Existuje porucha, která je opakem hromadění věcí?
No, to je šílené, říkáte si možná. Znehodnocování je přece dobrá věc, ne? Copak jste nečetli Marii Kondo? Všichni bychom měli více darovat do spořitelny. Poslední věc, kterou v naší konzumní, hypermaterialistické společnosti potřebujeme, je nesmyslný takzvaný „nepořádek“ o uklízení!“
Dobrý postřeh. Obsedantně-kompulzivní porucha je bohužel královská osina v zadku právě proto, že dokáže zdravé, normální chování překroutit v pokřivené fixace. Pořádný jarní úklid a zbavení se přebytečných věcí je skutečně pozitivní věc… v rozumných mezích. Stejně jako cokoli jiného v životě se může stát škodlivým, když se to přežene. Pokud k tomu dojde, může se jednat o součást podtypu OCD, kterému se neformálně říká obsedantně-kompulzivní spartánství.
Pokud se s něčím z toho ztotožňujete, možná byste se rádi zamysleli nad následujícím seznamem otázek:
- Zažíváte znepokojující míru viny nebo strachu při pomyšlení na to, kolik věcí vlastníte?
- Přináší vám akt vyhození něčeho nepřiměřený „nával“ úlevy?
- Pokouší-li se vám někdo darovat více věcí nebo vrátit věci, které jste vyhodili, pociťujete abnormálně extrémní úzkost?
- Zažíváte vážné finanční problémy v důsledku cyklů vyklízení „špatných“ věcí a/nebo nákupu těch „správných“?
- Pocítíte často nutkání zbavit se kategorií věcí, protože jsou nějakým způsobem „znečištěné“ nebo „špatné“ (tj.Poznámka: pokud jste právě nechali vydezinfikovat dům kvůli skutečnému chronickému problému se štěnicemi nebo podobně, toto se nepočítá!
- Komentují ostatní množství věcí, které vyhazujete?
- Vytváří se vám v hlavě neustále obrazy, myšlenky nebo pocity týkající se nepořádku?
- Máte pocit, že byste si konečně mohli odpočinout, kdybyste se dostali k „dokonalému“ výběru věcí… jenže se zdá, že se k němu nikdy nedostanete?
- Zažíváte často přehnané myšlenky o negativitě toho, že vlastníte „příliš mnoho“ (např. „Lidé si budou myslet, že jsem hrozný chamtivec, když vlastním x knih!“)? ‚Můj partner mě opustí, pokud moje kuchyňské nádobí nebude správně minimalistické!‘)?
- Když vás něco zneklidňuje, máte okamžité nutkání něco vyhodit, abyste se uklidnili?
- Trávíte nadměrné množství času inventarizací, překontrolováním kategorií předmětů nebo číslováním majetku?
- Máte ve zvyku vyhazovat věci, abyste toho brzy poté litovali (dokonce do té míry, že si právě vyhozenou věc znovu koupíte)
- Máte vy nebo váš blízký rodinný příslušník již diagnostikovaný problém s úzkostí, depresí, OCD nebo jinými duševními obtížemi?
Poslední otázka je obzvláště důležitá. Obsedantně-kompulzivní spartánství se u osob trpících OCD často vyskytuje současně s jejich dalšími tématy OCD. Je vám jasné proč, že? Bylo by snadné mít pocit, že omezit počet ozdob na poličce by byl dobrý nápad, kdybyste už teď prožívali obsedantní strach z toho, že jsou všechny pokryté bakteriemi. Někteří také naznačují souvislost poruch příjmu potravy s touto formou OCD – touha „očistit“ se od nadváhy, jídla nebo věcí by mohla vycházet ze stejného místa.
Obsedantně kompulzivní spartánství je v současné době nedostatečně prozkoumanou oblastí a stále máme jen omezené informace o tom, jak závažné může být. Existují neoficiální případy osob trpících OCD, které žijí v prázdných domech a vyhazují doslova všechny věci (někdy dokonce i ty, které potřebují, jako jsou lampy a židle). Není to překvapivé. O jiných formách OCD je již známo, že nutí osoby trpící touto poruchou žít ve velmi bizarních podmínkách (například je známo, že osoby trpící strachem z kontaminace skončily blábolením ve stanech na zahradě, protože jim celý dům připadal příliš „nakažený“ na to, aby v něm žily, nebo se dokonce vyhýbaly vstupu do celých měst či zemí, protože celé Německo se pro ně stalo „kontaminovaným“).
