Existují „expletiva“ a existují „expletiva“. Existují důvody, proč se vyhýbat oběma druhům. Důležité je, že v předchozí větě je použito „vyhnout se“, nikoliv „zcela vykázat“
Je obvyklejší považovat „expletive“ za nadávku, jako v případě „expletive deleted“ z éry Watergate. Stále existují citlivé oči, takže mnoho zpravodajských organizací stále odmítá otisknout sporná slova. V některých případech zpravodajské organizace používají slovo „expletive“ v závorce nebo v závorce v rámci citátu místo samotného expletiva, jako například ve větě „Byl jsem jako (expletive). To není dobré, sakra, tohle se mi docela líbí. Tohle je prostě totální průšvih.“
RELEVANTNÍ:
Je zřejmé, že toto použití výrazu „expletive“ odpovídá definici, kterou uvádí Merriam-Webster: „
Existuje však ještě jedna definice slova „expletive“ od M-W, která se týká gramatiky a psaní: „slabika, slovo nebo slovní spojení vložené tak, aby vyplnilo volné místo (jako ve větě nebo v metrickém řádku), aniž by přidalo na smyslu, zejména: slovo (jako je to ve větě „make it clear which you prefer“), které v běžném anglickém pořádku slov zaujímá pozici subjektu nebo objektu slovesa a předjímá následující slovo nebo slovní spojení, které dodává potřebný významový obsah.“
Jinými slovy říká, že tento druh „expletiva“ je druhem výplňového slova. Je to druh slova, které může začínat větu, aniž by čtenář věděl, o čem má věta být, až mnohem později.
Předchozí sloupek na téma „Existuje.“
Existuje více než jeden způsob, jak tento „vylučovací výraz“ popsat, jak nám nedávno na Twitteru připomněla naše kamarádka madam Gramatika:
Začít větu slovy „There is“ nebo „There are“ není nesprávné, ale „fiktivní podmět“ je často příliš rozvláčný a odsouvá informaci od čtenáře.
„There are several people who want to do this“.
-> „Několik lidí to chce udělat.“ https://t.co/GjKGWC2lmx– Madam Grammar (@MadamGrammar) 29. listopadu 2018
Je to její příspěvek z roku 2016, který „There are/It is“ nazývá „fiktivními předměty“, které vedou větu, „odsouvají skutečný předmět a dělají větu zbytečně mnohomluvnou“. Dalším úskalím je, že někdy má zájmeno ‚to‘ nebo ‚to‘ nejasný antecedent, takže čtenáře mate.“
Nechme teď předstírání snahy začínat každou větu variantami „There is“ a raději si řekněme, jak se tomu vyhnout, nebo se rozhodnout, kdy to opravdu potřebujete.
Většinou jsou věty začínající těmito slovy odfláknuté a na chvíli čtenáře oklamou, aby si myslel, že „Tam“ nebo „To“ je podmětem věty, i když tomu tak není. Vezměme si třeba tuto větu o kočkách: „Existuje mnoho instinktivních způsobů chování, které neztratily, a čím více je budeme ve hře podporovat, tím šťastnější naše kočky budou.“ Obsahuje 24 slov a my nevíme, kde je „tam“, dokud nezpracujeme další části věty – je to v kočkách. Místo toho zkuste toto: „Kočky mají stále mnoho instinktivních způsobů chování, a čím více je budeme ve hře podporovat, tím šťastnější naše kočky budou“. Je to o tři slova kratší a jasnější.“
Tato poslední věta by mohla být případem, kdy je „Je“ v pořádku na vedoucím místě. Samotná věta je krátká a je jasné, k čemu „to“ odkazuje: k předchozí větě. Jiné by mohly být případy, kdy „Je“ odkazuje na obecný stav, a ne na konkrétní věc. Opravdu nelze přepsat větu „Není místo jako domov“ na něco jako „Není místo jako domov“. Nezní to správně ani z gramatického, ani z idiomatického hlediska. Ale ve většině případů se odstraněním slova „Není“ čtenář rychleji dostane k jádru věty.
To platí i pro střed věty. Něco jako „Celosvětově v Arktidě žije zhruba 25 000 ledních medvědů, které vědci považují za 19 subpopulací“ by se snadno mohlo stát „Celosvětově v Arktidě žije zhruba 25 000 ledních medvědů, které vědci považují za 19 subpopulací“. Silnější slovesa tvoří silnější věty.
Jen v několika málo případech je vhodné začít větu nebo odstavec slovy „Je“ nebo „Jsou“. (Málokdy chcete začít větu nebo odstavec slovy „Je“ nebo „Jsou“.) Ještě méněkrát chcete začít příběh jedním z nich. (Ještě zřídkakdy chcete příběh začínat tímto způsobem.) Stojí za to zopakovat část předchozího sloupku: (Část předchozího sloupku stojí za zopakování): „Pokaždé, když se přistihnete, že píšete „tam je“ nebo „tam jsou“, zamyslete se, zda byste se bez „tam“ tam obešli. Možná vám to lépe pomůže vyjádřit váš názor.“ Stejně tak to platí pro „je to“.“
SOUVISEJÍCÍ: