„Nic vás nepřipraví na vačici. Mají tvář, kterou může milovat jen matka. Opravdu, jsou to taková divně vypadající zvířata.“ – Suzanne MacDonaldová, psycholožka a bioložka vystupující v dokumentu Nature’s Cleanup Crew (Úklidová četa přírody) od společnosti The Nature of Things
Možná je vidíte jen zřídka, ale už léta nenápadně překračují naše hranice a zabydlují se na našich dvorcích. S bílým obličejem, holým ocasem a korálkovýma očima si tyto potvůrky můžete splést s hodně velkou krysou, ale jsou mnohem zajímavějším sousedem.
Vačice virginská je jediným vačnatcem (savec, který nosí mláďata ve vaku) v Severní Americe a pochází z jihu USA. V poslední době však podniká invazi do Kanady – ale nelekejte se!
Vačice virginská je kanadským přírůstkem
Vačice – v Severní Americe běžně nazývaná vačice (ačkoli tento termín se odborně vztahuje na vačnatce pocházející z Austrálie) – je užitečným doplňkem biotopů v jižním Ontariu a Quebecu. Dostává se dokonce i do některých částí údolí Fraser Valley v B.C.
Jednou z osob, které je pozorně sledují, je torontská psycholožka a bioložka Suzanne MacDonaldová. Ta už léta pozoruje městské mývaly, ale v poslední době se věnuje studiu těchto domáckých, překvapivě užitečných nováčků.
„Svou první vačici jsem viděla před 20 lety v Torontu,“ říká MacDonaldová. „Tehdy byly mnohem vzácnější, ale v posledních pěti letech se s nimi seznamuje stále více lidí.“
„Se svými dlouhými čenichy a korálkovýma očima nejsou tradičně roztomilé,“ říká MacDonaldová, „ale jsou super divné.“
„Vždycky jsem se s nimi setkávala. Mají holé kulaté uši a dlouhý předlouhý ocas podobný krysímu, který jim pomáhá při šplhání. Není divu, že jsou tak často zaměňováni za krysy neobvyklé velikosti!“
Ale tím podobnost mezi vačicí a hlodavcem končí. Jako vačnatci mohou vačice nosit ve vaku až 13 mláďat. Když jsou mláďata příliš velká, aby se do něj vešla, drží se mámy na zádech, když se prochází kolem. Vačice mají také protistojný „palec“ na zadních nohách, který jim dále usnadňuje šplhání.
A vačice má v rukávu, nebo spíše ve vaku, ještě další působivé triky.
Vačice je důležitým členem úklidové čety přírody
Dá se říci, že vačice jsou u nás v Kanadě nepochopeny. Zesnulý starosta Toronta Rob Ford proti nim slavně vedl válku, ale stejně jako mnozí obyvatelé měst si nebyl vědom jejich prospěšnosti.
Díky rozsáhlému pozorování torontských městských zvířátek MacDonaldová zjistila, že vačice si našla svou niku. „Mývalové jsou zdaleka nejtlačivější z městských zvířat, která s námi sdílejí naše města,“ říká. “ Jsou dost chytří na to, aby věděli, kde je jejich místo, a přizpůsobili se tomu, aby si našli své vlastní místo v již tak přeplněném městském ekosystému.“ Tolik k představě, že tato pomalu se pohybující zvířata nejsou inteligentní.
Vačice také nabízejí výhodu, kterou naši městští mývalové nemají. Dokážou strávit téměř cokoli – včetně kostí mrtvého zvířete – a tím pomáhají odstraňovat z prostředí nebezpečné patogeny.
„Sežerou všechno,“ vykřikuje MacDonald, „ale nejsou nemocní! Jsou opravdu dobře přizpůsobeni městské krajině a pomáhají nám tím, že odstraňují nemoci z mršin a potravinového odpadu, které by se jinak mohly šířit.“
„Jsou to prastaří tvorové a dělají to už velmi dlouho. Jenže teď to dělají na našich dvorcích.“
Vačice mají superschopnosti
Neuvěřitelné je, že vačice vykazují imunitu vůči mnoha druhům hadích jedů a jejich krev by mohla být klíčem k boji proti hadímu uštknutí po celém světě!
Ale blíže k domovu je odlišují jejich potravní preference.
Kromě toho, že hodují na mršinách a odpadcích, vačice při svých nočních toulkách chytají a jedí šváby, myši a krysy. Jejich chuť na slimáky, hlemýždě, ropuchy a dokonce i hady pomáhá udržet většinu zahrad bez škůdců. A i když si občas pochutnají na čerstvém ovoci nebo zelenině, často dávají přednost rostlinnému materiálu, který začal hnít.