Jen aby bylo jasno, když mluvíme o problémech s obsedantním vyhazováním věcí, neznamená to, že bychom říkali „KLID DOBŘE! MINIMALISMUS ŠPATNÝ!‘. Nemám nic proti dobrým nápadům na minimalistický život, které najdete na blozích jako Two Less Things nebo Becoming Minimalist. Tamní myšlenky jsou chvályhodným postojem proti nadměrnému konzumu a je neškodné se jimi zabývat. Osoby trpící obsedantně-kompulzivním spartánstvím tvoří nepatrnou menšinu populace – pouze 1-2 % populace trpí OCD a pravděpodobně jen nepatrné procento z toho budou osoby s neobvyklým podtypem, jako je tento. Je zřejmé, že přínosy povzbuzování ostatních k prostému životu převažují nad potenciálními problémy osob trpících OCD, které tato poselství dovedou do extrému. V žádném případě tedy nenaznačuji, že minimalistický životní styl je duševní porucha. Stejně tak životní styl, který zahrnuje jiné formy dobrovolného zřeknutí se hmotných statků, může být naprosto zdravý. Určité formy buddhismu nebo zenové filozofie, stát se jeptiškou nebo mnichem, záměrně se zmenšit na malý dům nebo žít kočovným způsobem života jen s karavanem nebo batohem, to všechno mohou být zdravá životní rozhodnutí.
Minimalistický způsob života má zabránit tomu, abyste nadměrně mysleli na majetek. Pokud vás nutí k opaku, je něco špatně.
Podobně má minimalismus snižovat stres. Čím méně věcí si musíte dělat starosti s úklidem, ztrátou, úklidem, utíráním prachu, uspořádáním, udržováním aktuálnosti nebo stěhováním, tím méně stresu byste měli mít. Pokud to na vás má zcela opačný účinek, je opět něco špatně. Cílem hry není způsobit někomu křiklavý záchvat paniky, protože mu partner právě daroval novinkový hrnek. Jakékoli záchvaty paniky opravdu nejsou součástí plánu.
Trpící OCD by si měli dát pozor také na spartánství vkrádající se prostřednictvím duchovních, morálních nebo ideologických hodnot. OCD to dělá ráda. Daří se jí v šedých zónách morálních a náboženských otázek, jehlou vás šťourá ve věcech, na které nemusí nutně existovat černobílé odpovědi. Možná jste nadšený ekolog s upřímným pocitem, že nadměrná spotřeba plýtvá zdroji. Dobře! Souhlasím. Je to tak. Na takovém pocitu není nic špatného. Nebo jste oddaný křesťan, který obdivuje antikonzumní části evangelií a má pocit, že by bylo křesťanštější žít jednoduše. Opět na tom není nic špatného. Je v pořádku klást na sebe vysoké nároky a je v pořádku žít podle svých hodnot. Iniciativy, jako je životní styl Zero Waste Lauren Singerové, jsou inspirativním příkladem toho, jak žít zdravý život s nízkou spotřebou. Rozdíl mezi tímto přístupem a OCD spočívá v tom, že Lauren není (pokud víme…) opakovaně v panice z neustálých myšlenek, že se stane něco katastrofálního, když si zapomene na oběd vidličku na opakované použití. Její rozhodnutí má racionální filozofickou oporu, i když jde o něco dál, než by mohla jít většina lidí, a přirozeně vychází z jejích hodnot. Je to pozitivní rozhodnutí a pomáhá jí žít smysluplný život, místo aby jí v něm bránilo. Buďte tedy ostražití, aby se OCD nesnažila proti vám vyzbrojit podobnými ideologiemi. Myšlenky typu:
„Bůh tě bude na věčné časy smažit v pekle, pokud hned nevyhodíš ten pár tenisek!“
Nebo:
„Přijetím toho narozeninového dárku v podobě maniakálního plakátu tvého oblíbeného filmu se staneš osobně zodpovědný za veškeré odlesňování na světě a je to, jako bys sám zapálil celé povodí Amazonky!“
nejsou zdravé prožívání. Nejenže by je většina ostatních křesťanů a ekologů považovala za nerozumné, ale navíc jsou motivovány spíše klacky než mrkví (spíše panikou a strachem než spokojeností a uspokojením). A jsou (pravděpodobně) prokazatelně nepravdivé. Celé povodí Amazonky se nevejde do množství buničiny, které je potřeba na výrobu jednoho plakátu (a její rozsáhlé části také ještě stojí, kdybyste si to chtěli ověřit). Neexistuje žádný mandát od Greenpeace, který by ekologům říkal, že filmové plakáty jsou zlo, a v Bibli není žádná pasáž o tom, že cesta do pekla je dlážděna přebytečnými teniskami. Tedy pokud vím. Proto si to nechte na míru. Pokud to doslova nedokážete udržet v míře, možná je čas navštívit lékaře.
