Vyberte úroveň textu:
Čísla jsou ohromující: V oceánu se nachází 5,25 bilionu kusů plastového odpadu. Z této hmotnosti 269 000 tun plave na hladině, zatímco hlubiny moře znečišťují přibližně čtyři miliardy plastových mikrovláken na kilometr čtvereční.
Vědci tyto statistiky nazývají „wow faktorem“ oceánského odpadu. Tyto počty, zveřejněné v loňském roce ve třech samostatných vědeckých pracích, jsou užitečné pro červené označení rozsahu problému pro veřejnost. Ale kromě šokující hodnoty, jak sčítání těchto úlomků plastů velikosti rýže pomůže vyřešit problém?
Ačkoli vědci vědí již desítky let o hromadící se mase oceánského odpadu a jeho smrtelných následcích pro mořské ptáky, ryby a mořské živočichy, věda o mořském odpadu je mladá a plná dosud nevyřešených záhad. Například o množství plastů v odlehlých oblastech jižní polokoule se až do loňského roku nevědělo téměř nic, protože jen málokdo se tam kdy vydal sbírat vzorky.
„První částí je pochopit, kde se nachází,“ říká Kara Lavender Lawová, oceánografka z organizace Sea Education Association ve Woods Hole ve státě Massachusetts.
Dokud se vědci nedozvědí více o tom, kde se oceánský odpad nachází, jak hustě se plast hromadí v různých oceánských ekosystémech a jak se rozkládá, nemohou pořádně spočítat škody, které způsobuje. Stále existují velké a zásadní otázky: Prosakují toxiny z plastů do mořského prostředí, jak se rozkládají? Pokud ano, jak a v jakém množství?“
Ačkoli vědci vědí hodně o škodách, které mořskému životu způsobují velké kusy plastů, potenciální škody způsobené mikroplasty jsou méně jasné. Jaký vliv mají na ryby, které je konzumují?
„Čím větší je koncentrace, tím větší je potenciální riziko expozice,“ říká Richard Thompson, biolog z Plymouthské univerzity v Anglii, jehož studie zveřejněná minulý měsíc identifikovala mikrovlákna široce rozšířená v hlubinách oceánu. „Pokud nám chybí hlavní ponor, kde jsou velké koncentrace plastů, možná se nedozvíme, jak jsou plasty škodlivé.“
Nejnovější počty významně rozšiřují znalostní základnu, nicméně i tato velká čísla jsou jen zlomkem plastů, které každoročně proudí do oceánů. Kde je ten zbytek? To je další záhada.
Máme co do činění s kusy o velikosti od stovek metrů až po mikrony,“ říká Thompson. „Je neuvěřitelně náročné to monitorovat.“
Oceánský odpad se počítá třemi způsoby: pomocí průzkumů na plážích, počítačových modelů založených na vzorcích odebraných na moři a odhadů množství odpadu, které se dostává do oceánů.
Nejnovější počty zahrnovaly počítačové modelování založené na vzorcích odebraných na moři. Vědci tvrdí, že modely nemusí zohlednit všechny odpadky, nicméně nová čísla pomáhají řešit některé otázky.
Proces sběru a počítání je pečlivá a časově náročná práce. Marcusu Eriksenovi, spoluzakladateli neziskové skupiny na ochranu oceánů 5 Gyres Institute, trvalo více než čtyři roky, než na základě vzorků nasbíraných během 24 průzkumných výprav dospěl k odhadu, že na hladině plave 5,25 bilionu kusů odpadu.
Při svých výpravách Eriksen nasbíral vše od plastových obalů od bonbónů až po obří koule z rybích sítí. Jedna obrovská koule síťoviny, nalezená uprostřed Tichého oceánu, obsahovala 89 různých druhů sítí a vlasců, které byly omotány kolem malého, dva centimetry vysokého medvídka s čarodějnickou čepicí uprostřed.
Říká, že jeho výzkum pomohl doplnit obrysy životního cyklu oceánských plastů. Ten má tendenci se shromažďovat v pěti velkých světových gyrech, což jsou rozsáhlé systémy spirálovitých proudů. Poté, jak se plast rozkládá na fragmenty, padá do hlubších vod, odkud ho proudy odnášejí do vzdálených částí zeměkoule.
„Tyto fragmenty jsou v tuto chvíli kdekoli na planetě,“ říká. „Nacházíme je všude.“
Eriksenovy závěry se shodují se závěry španělského vědce Andrese Cozara Cabañase, výzkumníka z univerzity ve španělském Cádizu, který loni v červenci zveřejnil první globální mapu plovoucího oceánského odpadu. Jejich odhady jsou nápadně podobné.
„Nyní máme dva odhady toho, co plave, a jsou téměř totožné,“ říká Lavender Law. „Použili různé soubory dat a odlišnou metodiku a došli ke stejnému číslu. To nám dává jistotu, že jsme se trefili.“
Jiným způsobem, jak dospět k těmto číslům, je provést hrubý odhad na základě výrobních statistik. Říká Jenna Jambecková, inženýrka životního prostředí z Georgijské univerzity, která dokončuje celosvětový výpočet odpadků shromážděných v pobřežních zemích: „
Třiďte odpadky
Není příliš těžké odhadnout, proč tolik plastů končí v oceánech.“
Není příliš těžké odhadnout, proč tolik plastů končí v oceánech. Projekt Plastic Disclosure Project, který provozuje hongkongská skupina na podporu obnovy oceánů Ocean Recovery Alliance, odhaduje, že 33 % celosvětově vyrobených plastů je jednou použito a poté vyhozeno. A aby toho nebylo málo, 85 procent světového plastu se nerecykluje.
Petr Ryan, zoolog z univerzity v Kapském Městě v Jihoafrické republice, který píše knihu sledující vývoj výzkumu mořského odpadu, tvrdí, že navzdory obrovským číslům lze tento problém vyřešit.
„Mořský odpad by měl být na rozdíl od globálního oteplování snadno řešitelný,“ říká. „Musíme vyřešit, co s našimi odpadky.“
Ryan začal sledovat odpadky před 30 lety poté, co mu jeden kolega navrhl, aby studoval mořské ptáky, kteří se živí plovoucími plastovými peletami, tehdy běžně používanými ve výrobě a nacházejícími se v přístavech a dalších vodních tocích. Zlepšení lodní dopravy snížilo únik pelet.
„Když se dnes vydáte na pláž, jen těžko nějakou najdete,“ říká. „V každé studii, která se zabývá severním Atlantikem, můžeme ukázat, že množství pelet mořských ptáků se za posledních dvacet let snížilo.“
Zisky na tomto poli však ustoupily ztrátám na jiných, protože mikroplasty se staly rozšířenějšími.
Emily Penn je kapitánkou 72 stop dlouhé lodi Sea Dragon s ocelovým trupem, která vozí vědce, včetně Eriksena a Jambecka, na průzkumy vzorků mořského odpadu. Zkušeně manipuluje se sítěmi vlečenými za plavidlem a ví, co může očekávat. Přesto je stále překvapená a zděšená množstvím odpadků.