutí
Při turnaji U.S. Amateur v roce 1929 prohrál skvělý Bobby Jones nevysvětlitelným způsobem zápas prvního kola v Pebble Beach s neznámým hráčem jménem Johnny Goodman.
V té době Jones snil o idylickém golfovém klubu někde poblíž svého domova v Atlantě a zřejmě měl s Rossem dohodu podanou rukou, že Skot navrhne hřiště, až bude Jones připraven se do projektu pustit.
Když ale Jones prohrál v prvním kole v Pebble Beach, měl týden na zabití – cestovní záležitosti nebyly tak plynulé jako dnes. Strávil značnou část času hraním nového hřiště na poloostrově Monterey a poznáváním jeho architekta. To, co našel v Cypress Pointu a Alisteru MacKenziem, Jonese natolik uchvátilo, že z Kalifornie odjel s vědomím, že MacKenzie, britský lékař, který se stal golfovým architektem, bude jeho designérem – ne Ross.
Ross nebyl rád, když se dozvěděl, že Jones najal MacKenzieho, aby navrhl nové hřiště v Georgii. A tak se vrátil k práci na svém vlastním skvostu – Pinehurstu č. 2.
„Ross byl notorický individualista,“ vysvětluje autor a historik Charles Price ve své knize „A Golf Story“ z roku 1986 o Jonesovi a turnaji Masters, „a Jones chtěl hřiště, do něhož by byly zakomponovány jeho návrhy, ne hřiště zcela cizí.“
Ross nebyl rád, když se dozvěděl, že Jones najímá MacKenzieho, aby navrhl nové hřiště v Georgii. Obyvatel Pinehurstu John Derr vzpomíná, jak Rossovi v polovině třicátých let vstávaly vlasy na hlavě, když Derr, tehdy mladý sportovní novinář z Greensboro, nevinně pronesl Rossovi nadšenou poznámku o tomto úžasném novém hřišti v Augustě.
Ross byl rozmrzelý.
A tak se vrátil k práci na svém vlastním klenotu – Pinehurstu č. 2.