občanské náboženství
soubor víry, obřadů a symbolů, které označují a oslavují vztah občana k OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI, NÁRODU a STÁTU a jejich historický původ a osud. Tento termín vznikl na základě Rousseauova rozlišení mezi „náboženstvím člověka“, které je soukromou záležitostí mezi jednotlivcem a Bohem, a „náboženstvím občana“, které je veřejnou záležitostí vztahu jednotlivce ke společnosti a vládě. Občanská náboženství se snaží připoutat všechny členy ke společnosti, sdělit jim jejich povinnosti, a dokonce je pohnout k tomu, aby v případě nutnosti bojovali a umírali za svou zemi Rousseausovy formulace ovlivnily DURKHEIMA, ale tento termín získal své současné rozšíření až s prací Roberta Bellaha (1967) o Spojených státech. Bellah popisuje sebepochopení Ameriky jako smlouvy s Bohem, která ji zavazuje plnit Boží vůli na zemi. Odkazuje přitom na výroky otců zakladatelů, Deklaraci nezávislosti, prezidentské inaugurační projevy od Washingtona po Kennedyho, Gettysburskou řeč a další prohlášení; symboly a památníky (tj. posvátná místa), jako je motto USA („In God we trust“), Lincolnův památník a Arlingtonský národní hřbitov; a oslavy a rituály, jako je Den díkůvzdání, Den památky, Den veteránů, vzdávání pocty vlajce a obřady ve školách. Bellah uznává, že americké občanské náboženství se může zvrhnout v národní sebeidolatrii, a následně napsal o americké porušené smlouvě.
Mýty, příběhy, obrazy, ikony, místa, postavy, oslavy a obřady občanských náboženství jsou náboženské v Durkheimově smyslu; jsou vyčleněny ze všednosti každodenního života a jsou předmětem úcty, respektu nebo zvláštní úcty. Kolektivní reprezentace v občanském náboženství jsou také skutečně občanské, tj. reprezentativní pro společnost, zakořeněné v „my, lidé“; politici, kteří ovládají státní aparát, je mohou využívat, ale také je na vlastní nebezpečí ignorovat. Naproti tomu kolektivní reprezentace „politického náboženství“ jsou společnosti nadřazeny těmi, kdo ovládají stát, s cílem zpochybnit politický řád. Nejznámějším příkladem je Sovětský svaz. Christel Lane (1981) zkoumá sakralizaci Říjnové revoluce, Velké vlastenecké války a hrdinských úspěchů práce; doprovodné symboly a obřady, jako jsou říjnové průvody, návštěvy Leninova mauzolea a umístění Leninových fotografií na každém veřejném úřadě; a četné kalendářní obřady a obřady přechodu. Kdo pochybuje o tom, že šlo o politické, a nikoli občanské náboženství, musí si jen všimnout, jak málo z něj dnes v Rusku přežívá Výslovně funkcionalistický popis „občanského náboženství“ ve Velké Británii podali Young a Shils (1953) v době korunovace a slavného anglického vítězství v kriketu.
.