Pokud jste četli tento článek a přemýšleli o mírných příznacích obsedantně-kompulzivního spartanismu u sebe, jaký je nejlepší postup? Pokud to není závažné a nechcete problém řešit, máte si prostě dát nálepku „OCD“ a jít si po svých? Abychom byli brutálně upřímní, byli bychom raději, kdybyste to nedělali. Za prvé, autodiagnostika může být nepřesná. A je známý problém s tím, že lidé lehkovážně používají výraz „OCD“ tam, kde se neuplatňuje, což způsobuje vážné zmatky a problémy s nesprávnou diagnózou u skutečných osob trpících touto poruchou. Popravdě řečeno, pokud se nejedná o problém vyžadující jakoukoli lékařskou pomoc, je pravděpodobné, že se o poruchu nejedná. Koneckonců se to jmenuje obsedantně-kompulzivní porucha, nikoliv obsedantně-kompulzivní lehce podivný zlozvyk, který je mírně dráždivý, ale nakonec úplně těžký a nekontrolovatelný. Pokud nepociťujete emocionální strádání, problémy s ostatními lidmi nebo neschopnost věnovat se svým záležitostem, je pravděpodobně nejlepší nazývat se prostě perfekcionistou nebo minimalistou. Děkujte svým šťastným hvězdám, že to není plnohodnotná OCD!
Pokud naopak tyto příznaky rozpoznáte a zjistíte, že vážně ovlivňují vaši pohodu, dobrá zpráva je, že existuje léčba. Buďte však připraveni podrobně se svému lékaři vysvětlit. Jedná se o neobvyklou formu OCD. Mnoho lékařů nebude hned vědět, o čem mluvíte. Pokud můžete, navštivte odborníka, který se specializuje na hromadění věcí nebo OCD, protože je mnohem pravděpodobnější, že vašemu problému porozumí, než všeobecný lékař (adresář odborníků najdete na webových stránkách iOCDF). Uvědomte si také, že „obsedantně kompulzivní spartánství“ je neformální označení, které používáme právě v rámci komunity OCD. Všechna označení pro podtypy OCD jsou takto neformální – nejsou to oficiální lékařské termíny a nenajdete je v DSM V. Je to proto, že všechny formy OCD se léčí stejně a v jádru způsobují stejné narušené vzorce myšlení a chování.
Léčba všech forem OCD je ERP (Exposure and Response Prevention therapy). Znamená to postupně čelit svým strachům prostřednictvím série řízených cvičení. Mnoho lidí trpících touto poruchou spolupracuje s terapeutem, který jim v tom pomáhá, ačkoli pokud dáváte přednost, můžete si udělat sami s pomocí svépomocné pracovní knihy OCD nebo aplikace, jako je nOCD. V případě obsedantně kompulzivního spartánství budou vaše cvičení pravděpodobně zahrnovat znecitlivění vůči běžným úrovním předmětů. Možná budete muset záměrně rozmístit po svém obytném prostoru předměty, kterých byste se obvykle zbavili. Nebo trénovat nevyhazování určitých předmětů. Možná si budete muset koupit nějaký drobný předmět, který vám připadá „znečištěný“, dezorganizovat některé uklizené věci nebo navštívit superzaneřáděný dům kamaráda. Napsat si vyprávění o tom, jak se vaše nejhorší obavy z nadbytečného majetku naplňují, nahrát ho na kazetu a opakovaně poslouchat, se nazývá „imaginativní expozice“ a v některých případech může být také velmi účinná. Ať už to uděláte jakkoli, terapie by měla být osobně přizpůsobena vašim konkrétním obavám.
Takže, jaké to je, když se zotavíte?
No… když budu mluvit za sebe, vím, že jsem překonala své obsedantně-kompulzivní spartánství, protože kolem mého stolu v předsíni se už asi dva měsíce shlukuje hromada věcí určených pro charitativní obchody. A je mi jedno, že se jich zbavím. Mohou být doručeny v příhodnou dobu a do té doby je v mém vědomí sotva registruji. Každé ráno kolem nich vesele procházím cestou k toastům s marmitem a těším se na další den, kdy je budu ignorovat ve prospěch důležitějších úkolů. Je to malá hromádka, to je jisté. Stejně si jich moc nekupuji. Ale ta hromada tam je, je vidět… a vůbec mi to nevadí.
Byly doby, kdy jsem se kvůli přebytečným věcem tak trápila, že jsem spěchala ke kontejneru na tříděný odpad jen pro pár předmětů – i když už byla skoro půlnoc. Sousedé se mě ptali, jestli nejdu na večírek. Musela jsem jim vymluvit, že ne, ehm, že vlastně jen odnáším prázdnou láhev od olivového oleje a kartonový střed toaletního papíru do recyklační banky, protože, ehm… bych s nimi nemohla spát ještě pod střechou.
Dnes? Stále objímám stromy, stále věřím v udržování domácnosti s nízkou spotřebou a stále se snažím neplýtvat. Ale vážím si a starám se o umírněný počet speciálních předmětů, které vlastním, a už nevystavuji členy rodiny záchvatům paniky před mým prahem jen proto, že mi koupili vánoční dárek.
Cítím, že je to dobré místo.