Drahá moudrá mladá duše,
Vím, proč potřebuješ tento milostný dopis. Vím, proč jste klikli na tento odkaz a chtěli slyšet od někoho dalšího, kdo sdílí tuto výraznou výhodu.
Protože je to víc než to. Někdy je to také hluboké trápení. Někdy je to izolující a matoucí. Někdy je to úplně nejhorší.“
Slyšel jsem to celý život. „Lexi, jsi moudrá nad svůj věk.“
Tato moudrost může pramenit ze setkání s významnými životními zkušenostmi, když jsi velmi mladá, ze způsobu, jakým jsi byla vychována, nebo i jen tak přirozeně. Ať tak či onak, poznáte, jestli mezi takové lidi patříte. Já vím, že jsem to vždycky věděl.
Učitelé mi to čmárali do papírů a básní už od mých jedenácti let. Čtenáři to za ta léta nějakým způsobem řekli ve stovkách komentářů k mým článkům na blogu. Zdánlivé „stáří“ mých slov a myšlenek ostatní vždy fascinovalo. Jak může mít dvanáctiletý, sedmnáctiletý, jednadvacetiletý a nyní čtyřiadvacetiletý člověk tak hluboké a rozsáhlé porozumění sobě samému a světu kolem sebe? Jaký to musí být dar.
A někdy to dar je. Pomohlo mi to vyhnout se některým stejným chybám jako moji vrstevníci. Posunulo mě to profesně kupředu výjimečně mnoha způsoby. Proto jsem od mládí dokázal komunikovat a vyjadřovat se k dospělým a kolegům. Vneslo to jasnost a sebeuvědomění do toho, jak jsem zvládal konflikty, nepřízeň osudu bolest.
Přecházel jsem rychle, plynule a brzy do všech životních etap. Přirozeně v tom hrálo obrovskou roli to, že jsem mentálně starší, než je můj skutečný věk. Takže jsem za to velmi vděčný.
Je to hezké. Je příjemné být zralý a dobře přizpůsobený. Je příjemné být člověkem, za kterým si lidé chodí pro radu. Je hezké být za to respektován svými vrstevníky.
Ale být moudrý nad svůj věk je někdy fakt na houby. Já to chápu.
Nejvíc to naštve, když jde o očekávání vztahů a přátelství s lidmi tvého věku.
Když jsem si asi před rokem prošla opravdu srdcervoucí zkušeností, oslovila jsem svého bývalého (divné, já vím, ale byla jsem zoufalá), aby mi poradil. Přímo jsem se ho zeptala, co je se mnou? Proč mě pořád všichni zklamávají? Proč se mi to pořád děje? Jeho odpověď jsem si uložila dodnes a skvěle se hodí do tohoto milostného dopisu, takže se o ni podělím.
Řekl:
„Upřímně? Lexi, ty znáš sama sebe a víš, co chceš. Víš, kdo jsi, a podle toho žiješ. Což je vážně úžasné.“
„Ale problém je v tom, že skoro všichni ostatní ve svých dvaceti letech vůbec nevědí, kdo jsou. Já to nevěděl, když jsme spolu chodili. Zdá se, že to neví ani tenhle kluk. Nejde o tebe, ale o všechny ostatní. A lidé tě z tohoto důvodu v této fázi tvého života hodně zklamou, ale nakonec je to pro tebe lepší.“
Od té doby jsem ten text četla tolikrát, protože je neuvěřitelně pravdivý pro lidi, kteří jsou moudřejší než náš věk.
Víme, kdo jsme. Víme, co chceme. Víme, za čím si stojíme. Jsme dospělí a tak nějak jsme jimi vždycky byli.
Nejsme dokonalí, ale známe své silné a slabé stránky. Víme, na čem pracujeme.
Chápeme, co je v životě důležité a co za to nestojí. Přiznáváme, když se mýlíme. Omlouváme se. Spolkneme svou pýchu. Děláme kompromisy. Nasloucháme.
Komunikujeme otevřeně, upřímně a s respektem. Nehrajeme hry ani neohrožujeme svou integritu, protože víme, že je to zbytečné a dětinské.
Říkáme to, co si skutečně myslíme. Pokud se k něčemu zavážeme, jdeme do toho naplno, jsme otevřeni kompromisům a věnujeme se řešení konfliktů. Pokud chceme odejít, jsme mimo a zůstaneme mimo. Za svými rozhodnutími si stojíme a známe důvody, proč jsme je učinili.
