Mojžíš věnuje Josefovi v Genesis více času než kterékoli jiné postavě – což je vzhledem k významu ostatních hlavních postav Genesis pozoruhodné: Adam, Noe a patriarchové Abraham, Izák a Jákob. Tento význam je ještě pozoruhodnější vzhledem ke zdánlivé bezvýznamnosti Josefa ve zbytku Písma.
Co si tedy máme myslet o Josefově příběhu? Proč je v Genesis tak významný?
Mnozí křesťané si nevšimli, jak Josefův příběh přispívá k vyprávění Genesis a k dějinám vykoupení obecně. V reformovaných kruzích kazatelé často používají Josefa pouze k ilustraci toho, jak se protíná Boží svrchovanost a lidská zodpovědnost, a zaměřují se téměř výhradně na Genesis 50,20: „Co jsi chtěl zlého, to Bůh chtěl dobrého“. Jistě, Josefův život máme číst ve světle tohoto verše. Boží svrchovanost je hlavním tématem Gn 37-50 a Josef sám má v úmyslu, abychom jeho život vykládali ve světle Boží prozřetelnosti (srov. Gn 45,1-9).
Redukce příběhu na ilustraci nauky o kompatibilismu však opomíjí bohatý přínos Josefova života pro děj Písma. Boží svrchovanost figuruje v Josefově příběhu do značné míry proto, že Bůh chce, abychom viděli, jak se staví do nemožných situací, a přesto nachází způsob, jak dodržet své smluvní sliby. Josef zdůrazňuje, jak Boží prozřetelnost zajišťuje Boží zaslíbení.
V tomto světle můžeme vidět, jak Josef jedinečným způsobem přispívá k úvodní knize Písma.
Hrozby vyřešeny
Genesis zaznamenává řadu opakujících se hrozeb, které ohrožují přežití a čistotu smluvního rodu. V kapitolách 37-50 se všechny hrozby sbíhají a vytvářejí pro Jákoba a jeho děti neskutečně hrozivou situaci:
- Rodinný rozkol a násilí, připomínající Kaina a Ábela, ohrožují přežití potomstva. (Gn 37; srov. Gn 4)
- Nepravost a sňatky s cizími národy ohrožují čistotu potomstva. (Gn 38; srov. Gn 12,10-20)
- Vesmírný hladomor ohrožuje celou linii smlouvy. (Gn 42,1-2; srov. Gn 3,17-19; 12,10; 26,1)
Bůh si však používá Josefa, aby vyřešil každý z těchto opakujících se problémů v Abrahamově rodině:
- Místo toho, aby se mstil, Josef se usmiřuje se svými bratry a obnovuje rodinnou jednotu tím, že jim odpouští. (Gn 45,1-15)
- Josef usazuje svou rodinu v Gošenu a chrání ji před cizím kulturním vlivem. Chráněn před předsudky Egypťanů (Gn 46,33-34) se Izrael rozvíjí jako národ bez nebezpečí, které by představovaly sňatky s cizími národy.
- Josef zachovává svou rodinu (a svět) uprostřed krutého hladomoru díky moudrosti a správní genialitě. (Gn 41,25-35; 47,13-26)
Prostřednictvím Josefa Bůh obrací prokletí – odpuštěním ruší násilí, spravedlností nespravedlnost a moudrostí hlad.
Splněné sliby
Dále Genesis 37-50 zaznamenává, jak Bůh plní (částečně) své sliby dané Abrahamovi (srov. Gn 12,1-3).
Přes Josefa Jahve žehná národům. Potifar jmenuje Josefa správcem svého domu; Bůh pak Potifarovi kvůli Josefovi žehná (Gn 39,4-5). Později opět nacházíme Josefa ustanoveného nad faraónovým domem (Gn 41,40). Výsledek je stejný: Josef žehná národům tím, že během těžkého hladomoru zajišťuje obilí nejprve pro Egypt (Gn 41,56) a pak pro celou zemi (Gn 41,57).
Bůh také používá Josefa, aby naplnil svůj slib rozmnožit Abrahamovo potomstvo. Jakmile Josef usadí svou rodinu v Gošenu, Abrahamova rodina je „plodná a nesmírně se rozmnožuje“ (Gn 47,27). Slova „plodí a množí se“ se vyskytují v celé knize Genesis, ale tento případ je jedinečný. Předtím Bůh lidem buď přikázal, aby byli plodní a množili se (Gn 1,28; 9,1.7; 35,11), nebo jim slíbil, že takoví budou (Gn 16,10; 17,2.6; 22,17; 26,4.24). Nyní je však poprvé plodnost a rozmnožování skutečností – indikativem. Pod Josefovým vedením Abrahamovo potomstvo vzkvétá.
