Společnosti Facebook i Twitter se zároveň drží zásady, že obsah zveřejňovaný volenými představiteli si zaslouží větší ochranu než materiály od běžných jednotlivců, čímž dávají projevu politiků větší moc než projevu občanů. Tento postoj je v rozporu s množstvím důkazů, že nenávistné projevy veřejných osobností mají větší dopad než podobné projevy běžných uživatelů.
Je však zřejmé, že tyto zásady nejsou na celém světě uplatňovány rovnoměrně. Koneckonců Trump není zdaleka jediným světovým vůdcem, který tyto platformy využívá k rozdmýchávání nepokojů. Pro další příklady se stačí podívat do BJP, strany indického premiéra Naréndry Módího.
Ačkoli zákaz Trumpa jistě přináší krátkodobé výhody – a spoustu uspokojení -, toto rozhodnutí (a ta, která mu předcházela) vyvolává zásadnější otázky týkající se projevu. Kdo by měl mít právo rozhodovat o tom, co smíme a nesmíme říkat? Co to znamená, když korporace může cenzurovat vládního úředníka?
Političtí pracovníci společnosti Facebook a zejména Mark Zuckerberg se po léta projevovali jako špatní soudci v tom, co je a co není vhodné vyjadřování. Od zákazu prsou na platformě přes tendenci pozastavovat uživatelům práva za to, že se ohradili proti nenávistným projevům, až po naprosté selhání při odstraňování výzev k násilí v Myanmaru, Indii a jinde, prostě není důvod důvěřovat Zuckerbergovi a dalším technologickým lídrům, že tato důležitá rozhodnutí dělají správně.
Zrušení 230 není řešením
K nápravě těchto obav někteří volají po větší regulaci. V posledních měsících se z obou stran hojně objevují požadavky na zrušení nebo změnu paragrafu 230 – zákona, který chrání společnosti před odpovědností za rozhodnutí o obsahu, který hostují – navzdory některým závažným zkreslením ze strany politiků, kteří by měli lépe vědět, jak zákon ve skutečnosti funguje.
Jde o to, že zrušení oddílu 230 by pravděpodobně nepřinutilo Facebook nebo Twitter odstranit Trumpovy tweety, ani by nezabránilo společnostem odstranit obsah, který považují za nepříjemný, ať už jde o pornografii nebo Trumpovy nevázané řeči. Právě práva společností vyplývající z prvního dodatku jim umožňují upravovat své platformy podle vlastního uvážení.
Zrušení oddílu 230 by naopak ztížilo konkurenci Facebooku a dalších technologických gigantů a vystavilo by platformy většímu riziku odpovědnosti za to, co se rozhodnou hostovat. Bez oddílu 230 by například právníci Facebooku mohli rozhodnout, že hostování antifašistického obsahu je příliš riskantní ve světle útoků Trumpovy administrativy na antifu.
Co to znamená, když korporace může cenzurovat vládního úředníka?
Tento scénář není přitažený za vlasy: Platformy již omezují většinu obsahu, který by mohl být byť jen volně spojen se zahraničními teroristickými organizacemi, z obavy, že by je zákony o materiální podpoře mohly učinit odpovědnými. V důsledku toho byly odstraněny důkazy o válečných zločinech v Sýrii a zásadní protiargumenty proti teroristickým organizacím v zahraničí. Stejně tak se platformy dostaly pod palbu kritiky za blokování jakéhokoli obsahu zdánlivě spojeného se zeměmi, na které USA uvalily sankce. V jednom obzvláště absurdním příkladu zakázala společnost Etsy ručně vyráběnou panenku vyrobenou v Americe, protože její výpis obsahoval slovo „perský“.
Není těžké pochopit, jak by zpřísnění odpovědnosti platforem mohlo způsobit odstranění ještě více životně důležitých projevů ze strany společností, jejichž jediným zájmem není „spojovat svět“, ale profitovat z něj.
Platformy nemusí být neutrální, ale musí hrát fér
Vzdory tomu, co senátor Ted Cruz neustále opakuje, nic nevyžaduje, aby tyto platformy byly neutrální, a ani by nemělo. Pokud chce Facebook zavádět Trumpa – nebo fotografie kojících matek – je to výsadou společnosti. Problém není v tom, že by na to měl Facebook právo, ale v tom, že – vzhledem k jeho akvizicím a neomezenému růstu – nemají jeho uživatelé prakticky kam jinam jít a musí se potýkat se stále problematičtějšími pravidly a automatizovaným moderováním obsahu.
Řešení není ve zrušení paragrafu 230 (což by opět bránilo konkurenci), ale ve vytvoření podmínek pro větší konkurenci. Právě na to by měla Bidenova administrativa v příštích měsících zaměřit svou pozornost. A toto úsilí musí zahrnovat oslovení odborníků na moderování obsahu z advokacie a akademické obce, aby pochopili řadu problémů, s nimiž se potýkají uživatelé po celém světě, a nesoustředili se pouze na debatu uvnitř USA.
Co se týče platforem, ty vědí, co musí udělat, protože jim to občanská společnost říká už léta. Musí být transparentnější a zajistit, aby uživatelé měli právo na nápravu v případě chybných rozhodnutí. Zásady ze Santa Clary o transparentnosti a odpovědnosti při moderování obsahu – které v roce 2019 schválila většina hlavních platforem, ale dodržuje je pouze jedna (Reddit) – nabízejí minimální standardy pro společnosti v oblasti těchto opatření. Platformy by se také měly držet svých stávajících závazků týkajících se odpovědného rozhodování. A co je nejdůležitější, měly by zajistit, aby jejich rozhodování o projevech bylo v souladu s globálními standardy lidských práv, a ne si pravidla vymýšlet za pochodu.
Rozumní lidé se mohou neshodnout na tom, zda byl akt zákazu vstupu Trumpa na tyto platformy správný, ale pokud chceme zajistit, aby platformy v budoucnu rozhodovaly lépe, nesmíme hledat rychlá řešení.
Jillian C. York je autorkou připravované knihy Silicon Values:
Přihlaste sePředplaťte si odběr
.