O Randy Alcornovi

Je nenarozené dítě parazit, žijící bez dovolení z těla jiného člověka?

Někteří zastánci potratů tvrdí, že i když je „plod“ ve skutečnosti osoba, nic to nemění na tom, že jedna osoba nemá právo využívat tělo jiné osoby proti její vůli (v tomto případě proti vůli matky). Proto by měla mít právo „vystěhovat“ plod ze svého těla.

Ve své knize Abortion Practice Warren Hern, jeden z nejvýznamnějších světových interrupcionistů, napsal, že „vztah mezi the a the lze nejlépe chápat jako vztah hostitele a parazita“. V tomto názoru není sám. Jedna žena s odkazem na dvojčata, která čekala a později potratila, napsala: „Právě teď je to jen parazit, který žije jen ze mě. Přežila bych na tomto světě i bez hostitele. Definice parazita.“

Jia Tolentino v nedávném článku pro The New Yorker píše: „Pokud je plod osobou, je to osoba, která má, jak se vyjádřila Sally Rooneyová v London Review of Books, ‚značně rozšířený soubor zákonných práv, práv, která nemá k dispozici žádná jiná třída občanů‘ – právo ‚bezplatně a bez souhlasu využívat dělohu a krevní zásoby jiného živého člověka a způsobit trvalé, nechtěné změny na těle jiného člověka‘. Ve vztahu mezi ženou a plodem, napsala, má žena ‚méně práv než mrtvola‘.“

„Unesená“ na devět měsíců?

Před lety vymyslela obhájkyně práva na potrat Judith Jarvis Thomsonová přirovnání, které bylo hojně citováno v prochoice literatuře a debatách. Přirovnala těhotenství k situaci, kdy se někdo probudí připoutaný ke slavnému, ale nevědomému skřipci. Představte si, říká Thomsonová, že vás nějaká skupina zvaná Společnost milovníků hudby „unesla“, protože máte určitou krevní skupinu. Nyní jste nuceni zůstat „napojeni“ na houslistovo tělo po dobu devíti měsíců, dokud nebude životaschopné neboli schopné samostatného života.

Thomson se pak ptá, co kdyby to nebylo jen devět měsíců, ale devět let nebo podstatně déle? (Zřejmě jde o přirovnání k nutnosti vychovávat dítě, jakmile se narodí.) Thomson předpokládá, že čtenáři by takovou situaci považovali za „pobuřující“ a nepovažovali by za svou povinnost nechat se vystavit devítiměsíčnímu – přinejmenším – otroctví a utrpení kvůli houslistovi, který je jen o málo víc než lidský parazit.

Toto přirovnání stojí za bližší prozkoumání, protože je typické pro způsob, jakým je otázka potratů formulována zastánci potratů a mnoha mladými lidmi v naší společnosti. Budu se zabývat čtyřmi omyly tohoto argumentu, které zasahují do jádra debaty o potratech.

1. Jaký je váš názor? Více než 99 % všech těhotenství je výsledkem pohlavního styku, kterého se oba partneři dobrovolně účastnili. Člověk je k těhotenství jen zřídkakdy donucen. Ačkoli proliferi mohou být v Thomsonově mysli, ani oni, ani nikdo jiný není paralelou ke Společnosti milovníků hudby. Nikdo nechodí kolem a nenutí lidi, aby otěhotněli. Rozhořčení, které čtenář pociťuje při představě únosu a donucení, je sice účinným emocionálním prostředkem, ale zkresluje realitu.

2. V tomto scénáři jsou matka a dítě postaveny proti sobě jako nepřátelé. Matka je v lepším případě pouhým životabudičem, v horším případě obětí trestného činu. Dítě je pijavice, parazit nespravedlivě využívající matku. Nikde není přítomna láska, soucit a péče. Vazba mezi matkou a dítětem je zcela ignorována. Obraz ženy probouzející se v posteli, připoutané k cizímu muži v bezvědomí, je bizarní a ponižující pro ženy, jejichž těhotenství a mateřství jsou přirozené. „Houslista je k ženě uměle připoután,“ píše Greg Koukl. „Nenarozené dítě matky však není chirurgicky připojeno, ani k ní nikdy nebylo ‚připoutáno‘. Místo toho je dítě vytvářeno vlastním tělem matky přirozeným procesem reprodukce.“

3. Přítomnost dítěte během těhotenství je málokdy nepříjemnější než jeho přítomnost po narození. Břemeno narozeného dítěte je pro ženu obvykle větší než břemeno nenarozeného. Pokud se však rodička dvouletého dítěte rozhodne, že už ji nebaví být rodičem a že nikdo nemá právo očekávat, že jím bude i nadále, společnost přesto uznává, že má vůči tomuto dítěti určité povinnosti. Může ho předat do pěstounské péče nebo k adopci, ale nesmí dítě týrat, zanedbávat nebo zabít. Pokud je řešením stresu z těhotenství zabití nenarozeného dítěte, není zabití také řešením stresu z výchovy dítěte předškolního věku?“

Greg Koukl říká: „Co kdyby se matka probudila po nehodě a zjistila, že je chirurgicky spojena se svým vlastním dítětem? Která matka by v takové situaci dobrovolně přerušila systém podpory života svého dvouletého dítěte? A co bychom si o ní mysleli, kdyby to udělala?“

4. I když neexistuje žádná pociťovaná povinnost, někdy existuje skutečná povinnost. Pokud je žena znásilněna nebo zavražděna, co si myslíme o těch, kteří se nesnaží ženu zachránit? Neuznáváme, že existuje morální odpovědnost vůči záchraně života, i když je spojena s nepříjemnostmi nebo rizikem, o které jsme nežádali a které jsme nechtěli? Scott Klusendorf píše: „Možná nemáme povinnost vydržovat cizí lidi, kteří jsou na nás nepřirozeně napojeni, ale máme povinnost vydržovat své vlastní potomky“.

Není pro ženu, která nosí dítě, významná úvaha, že stejnou oběť pro ni přinesla její vlastní matka? Můžeme zapomenout, že každý z nás byl kdysi tou „pijavicí“, tím „parazitem“, tím „houslistou“ závislým na své matce, aby mohl žít? Nejste rádi, že se vaše matka dívala na těhotenství – a dívala se i na vás – jinak, než jak to líčí tato prochoice analogie?“

Symptom rozvrácené společnosti

Tento argument pro potraty vychází z utilitarismu, z myšlenky, že cokoli člověku přinese momentální štěstí nebo úlevu, je správné jednání. To je vratký základ pro jakoukoli společnost, která doufá, že bude morální a spravedlivá v zacházení se slabými a potřebnými.

Jak říká Michael Spielman, zakladatel a ředitel organizace Abort73: „Absolutní závislost nenarozených dětí se stala důvodem nikoli pro jejich ochranu, ale pro jejich zničení! Skutečnost, že tolik matek považuje své dítě za parazita, je děsivou obžalobou naší společnosti.“ (K otázce závislosti nenarozeného dítěte si nenechte ujít tento nedávný příspěvek se skvělou video odpovědí od Kirsten Watsonové, manželky Bena Watsona, velmi uznávaného veterána v NFL)

Prohlédněte si další prolife články a zdroje, stejně jako Randyho knihy Proč ProLife? a ProLife Answers to ProChoice Arguments.

Foto: Edward Cisneros on Unsplash

Randy Alcorn (@randyalcorn) je autorem padesáti knih a zakladatelem a ředitelem Eternal Perspective Ministries.