S Josefem se naplňuje i zaslíbení kralování. Předpověď Josefova místa na egyptském dvoře, Josefovy sny předjímají jeho královské postavení. Dokonce i jeho „pestrobarevný plášť“ je královským oděvem (srov. 2 Sam 13,18). Na začátku 37. kapitoly Genesis čtenáři očekávali – prorockým, typologickým a smluvním příslibem – příchod královského potomka po Abrahamově linii (Gn 17,6.16; 35,11). Nyní, v úvodních verších závěrečné části knihy, Josefův úvod toto očekávání ještě umocňuje. Čtenáři, kteří si tyto sliby pamatují, se nemohou nezeptat: „Jsi to ty, kdo má přijít, nebo máme očekávat jiného?“
Josefův pozdější vzestup na královský dvůr tedy není jen důkazem toho, že Bůh ospravedlňuje Josefovu věrnost. Je to hmatatelný důkaz Božího neochvějného odhodlání obnovit lidskou vládu prostřednictvím Abrahamova syna. Bůh slíbil Abrahamovi dynastii, královské potomstvo. Josef je prvním z tohoto potomstva, novým Adamem zprostředkovávajícím Boží požehnání národům – milovaným synem a služebníkem krále.
Co to všechno má společného s Boží prozřetelností? Zatímco Mojžíš drží v Genesis 37-50 Josefa v centru dění, hlavním aktérem je sám Bůh. Příběh není jen o tom, jak Josef naplňuje Abrahámova zaslíbení, ale o tom, jak Jahve dodržuje svou smlouvu a naplňuje svá zaslíbení prostřednictvím zavrženého, ale královského potomka. Smlouva je bezpečně v rukou Boha, který může svrchovaně řídit jednání zlých lidí pro své dobré záměry (Gn 50,20). Skrze Josefa Bůh odvrací prokletí a naplňuje své sliby dané Abrahamovi.
Příběh o Josefovi není jen poslední položkou v Genesis, ale rozuzlením celého příběhu Genesis. Genesis bere čtenáře na cestu od bratrovraždy k odpuštění, od hladu k hostině a od zaslíbení k naplnění.
Je Josef „předobrazem“ Krista?
Tyto postřehy vyvolávají otázku, zda je Josef „předobrazem“ – božsky zamýšleným předobrazem Mesiáše. Většina vykladačů v průběhu církevních dějin potvrzovala, že Josef je předobrazem Krista – s poukazem na několik zjevných shod mezi oběma postavami. Josef je oblíbený syn, zavržený svými bratry, a přesto díky věrnosti a utrpení vystoupá na nejvyšší trůn v zemi.
Tyto podobnosti však nejsou jedinými styčnými body mezi Josefem a Ježíšem. Výraznější je, že Josefův život předjímá život Mesiáše, protože Bůh si ho používá k naplnění smluvních zaslíbení a ke zrušení následků prokletí.
Zajímavé je, že sama Genesis naznačuje, že Josef je předobrazem v Jákobově požehnání Judovi: „Judo, tvoji bratři tě budou chválit, tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel, synové tvého otce se před tebou budou klanět.“ (Gn 49,8)
Jákob líčí přicházejícího krále z Judy s obrazy, které se velmi podobají Josefovu vyprávění. Judovi bratři ho budou chválit a dokonce se před ním „klanět“ – stejné slovo bylo použito třikrát, když se bratři klaněli Josefovi ve snu (Gn 37,7.9.10), a další třikrát, když se před ním klaněli na egyptském dvoře (Gn 42,4; 43,26.28). Obraz jedenácti bratrů „klanících se“ svému královskému sourozenci v Gn 49,8 se skutečně čte jako shrnutí předchozího Josefova příběhu. Tato podobnost je záměrná. Když se ptáme, jak bude příští Mesiáš vypadat, odpověď nám poskytují Jákobova slova – bude vypadat jako Josef.
Tento verš není prvním případem, kdy jsou Josef a Juda úzce spojeni. Ve skutečnosti Mojžíš v celém příběhu tyto dvě osoby staví do protikladu. Dominují třem nejkritičtějším momentům Josefova příběhu: jeho začátku (Gn 38 a 39), jeho vyvrcholení (Gn 44 a 45) a Jákobovu proroctví (Gn 49) – vrcholu Josefova příběhu i celé knihy Genesis. Příběhy Josefa a Judy se vzájemně prolínají. Jákobovo proroctví ukazuje, že oba předznamenávají příchod izraelského krále.
Kreslením typologické linie od Josefa k budoucímu králi z Judy Mojžíš výslovně zasazuje Josefovo vyprávění do širšího příběhu Izraele, který vyvrcholí Mesiášem. Toto spojení zpětně informuje o našem čtení příběhu. Aby se ujistil, že jeho čtenáři vnímají Josefa jako královskou postavu s eschatologickým významem, Mojžíš to nyní dává jasně najevo. Vyprávění o Josefovi není samoúčelné. Je vzorem pro Boží působení v budoucnosti.
Echo budoucnosti
Genesis 37-50 není jen o Boží prozřetelnosti; je také o jeho zaslíbeních. Bůh používá Josefa, aby odvrátil účinky prokletí a částečně naplnil své sliby dané Abrahamovi. Postaví proti sobě šance a pak demonstruje svou moc tím, že použije uvězněného otroka, kterého vyhnala jeho vlastní rodina.
Možná Mojžíš věnuje Josefovi tolik času, aby nám ukázal, že Bůh může dokázat nemožné i prostřednictvím zdánlivě bezvýznamného Žida, kterého zavrhli jeho vlastní bratři. Možná Mojžíš věnuje Josefovi tolik času, aby jeho lid očekával příchod Josefa, který konečně a zcela zvrátí prokletí a naplní zaslíbení.
Josefův příběh je příběhem celé Bible. Je to příběh slávy skrze utrpení, povýšení skrze ponížení. Je to příběh kříže a koruny.