Jednou z položek na jídelníčku vačice je další nováček – klíště. Oteplování klimatu přineslo do našich lesů a pastvin tento hmyz a boreliózu. Podle kanadské agentury pro veřejné zdraví vyskočil počet případů boreliózy v Kanadě ze 144 v roce 2009 na 992 v roce 2016 a jejich počet stále stoupá.
Naštěstí se vačice chovají jako vysavače, protože zabijí téměř 95 procent klíšťat, která se na nich snaží přisát. Jediná vačice dokáže za týden zlikvidovat až 4 000 klíšťat!“
A jako bonus pro váš příští večer plný zajímavostí: Překvapení! Samci vačic (stejně jako většina vačnatců) mají dvouhlavý penis.
Nejsou na obtíž
Vačice je pravděpodobně nejneškodnější a nejužitečnější městský tvor ze všech. Nežvýkají ani nekopou a obvykle se vám nevloupají na půdu, říká MacDonald. Místo toho využívají nory jiných zvířat, a i když jsou zdatnými lezci, podotýká, že jejich tlapky nejsou tak obratné jako u prohnaného mývala, takže nemohou způsobit škodu.
Vačice mají také tendenci být přechodné, krátce projdou určitou oblastí a pak se přesunou dál. A vzhledem k jejich přirozeně nízké tělesné teplotě je u nich velmi nízké riziko nákazy a šíření vztekliny.
Na rozdíl od toho, jak Rob Ford charakterizuje tato zvířata jako „zákeřná“, je typická reakce vačice na ohrožení pravděpodobně nejmírnější v živočišné říši: upadá do bezvědomí. Místo kousnutí se prostě zastaví, klesnou a „hrají si na vačice“, přičemž ztratí vědomí až na čtyři hodiny.
„K dovršení iluze,“ říká MacDonald, „vyzařují pach podobný hnijícímu masu. Po chvíli … vyskočí, jako by se nic nestalo.“ Vskutku zákeřné!“
Vačice zažívají v kanadské zimě těžké časy
Bohužel, v obzvlášť chladných obdobích se užitečné vačice virginské začínají objevovat v útulcích pro volně žijící zvířata nebo končí mrtvé. Jejich holé ocasy, uši a tlapky jsou citlivé na chlad a náchylné k omrzlinám.
„Omrzliny mohou vzniknout až za několik hodin,“ říká Nathalie Karvonenová, výkonná ředitelka Centra pro divokou zvěř v Torontu. „Ale často nevidíme, že zvíře trpí, dokud není v horším stavu po několika dnech. Takže právě během delších období hlubokých mrazů vidíme, že do centra přichází více zvířat.“
Centrum ročně přijme do své péče přibližně 5 000 zvířat a právě v zimních měsících mohou zvířata skončit v největších problémech, protože volně žijící zvířata obvykle nejsou tolik vidět a lidé je v mrazu aktivně nepozorují.
VÍCE:
Tyto mikroskopické bakterie mohou požírat ropné skvrny
Než si někdo skutečně může všimnout vačice se zraněním, problém už je pravděpodobně vážnější. „Vačice se obvykle nezdržují na volném prostranství, kde by byly vidět,“ říká Karvonen. „Pokud si všimnete, že některá z nich sedí delší dobu na otevřeném prostranství, je pravděpodobné, že má potíže.“
Karvonenová radí dávat pozor na vačice, které se chovají podivně. „Pokud se k nim přiblížíte, zmrznou, takže pokud nějaká sedí v mrazu na plotě a po vašem odchodu se nehýbe dál, je pravděpodobně čas zavolat místního rehabilitačního pracovníka pro volně žijící zvířata nebo veterinární kliniku a požádat o radu.“
Dalším způsobem, jak být v zimě k vačicím „přátelský“, je nevyhánět je. „Pokud si našly teplé místečko, zvažte, zda je tam nenechat až do jara,“ navrhuje Karvonen. „Nic nerozkoušou ani nezpůsobí škodu a na jaře se samy odstěhují.“
Další způsob, jak být podle Karvonena ohleduplný k vačicím, které se mohou objevit na vašem dvoře v jakémkoli ročním období? „Buďte si vědomi toho, co vaše domácí zvířata dělají. Protože vačice ‚dělají mrtvé‘, nedělají dobře, když jde o predátory.“
Proto myslete na oškubanou vačici, a pokud budete mít to štěstí a najdete ji na svém dvorku, nezapomeňte poděkovat korálkovitému vačnatci, který ji rád a zdarma uklidí.
Podívejte se na pořad Nature’s Cleanup Crew v pořadu The Nature of Things.