Přijímáme (téměř vždy) inteligentní, informovaná rozhodnutí – na základě vlastních zkušeností a intuice. Protože jsme dospělí a nehledíme na to, aby nám někdo jiný než my sami říkal, co máme dělat nebo co máme chtít.
Impulzivita je vyhrazena pro cestovní nabídky a noční běhání po sushi, ne pro záležitosti, které se týkají zraňování nebo ovlivňování našich vztahů s ostatními.
Jsme disciplinovaní, chápaví a inteligentní. Problémem však je, že se můžeme cítit šíleně izolovaní. Protože jak říkal můj moudrý mudrc, drtivá většina lidí v našem skutečném věku taková ještě není.
Někdy tam ještě nejsou z hlediska profesního postavení, což často sklízí nelibost a ostrakizaci od vrstevníků.
Někdy tam ještě nejsou v okruhu vašich přátel, což ve vás zanechává pocit vytěsnění a nepochopení.
A VELMI často tam ještě nejsou ve světě randění a vztahů. Takže se budete cítit neustále frustrovaní a zklamaní ze seznamovacích výstřelků, z nichž jste již vyrostli, ale které stále přetrvávají u většiny potenciálních partnerů.
Toužíte po autenticitě. Toužíte po zralé komunikaci.
Cítíte se znechuceni a frustrováni nečestným, sobeckým a nedbalým chováním lidí kolem vás, lidí, kteří by měli být ve stejné životní fázi jako vy.
A to bolí, ale chci ti připomenout, že to bude v pořádku.
Pro začátek se lidé mnohokrát chovají podle svého věku. A já vím, že to je ta nejneuspokojivější odpověď VŮBEC. Ale je to pravda. Nemůžeš lidem vyčítat, že jsou takoví, jací mají podle statistik být.
To ale neznamená, že byste měli dělat kompromisy v tom, co od druhých potřebujete, nebo se vzdát snahy o smysluplné, vzájemné vztahy. Znamená to jen, že pro vás může být o něco těžší je najít, a to je také v pořádku.
Protože až takové lidi najdete, budou tvořit ty nejhlubší vztahy, jaké kdy budete mít. Všichni moji přátelé, kteří jsou zároveň moudří nad svůj věk, jsou opravdovými láskami mého zatraceného života. Rozumějí mi. Jsou mi oporou. Respektují mě. Pomáhají mi být lepší, každý den. S nimi stále rostu. Jsem s nimi úplně doma.
A když se do někoho takového zamilujete, bude to partner a člověk, jakého si zasloužíte. Budou na vaší úrovni a uznají vaši hodnotu. Nikdy vám nebudou přidávat stres do života špatnou komunikací, hrami, výstřelky nebo sebevědomím, kterému sotva stačíte.
Budou se znát stejně jako vy sami sebe. To potřebujete, abyste byli s druhým člověkem opravdu šťastní a zdraví. Jinak to nebude fungovat.
To je důležité a těžké, ale nemůžeš někoho donutit dospět. A pokud se k tomu budeš snažit donutit, nejenže se bude zuřivě bránit a bude ti to mít za zlé, ale budeš neustále zklamaný a zklamaná.
Viděl jsem to mnohokrát, ženy i muži s větší zralostí a sebeuvědoměním spoléhají na to, že se jejich partnerka s trochou lásky a velkým tlakem povznese na jejich úroveň. Tak to prostě nefunguje.
Lidé musí dospět, když chtějí, svým vlastním tempem.
Je to jejich život a jejich právo. To, že tomu nerozumíš nebo ti připadá naprosto absurdní, že se někteří lidé chtějí chovat jako dvacetiletí i po třicítce, neznamená, že je tvým právem snažit se to změnit.
A já vím, že je těžké to nedělat. Bůh ví, že jsem se muže, se kterými jsem chodila, snažila donutit dospět až příliš často. Děláme to všechny, a to i nevinně. Možná jednáš v čistě dobrém úmyslu a opravdu se jim snažíš pomoci. Ale musíte se vzepřít.
Buď sama sebou a najdi si lidi, kteří sami promluví do tvé staré duše.
Udržujte laťku vysoko. Buďte hrdí na to, kým jste, a vlastněte to.
Neuspokojujte se. Neměň se. Neustupuj dozadu.
Věk je jen číslo a věk vašeho srdce by měl být tím, co prochází vším, co v životě děláte. Naslouchej tomuto srdci a najdeš vše, co jsi kdy potřeboval.
Vždycky,
další moudrá mladá duše.
Sdílení je péče:
.